Z údajů zveřejněných Evropskou komisí vyplývá, že Německo je největším přispěvatelem do rozpočtu EU a zároveň největším příjemcem fungování jednotného trhu. Je však třeba posuzovat jako celek, kdo a v jaké výši přispívá do rozpočtu Evropské unie.
Vzhledem k řadě údajů objevujících se v západním tisku, které nebyly zcela pravdivé, se Evropská komise rozhodla zveřejnit podrobné údaje o financování rozpočtu EU v letech 2021-2027.
Kdo a kolik přispívá do rozpočtu Evropské unie? Rozdělení na bohaté a chudé
Dosud mohla být EU rozdělena na čisté přispěvatele a čisté příjemce rozpočtu. Do první skupiny patřily bohaté země západní a severní Evropy, které platily více příspěvků, než dostávaly. Na druhé straně tzv nová EU, zařazená mezi chudší země, dostala z rozpočtu mnohem více, než do něj přispěla. V současné době chtějí nejbohatší země EU od tohoto systému přidělování finančních prostředků vystoupit, což se nelíbí chudším zemím, vč. Polsko.
Největším přispěvatelem do rozpočtu EU je Německo, jehož příspěvek by měl v roce 2020 činit 26,5 miliardy eur. Poroste však mimo jiné v důsledku inflace a hospodářského růstu a v roce 2027 to bude téměř 35 miliard EUR. V důsledku toho bude průměr za celé období činit 32,76 miliardy EUR.
Polsko je šestým největším plátcem. V roce 2020 odvedeme do rozpočtu 4,5 miliardy eur, přičemž na konci výhledu to bude 6,18 miliardy. Celkově bude průměrný roční příspěvek naší země do rozpočtu činit 5,68 miliardy eur.
Situace se mírně změní, když výdaje porovnáme s hrubým národním důchodem (HND). Nejvíce pak do kasy platí Lucembursko – 1,08 procenta. HND a nejméně Nizozemska – 0,83 procenta. DNB. Německo zase přispívá 0,88 procenta do rozpočtu EU. DNB a Polsko 0,97 procenta. DNB.
Z fungování EU nejvíce těží Německo a Nizozemsko
EK také představila zisky pro jednotlivé země z fungování jednotného trhu. Absolutně nejvíce na jednotném trhu vydělává Německo, které z jeho fungování získává ročně 208 miliard eur, což je v přepočtu 5,22 procenta. DNB.
Relativně více získává Nizozemsko, které je skvělým překladištěm obchodu. Nizozemci z fungování jednotného trhu získávají ročně 84 miliard eur, což je 9,46 procenta. DNB. Polsko získává každý rok 43,83 miliardy EUR, což odpovídá 7,1 procenta. DNB.
Už v roce 2018 tehdejší německý ministr zahraničí Sigmar Gabriel řekl, že Německo je největším příjemcem fungování EU.
Za zmínku stojí i případná úhrada z dotací. Profesor Marcin Piątkowski , s odkazem na údaje ministerstva rozvoje, uvádí, že za každé 1 euro, které putovalo do Polska formou dotace, se 46 centů vrátilo do zemí tzv. stará patnáctka. Většina z nich se naopak vrátila do Německa, jako největšího příjemce fungování EU. Z každého eura investovaného v Polsku se do Německa vrátilo až 85 centů.
Slovensko ve sporu s Německem. Výměna tanků visí na niti
Slovensko čekalo na dodávku německých zbraní dva měsíce. Dohoda obou zemí předpokládala, že Slováci předají Ukrajině sovětské tanky. Německo mělo na oplátku poskytnout modernější vybavení. Dnes však kontrakt visí na vlásku kvůli příliš slabé nabídce z Berlína.
Napětí mezi Slovenskem a Německem roste. Před dvěma měsíci uzavřeli Slováci z vojenského hlediska zajímavou smlouvu s Německem. Na frontu mělo být dodáno 30 sovětských tanků T-72. Kdežto slovenský arzenál by pak doplnily Leopardy 2A4.
Náhrada vojenské techniky dnes visí na vlásku. Slovenská vláda zvažuje ukončení celé operace, Německo totiž zatím nabídlo jen 15 svých tanků. Na Slovensko je to málo. Jak se Business Insider dozvěděl, ministerstvo obrany v Bratislavě návrh odmítlo.
– „Slovensko má 30 tanků T-72. Proto pro nás 15 tanků Leopard nemůže být řešením, protože potřebujeme 30 tanků na tankový prapor“ – bylo prohlášení tiskové zprávy ministerstva národní obrany.
Podle německých expertů existuje jen málo důkazů o tom, že by se celá situace zlepšila. Vzhledem k tomu, že první nabídka nebyla přijata, bude obtížné vrátit se při vyjednávání na správnou cestu.
Čas Ukrajině nepřeje
Každý den války přináší ukrajinskému arzenálu velké ztráty. Kyjevská armáda se na jihu a východě země dostává do stále větších problémů. Odborníci, vč. s NATO se připravují na válku, která potrvá ještě mnoho měsíců. Situace v některých regionech může být zase vyřešena nejpozději do srpna.
Předtím Polsko poslalo na Ukrajinu kolem 250 tanků T-72, samohybných houfnic 2S1 Goździk a raketometů Grad. Střely vzduch-vzduch byly dodány také do letounů MiG-29 a Su-27 .
Pro zajímavost, Slovensko poskytlo Ukrajině jediný protiletadlový raketový systém S-300. Bratislava reálně přemýšlí o vyslání sovětských stíhaček MiG-29 a na oplátku bude její vzdušný prostor chránit Polsko a Česká republika.
Německo mezitím opět selhává, pokud jde o image. Slovensko ztrácí trpělivost a definitivní rozhodnutí o náhradě učiní v nejbližších dnech. Od vypuknutí ukrajinské války Berlín pravidelně oddaloval dodávky zbraní. Stále se neví, kdy německé samohybné houfnice Panzerhaubitzen 2000 vstoupí na bojiště.
V Německu je dobrých 30 000 chovatelů poštovních holubů. Ale stále stárnou. Také ve Frankách. V Norimberku vedl mládežnický ředitel Karl Franz kampaň za větší zájem. A to nejen v rodinách, které to dělají již několik generací.
Chovatelé poštovních holubů hledají pokračovatele. Tradice před koncem?
V chovném holubníku v Altdorfu se opět vylítlo pár holubů – i když toho mají na hlavě stále velmi málo. To znamená, že po 21 dnech odcházejí od rodičů a stěhují se do holubníku pro mláďata. A tady přichází na řadu potomstvo holubářů. Andre Freis, devítiletý, a Emilie Tocha, 14, pomáhají s péčí o zvířata.
Při narození dostali holoubata první kroužek, nyní se přidává druhý. To je důležité, pokud holub odletí později, vysvětluje Emilie Tocha: „Pokud odletí někam jinam, můžete jim zavolat, že holuba mají, a my je buď vyzvedneme, nebo budou po dvou dnech vypuštěny.“
High-tech v holubím kruhu
V prstenu je integrován i počítačový čip. U vchodu do holubníku je instalováno čidlo. To pomáhá majiteli holubníku neztratit přehled, vysvětluje ředitel mládeže Karl Fanz: „Kdykoli holubi přeběhnou přes anténu, pak víme, kolik holubů je zpět.“ Takže vědí, kteří holubi jsou doma – a hodiny se zastaví, když se vrátí ze soutěžního letu.
Chov holubů je tradicí
Emilie a Andre patří k potomkům středofranského Taubenfreunde a holubí gen takříkajíc vstřebali s mateřským mlékem. „Od té doby, co jsem uměl chodit, jsem byl v holubníku. Můj táta a můj děda, oba mají půdní komunitu a já jsem chtěl být také v holubníku,“ vysvětluje novoletý Andre Fries. A Emilie Trocha dodává, že jí připadá „prostě šílené, že pocházejí z tak velké vzdálenosti a vědí, kde je jejich domov, a také si myslím, že ti malí jsou velmi roztomilí, když se vylíhnou z vajíček.“
Nové způsoby hledání mladých lidí
Ne každý sdílí koníčky svých rodičů a prarodičů jako Andre a Emilie. Karl Franz je vedoucí mládeže ve středních Frankách a rád by inspiroval více dětí a mladých lidí pro holuby. „Teď chci zkusit dělat přednášky ve školkách nebo školách, abych informoval o holubářské zálibě.“ Protože spolek vymyslel něco, co by zájemcům usnadnilo se k koníčku dostat.
Takže existují půjčovny holubníků, které si mladý člověk nebo dítě může půjčit od spolku na dva tři roky. Během této doby si mohli vyzkoušet, jestli je ten koníček něco pro ně, vysvětluje Karl Franz. „Půjčovna holubníků není tak velká jako toto zařízení, je menší, to stačí, vejde se tam možná 16 nebo 20 holubů, ale to stačí ano , že jste pak spojeni s koníčkem.“
Sponzorství přebírají chovatelé poštovních holubů
Zkušení holubáři pak potomky sponzorují. Ukažte, co holubi jedí, kdy musí létat a podobně. Karl Franz dokonce plánuje svůj vlastní facebookový a instagramový kanál, Emilii a Andreu už ale nemusí přesvědčovat – jejich srdce už stejně bije pro holuby. A zda se z opeřenců dokážou nadchnout i další děti a mládež, se teprve uvidí.
Rumble — TV Slovan – Zdenek Kedroutek byl hostem – tema – aktuální geopolitika, situace v USA a v Německu
Kdo je Zdeněk Kedroutek
Zdenek Kedroutek
Bavorský Čech, žijící spokojeně v Senci, podnikatel, milovník Slovenska a šťastný otec krásné dcerky. Centrální Evropan, Čechoslovák, Pražák, Bavor a zároveň milovník Říma.
Olaf Scholz je Německý spolkový ministr financí. Předtím byl prvním starostou Svobodného a hanzovního města Hamburk. Olaf Scholz, který se narodil ve spolkové zemi Dolní Sasko, v letech 2007 až 2009 vedl spolkové ministerstvo práce a sociálních věcí.
Berlin kancelář
Wilhelmstraße 97
10117 Berlin
Phone: +49 (0) 30 18 682-0
Fax: +49 (0) 30 18 682-4248
Olaf Scholz narozen 14. června 1958) je německý politik, který od 14. března 2018 působí jako spolkový ministr financí a vicekancelář pod kancléřkou Angelou Merkelovou. Jako starosta Hamburku byl ve funkci od 7. března 2011 do 13. března 2018, působil také jako úřadující vůdce Sociálně demokratické strany (SPD) od 13. února až 22. dubna 2018.
Scholz, který byl členem Spolkového sněmu v letech 1998 až 2001 a znovu v letech 2002 až 2011, byl ministrem vnitra Hamburku pod vedením primátora Ortwina Runda od května do října 2001 a generálním tajemníkem jeho strany pod předsedou a kancléřem Gerhardem Schröderem v letech 2002 až 2004. V letech 2007 až 2009 působil jako spolkový ministr práce a sociálních věcí v první velké koalici Merkelové a v letech 2000 až 2004 ve vůdčí osobě SPD v Hamburku a v letech 2009 až 2018.
Spolu s bývalou braniborskou státní zástupkyní Klarou Geywitzovou získal v prvním kole voleb v roce 2019 nejvíce hlasů pro nově zavedené dvojí vedení své strany [1], ale v následném útěku před vítězi Norbertem Walterem prohrál s 45%. -Borjans a Saskia Esken.
Dne 10. srpna 2020 ho předseda strany SPD nominoval jako kandidáta na kancléře pro federální volby v roce 2021 v Německu.
V období od skončení první světové války v roce 1918 do začátku druhé světové války v roce 1939 vznikaly v několika evropských zemích pravičáckými strany a hnutí. V období nejistoty a materiální nouze mnozí lidé vkládali důvěru v jejich stabilitu. Když v Německu národní socialisté (nacisté) a v Itálii fašisté převzali moc, nastolili diktatury, kde jedinec neznamenal nic a lidská práva přestali platit.
Benito Mussolini a Adolf Hitler Fašizmus a Nacizmus
Stranický vůdce fašistů Benito Mussolini se v roce 1922 stal ministerským předsedou Itálie. Zanedlouho změnil volební právo, zbavil parlament moci a začal zemi vládnout jako diktátor. Když se v roce 1933 stal národní socialista Adolf Hitler německým říšským kancléřem choval se podobně.
Narychlo schválen Zákon o zplnomocnění mu poskytl neomezenou moc. Mussolini a Hitler měli podobné cíle. Oba požadovali pro svou strany samostatnou vládu a úplnou kontrolu hospodářství. Oba zamýšleli dobýváním zvětšit rozlohu země. Byly tedy hrozbou pro sousedy. V roce 1936 uzavřeli Mussolini a Hitler pakt Osa Berlín – Řím, ale byly nerovnými partnery. Německý nacismus byl mocnější a ve všem extrémnější, například v pronásledování Židů.
Národním socialistům velmi záleželo na výchově dětí a mládeže. Mládežnická organizace nacistů se nazývala Hitlerjugend (Hitlerova mládež). Všechny dívky a chlapci od deseti do osmnácti let se měli stát členy. Jen málo dětí, jejichž rodiče s nacisty nesouhlasili, do této organizace nevstoupilo. Od roku 1940 bylo členství povinné.
vypalování synagog
Podle zákona, který vyšel v roce 1936, byla strana Hitlerjugend „pro tělesně-duševní a mravní výchovu mládeže“ důležitější než rodičovský dům a škola. V roce 1939 kdy začalo Německo druhou světovou válku sloužila Hitlerjugend i na „předválečné zocelování“. To znamená, že chlapci se ve straně měli připravovat na roli vojáků a dělníků ve vojenské mašinérii nacistů, dívky na roli matek budoucích vojáků.
Protože se nacisté usilovali o větší a mocnější Německo, podporovaly a upřednostňovali početné rodiny. Hitler v této souvislosti hovořil i o válce porodnosti. Ženám, které porodily čtyři a více dětí, propůjčovaly jako druh vyznamenání bronzový, stříbrný nebo zlatý mateřský kříž.
1. Politická moc v národním státě je v rukou lidu (národa);
2. Státní moc je ve jménu lidu a pro lid v souladu s „národním zájmem“. Nacionalismus není tedy jen ideologií, ale i politicko-organizačním principem, podle kterého by politický a národní celek měly byt totožné. Politický princip vyjadřuje jeho právo na sebeurčení a druhý princip formu politické organizace, v němž je vyjádřeno, že v každém suverénem státě by měl žít a vládnout jeden národ. Proto podstatná část teorií národa představuje pokusy určit pravidla, podle kterých by se historicky jednotlivým skupinám připisoval „národní charakter“. Existují dvě základní skupiny teorií národa: objektivní a subjektivní, které se vzájemně prolínají a doplňují, neboť každý sociální jev má svou subjektivní i objektivní stránku.
Objektivní teorie vymezují podstatu a původ národa na základě objektivních znaků (kultura, jazyk, etnický původ. Rasová příslušnost atd.). Například národ jako kulturní entita, je pak skupina lidí žijící ve stejném zeměpisném prostoru spojena tradicemi a hodnotami jako je jazyk / lidová slovesnost /, náboženství, společné dějiny. A jelikož stát je politická instituce, která má suverenitu v rámci vymezených územních hranic, které jsou geograficky převážně určeny prostorem, v němž takový národ žije, pak je podle nacionalistů vhodné, ba nutné, aby se hranice národa a státu kryly.
Bližší pohled na politickou mapu ukazuje však situaci značné odlišnou: např. Velká Británie (Angličané 80%, Velšané – jejichž neuvádějí jako národ, Skotové 10%, Irové 4%), Kanada (Britové 30%, Francouzi 26%, Němci 4% – problém francouzského Quebecu), Švýcarsko, Srí Lanka (Tamilové 18% – Sinhálci 74%), Němci (Rakousko, SRN), Arabové (islámský národ v arabských zemích severní Afriky a Blízkého), Izrael (Židé Palestinci), Indie (indoevropskými jazyky mluví: Indové, Bengálci, Asami, Maráthové, ai, drávidské jazyky : Tamilové, Telugové aj., ostatní austroázij. a čin.-tibetskými jazyky).
Nacionalisté nemohou popřít existující politickou realitu, že hranice státu a národa se nekryjí.
Subjektivní teorie vidí v národě především kulturní společenství, opírající se o „národní ideu“, ztělesněnou ve státě. Modernější dotvářející současný svět do národních států je subjektivní definice národa, která chápe pod národem skupinu lidí, která nějakou formou projevuje své národní vědomí (patriotismus) a trvá na jeho politickém vyjádření (příkladem jsou Palestinci, kteří nechtějí žít v Jordánsku a Libanonu a nárokují si území v Izraeli, dále Kurdové apod.).
liberálně nacionalismus
Nejstarší forma nacionalismu z dob Velké Francouzské revoluce, vyšla z ideje obhajoby a svrchovanosti lidu .. Ústřední myšlenkou je, že liberalismus je založen na obraně svobody jedince, co se tradičně označuje slovem „práva“.
Liberální nacionalismus chápe i národy jako suverénně entity, které mají právo na svobodu. Národy jsou rovnoprávné tak jako jedinci v tom smyslu, že mají stejné právo na sebeurčení. Priorita jedince před státem (národním celkem) je v tomto nacionalismu zachována.
Liberální nacionalismus se staví proti všem formám cizí nadvlády a útlaku, mnohonárodnostním říším či kolonialismu a prosazuje zásadu, že národ si má vládnout sám. Konečným cílem liberálního nacionalismu je svět nezávislých národních států. Jejich nacionalismus je racionalistický a tolerantní, nepodporuje nedůvěru, nepřátelství a války mezi národy, ale vzájemnou úctu a v podstatě se v něm věří v internacionalismus. Lidstvo se může dělit na národy, ale neměly by být izolovány jeden od druhého ale spolupracovat. Proto podporuje nadnárodní subjekty jako je OSN, EU atd. Podceňuje se však v tomto nacionalismu jeho emocionální stránka. Konzervativní nacionalismus Na počátku 19. století považovali konzervativci nacionalismus za radikální a nebezpečný ohrožující pořádek a politickou stabilitu. V moderním věku se ale nacionalismus stal jeden z desatero konzervativní víry.
ÚSTŘEDNÍ MYŠLENKA konzervatismu
V konzervativním nacionalismu se nadřazuje národní celek, jeho zájmy nad zájmy individu Svoboda a kvalita individua zde má podobu národní kvality a národní suverenity. Nejdůležitější nacionálně hodnoty.
1. Konzervativcům imponuje v národním cítění jeho sociální soudržnost:
a) vychází se z představy, že multikulturní a mnohonárodnostního státy jsou nestabilní, protože jim chybí kulturní a sociální soudržnost, kterou může vytvořit jen silný pocit národní identity;
b) proto se cizinci chápou jako ohrožení národní identity (viz Francie, USA a VB: v r. 1968 Enoch Powel řekl, že další přistěhovalectví do Comonwealtu by skončilo rasovými konflikty a násilím).
2. Jistotu a smysl života mohou najít lidé jen v rámci národní komunity:
a) tato hodnota má vytvářet protiváhu rozvratnické myšlence třídní solidarity;
b) a nacionalisté se ji snaží realizovat obracením pozornosti k dějinám, a k minulosti: oživováním svátků, symbolů a tradic. Konzervativní nacionalismus je elitářský, staví na emocích, podporuje xenofobních obavy a někdy i rasismus.
NÁRODNÍHO šovinismus
Šovinismus nepovažuje národy rovnoprávné v jeho právu na sebeurčení, protože některé národy mají údajně takové kvality a rysy, které zdůvodňují jejich nadřazenost nad ostatními.
Šovinismus lze považovat za reakční nacionalismus představující politiku pronásledování, útlaku, nenávisti a štvaní proti jiným národem, který v 19. století zdůvodňoval expanzi evropského imperialismu vůči Africe, a v 20. st. 1. světovou válku. Šovinismus se vždy přiživoval na vlasteneckých emocích (což mělo podobu národního fanatismu), patriotismu (lásce k vlasti) a na nenávisti vůči cizincům. Dával pocit sebeúcty, hrdosti, důležitosti a bezpečnosti a byl přitažlivý pro osamocených a bezmocných lidí.
Specifickými a vyhraněnými podobami šovinismu jsou:
1. panslavismus – podle něj jsou Rusové přirozenými vůdci slovanských národů a Slované jsou kulturní i duchovně nadřazený národům střední a západní Evropy. Tento šovinismus je protizápadní a protiliberální i antisemitský.
2. Pangermanismus – jedná se o formu německého nacionalismu. Po sjednocení Německa (1871) nabyl nacionalismus šovinistický charakter. Vznikly nátlakové skupiny typu Pangermánska liga a Admiralitná liga, které vedly kampaň za Německou říši a „její místo na slunci“.
3. Rasismus -Začiatkom 20. století se v USA dostal do popředí Ku-klux-klan, který hlásal nadřazenost bílých nad černými. V 20-tých letech měla tato organizace 4 miliony členů.
I dnes má stále velký vliv v jižních států USA. I přes holocaustu existují a působí v současnosti rasistické ideje, jejichž nositeli jsou především různé organizace dnešního neofašismu, jehož ústředí se nachází v USA, státě Nebraska, ve městě Lincoln, kde vydávají i svůj časopis New Order. Náboženský fundamentalismus Vzestup náboženského fundamentalismu třeba vidět jako reakci na bezduchý materialismus světské kultury. Představuje opozici vůči životu založeném jen na materiálním bohatství a politice svobody. Vychází z náboženských pozic, opírá se o svaté knihy a pravdu vycházejícího z doslovného znění náboženských textů ,. V Evropě vystupuje po názvem NSDAP / AO – jako exilová organizace svého ústředí v USA. Základní hodnota „V nacionalismu se politická identita formuje z pocitu národní sounáležitosti. Rozhodující jsou proto znaky, podle kterých se historicky jednotlivým skupinám připisuje „národní charakter“. Z komplexu těchto znaků se pak vytváří vědomí národní jednoty.
Ve fundamentalismem se vědomí národní jednoty konstituuje výlučně prostřednictví náboženství. Jde o náboženství v jeho radikální podobě, které je v současném moderním světě zdrojem nestability a konfliktů. Tam, kde chce toto extrémně pojato náboženské vnímání světa určovat život společnosti ve všech jejích stránkách, klade si převážně za svůj politický cíl teokracii. Příkladem byl žalu Hak v Pákistánu, generál Nimejrí v Súdánu a Chomejní v Íránu, kteří zavedli opět do právního systému islámské náboženské právo šarí’a.
PODOBY náboženského fundamentalismu
Z politické hlediska jsou nejvýznamnější tři fundamentalistické seskupení:
1. Křesťanský fundamentalismus.
Např. v USA je reprezentován politickou stranou Křesťanská nová pravice, která vedla kampaň za obnovení modliteb v školách a zavedení trestů proti rouhání, dále kampaň proti umělému přerušení těhotenství a z morálního hlediska se zasadila cenzurování televize, tisku;
2. Židovský fundamentalismus.
Zakotvený ve fundamentalistických sektách (stranách), jejichž pojetí židovské domoviny spočívá na odkazech ze Starého zákona (skupina Kach a další); 3. Islámský fundamentalismus, který je z nich nejvýznamnější. Fundamentalismus v islámu neznamená jen víru v doslovnou pravdu koránu, protože v to věří všichni muslimové. znamená:
a) militantní víru v islámské učení pro sociální, politický život a osobní život;
b) v praxi to znamená „islámský stát“ (teokracii), kde vládne spíše duchovní autorita jako světská a uplatňování božského „islámského práva“ šaría;
c) náboženství je hlavním a určujícím charakteristickým rysem národní identity (islámského národa). Islám tedy obsahuje doktríny a názory, které mohou zdůvodnit celou řadu politických cílů zejména v ekonomické oblasti.
Např. Korán je za institut soukromého vlastnictví, ale zároveň zakazuje lichvářství a spekulaci. Politická přitažlivost islámského fundamentalismu spočívá v tom, že na rozdíl od liberalismu, socialismu a konvenčních forem nacionalismu nebyl dědictvím západu. Touha po nezávislosti byla zároveň chápána jako duchovní očista (osvobodit se kulturní i politicky od západu), kterou kolonizované národy potřebovali k sebeúctě.
Byla obtěžována, poplivána a zraněna. Když je Tania Kambouri na obchůzce vyskytují se časté problémy s muslimy. člověk z každého národy spáchá trestný čin. Máme zde plno němců, kteří nás zraní, kteří mě také uráží se slovy „Podlahová štětko“. To slýchám nejen od Němců, ale mimo jiné také od nemuslimů. Jen tato skupina je velmi specifická. Pokud míme problémy, tak je to opakovaně tato skupina. To popisuje také rozená řekyně ve své knize s názvem „Tísňové volání jedné policistky“. Jak vnímají muslimové ženy v uniformách, to jsme si vyslechli v Kolínské Keupstrasse. Zde žijí a pracují specielně turečtí stabilní migranti. Pokud jedu autem a jsem zastaven je to pro mě stejné, jestli policisté nebo policistky. Zdá se mi to korektní, jsou pro mě příkladem, vnímám je jako moje sestry. A přesto 32. letá policistka pozoruje stále stoupající ztrátu respektu, je pravidělně mladými muslimu ignorována. Třeba „Kurvo, ty nám nemáš co říkat, nebo lámanou němčinou „Ty jsi žena, ty nemáš žádnou hodnotu“ A to nezažívají jen policistky, jsou to také učitelé, lékaři. To je u všech žen, které zastávají nejsou funkci, u sociálních pracovnic je to stejné. Problémem je zcela jiné vnímání ženy. V muslimky formovaných zemích mají hlavní slovo v rodině muži. ženy jsou zde méně respektované osoby, a toto chápání se musí vbudoucnu změnit. Tania Kambouri také říká, že většina musímů tvrdě pracuje a drží se zákona a vede naši zemi kupředu. K těm mají patřit i uprchlíci, kteří právě přicházejí do Německa a ne k té skupině, která ukazuje nulový respekt.
Střet dvou různých světů, tak vidí situaci v zařízení pro uprchlíky v Bělé pod Bezdězem zdejší zaměstnanci. Lidé z blízkého východu nebo z Afriky nemají návyky bězné pro civilizované Evropany. Velká část z nich neumí používat sociální zařízení a neřídí se radami lékařů. Jejich hlavním zájmem je co nejrychleji odejít, nejlépe do Německa.
Pokoje, které byly nedávno vymalované, tak jsou zas počmárané. Na pokojích nepředstavitelný nepořádek. Škoda, že jste tady nebyli, že jste si to nemohli natočit. To je neuveřitelné.
Samotní uprchlíci ale mají jiný názor. Podmínky považují za nevyhovující, špatně se jim komunikuje s úředníky. Chybí jim překladatelé. Chovají se k nám jako ke kriminálníkům. Než jsme došli sem, prošli jsme deset zemí. A nikde nás nezadrželi, až tady a my tomu nerozumíme. Proč právě tady?
To však zaměstnanci uprchlického zařízení zásadně odmítají.
Vžycky oni jsou v šoku tak první den nebo dva dny. A potom tak pochopí a rozumí tak komunikaci s ostatními co jsou tady delší dobu. A pochopí tak proč a jak.
V roce 2015 přišlo do Německa více než jeden milion uprchlíků převážně v blízkého východu a Afriky.
Pokud umístíte na Německém pracovním trhu milion nových pracovníků ohrozíte pracovní místa těch nejméně vydělávajících Němců a právě těmto chudým Němcům poklesne životní úroveň nebo rovnou rozšíří řady nezaměstnaných. Nově příchozí konkurence uprchlíků vytvoří na pracovním trhu obrovskou konkurenci. Řada nejchudších Němců, jejichž výdělky jsou blízko minimální mzdy, bude touto novou konkurencí ohrožena. Většina uprchlíků je schopna obsazovat jen pracovní místa na které je potřeba žádná nebo jen minimální kvalifikace.
Chtějí být příchozí uprchlíci součástí společnosti a integrovat se,
nebo se pouze potopí do paralelních světů? Ve Francii, Švédsku jsou stovky míst, kam vyjíždí z bezpečnostních důvodů pouze zesílené policejní hlídky. Samotný policista by byl ohrožen.
Další skupiny problémů s uprchlíky je jejich vztah k ženám. Domluvené sňatky
Domluvené sňatky v případě, že se děti odmítají podřídit přání rodičů končí v některých případech vraždou ze cti, kdy vrahem je rodič. Některé dívky, které se vzepřely rodině byly zavražděny. Takových vražd ze cti je možné spočítat v rodinách imigrantů usazených v Evropě desetitisíce. Jen v samotné Velké Británii ročně zemře rukou rodiny minimálně 5000 lidí ročně, aby zůstala uchována čest rodiny? V Evropské unii je ale ale více zemí, kde jsou rozsáhlé komunity cizinců z Afriky, Asie nebo blízkého východu. Vraždy ze cti v Německu jsou celkem běžné i v Tureckých rodinách. Pachatelem násilí je většinou mužský příslušník rodiny, v její hierarchii ženám nadřazený. Podle Human Rights Watch mají některé muslimské státy jako například Irák, Kuvajt, Sýrie a Jemen uzákoněný nižší trest za vraždy ze cti než za vraždy spáchané s jiným motivem. Do této skupiny zemí lze podle organizace zařadit i Egypt a Jordánsko, kde už v minulosti rovněž došlo k podobné interpretaci zákonů. BBC provedla průzkum v komunitě muslimů žijících ve Velké Británii a oslovila na 500 mladých muslimů ve věku 16 až 34 let původem z Asie. Tři čtvrtiny z těchto mladých mužů a 63 procent žen uvedlo, že rodiny by měly žít tak, aby nebyla poskvrněna jejich čest. Násilí, jež má očistit štít rodiny, který většinou pošpiní žena, je přijatelné pro 18 procent mladých. Kromě vražd jde o útoky kyselinou, zmrzačení, únosy, věznění a bití. Chceme skutečně akceptovat takové chování v dnešní Evropě? Jak by bezpečně by jste se cítili pokud by jste žili v sousedství rodiny, která provedla vraždu ze cti?
Jak vidíme lidská a ženská práva my Evropané a jak ho vidí tradiční arabské hodnoty?
Muži a ženy mají stejná práva, říká Ústava, ale hodně imigrantů má pohled, který je velmi odlišný. Ženy se musí podřídit rozkazům mužů v rodině. Ženy jsou nuceny chodit zahalené a pokud jsou do plaveckého bazénu jdou v plavkách, které zakrývají celé tělo.
„Uprchlíci“ kradou v obchodech v Německu !!!TOHLE ČESKÁ TELEVIZE NIKDY NEUKÁŽE!!!
Mladí ilegální imigranti kradou v obchodech, nejedná se podle reportáže o ojedinělé případy. Tato reportáž poukazuje i na skutečnost, že imigranti páchající přestupky a nebo trestnou činnost nejsou v mnoha případech ani stíháni, natož aby se dostali k soudu.
„Uprchlíci“ kradou v obchodech !!! – TOHLE ČESKÁ TELEVIZE NIKDY NEUKÁŽE!!!
A také je zde jasný důkaz toho, jak ilegální imigranti zneužívají azylové řízení, aby dostali více peněz.
Brzy večer přichází hlášení do policejního vozu.
Pro policisty už smutná rutina.
Hlídač přistihl v ALDI zloděje při krádeži.
Mladý muž pochází z uprchlického tábora.
Policisté 21letého muže zatýkají.
Ukradl krabičku cigaret.
Žádná velká věc.
Již byl několikrát přistižen při krádežích.
A problém?
Mladý muž se nechal registrovat na dvou rozdílných místech s rozdílnými jmény.
Nyní musí jet ke zjištění totožnosti.
Policie velmi často ani neví, s kým má co dočinění.
V mnoha případech se nepodaří vypátrat původ pachatelů.
Které je to správné? To nebo tohle?
To jsi ty? A tohle?
Také?
Zde jsou různá jména.
Srovnání dat v databázi ukazuje, že tento muž, údajně Syřan, je v Německu teprve
měsíc.
Byl již zadržen při masových nepokojích mezi azylanty.
Do teď neproběhlo žádné řízení.
Policisté si nemyslí, že si za tuto krádež ponese následky.
Další případ ve stejný den.
Mladý Tunisan ukradl v supermarketu potraviny.
U pultu s exotickými rybami ukradl uzenou rybu za 9,39€.
Musíme zjistit jeho totožnost, je hlášený ve městě Sieker, chybí zde ale foto.
Podle EDV byl již zaregistrován.
Mladý Tunisan chce jeho čin vysvětlit.
340€ od státu mu na tento měsíc nevystačio.
„Já nechci krást, ale mám hlad, nemám už peníze a musím čekat dva dny, než
dostanu další. Dva dlouhé dny nevím, co budu jíst.“
Moje pochopení je nyní u konce.
Každý, kdo přijde, dostane najíst a napít a mimo to dostavá ještě peníze.
A pokud s penězi neumí vyjít, musí se s tím smířit a jako každý jiný občan s tím vyjít.
To prostě tak je.
Ale nemusí zde nikdo hladovět nebo mrznout a je o ně dobře postaráno.
Proto pro něj nemám pochopení. To říkám zcela otevřeně.
Utratil peníze za něco jiného.
Dobrá, skončili jsme, můžeš teď odejít.
Skutečně zde nikdo nemusí hladovět nebo mrznout?
Tunisan si může sebou vzít svůj chléb.
Minimálně za ten zaplatil.
