V dubnu 1945 zastavila americká vojenská policie na silnici v Německu dvě ženy.
Jedna z nich jim prozradila, co se nedaleko odtud skrývá 2100 stop (cca 640 metrů) pod zemí.
Americká armáda obsadila 4. dubna 1945 městečko Merkers ve středním Německu. Pro civilisty platil přísný zákaz vycházení na silnice. O dva dny později zastavili vojenští policisté dvě Francouzky, které šly po cestě. Jedna z nich byla těhotná a tvrdila, že hledají porodní bábu.
Když míjeli solný důl Kaiseroda, ženy uvedly, že Němci tam dole ukryli zlato a umělecká díla.
Američtí vojáci sjeli výtahem šachtou do hloubky 2100 stop. Dne 8. dubna ženisté pomocí poloviny nálože dynamitu prorazili otvor ve zděné stěně.
Za ní se nacházely zlaté rezervy nacistického Německa. Více než 8000 zlatých cihel. Stovky pytlů se zlatými mincemi. Bankovky v hodnotě přibližně 2,76 miliardy říšských marek. Kolem 400 obrazů – včetně díla od Maneta – které byly buď zabalené v bednách, nebo opřené o solné stěny.
Bylo tam však i něco jiného: kufry a krabice zabavené obětem koncentračních táborů, plné šperků, stříbrného nádobí a zlatých zubů.
Dne 12. dubna se na místo sjeli podívat Eisenhower, Bradley a Patton. V temném, kývajícím se výtahu Patton žertoval, že kdyby prasklo lano, výrazně by to urychlilo kariérní postup v americké armádě. Eisenhower ho okřikl, aby přestal.
O několik dní později převezl konvoj 32 desetitunových nákladních vozů zlato do Říšské banky ve Frankfurtu. Druhý konvoj přepravil umělecká díla.
Podle předběžného odhadu dosahovala hodnota nálezu více než 520 milionů dolarů (v cenách roku 1945).
Všechno to začalo u porodní báby.