Archiv pro štítek: Slovensko

předseda maďarské vlády Viktor Orbán

Předseda vlády Viktor Orbán v rozhlasovém pořadu Kossuth „Dobré ráno v Maďarsku“
14. června 2019

Katalin Nagy: Předsedové vlád visegrádských zemí [V4] se včera sešli v Budapešti, když se dohodli na přijetí společného postoje v Evropské radě jak k výběru vedoucích představitelů EU, tak k otázkám obsahu. Vítám ve studiu premiéra Viktora Orbána.

Dobré ráno.

Proč věříte, že bude respektováno přání nebo očekávání zemí V4? Koneckonců, v Evropské unii je dvacet osm zemí.

Nemysleli jsme si, že to bude respektováno: mysleli jsme si, že uvidíme, že se to uskuteční. Politika je zdvořilá disciplína, a proto k sobě musíme mluvit s respektem; ale když chce člověk dosáhnout důležitých cílů, pak je důležitá síla. Síla pochází ze dvou věcí: vliv dané země a váha jejích argumentů. V obou ohledech jsou středoevropské země v dobré pozici: podíváme-li se na V4 jako celek a prozkoumáme její ekonomickou výkonnost, mohu říci, že objem obchodu mezi těmito čtyřmi zeměmi a Německem je mnohem vyšší než obchodní vztahy mezi Francií a Německo. Jedná se tedy o významnou skupinu zemí. Zvykli jsme si to ignorovat. Možná je to jen moje generace, ale stále mám pocit, jako bychom byli zatíženi pocitem méněcennosti, což je zcela v rozporu s ekonomickým výkonem, kterého jsme dosáhli v posledních letech. Podíváme-li se tedy na Polsko, Českou republiku, Slovensko a Maďarsko, můžeme mluvit o našich úspěších se vztyčenou hlavou. A místo toho, abychom pokorně žádali o to, abychom byli vzati v úvahu, abychom si toho všimli, a aby byly respektovány naše zájmy, pokud je to vhodné, můžeme se cítit plně oprávněni říci: „Podívejte se, lidi, střední Evropa je nyní motorem ekonomického růstu v Evropě. “ A máme své cíle a své zájmy a na základě nich budeme vyjednávat. A uvidíme, že jsou splněny. Budeme tedy jednat s Francouzi nebo Němci jako rovnocenní, a to bude také v případě našich jednání o otázce kandidátů. Na evropské úrovni musí také existovat vůdce ze střední Evropy, který ztělesňuje toto sebevědomí, sílu a optimistický světonázor do budoucna. Můžeme podporovat pouze vůdce ze zemí mimo střední Evropu, kteří respektují střední Evropu, kteří se na nás nedívají, a kteří neříkají, že pro to, aby se stali vůdci, absolutně nepotřebují naše hlasy: musí dát české, Polský, slovenský a maďarský národ si zaslouží úctu.

Bude – nebo již existuje – společný návrh pro předsedu Komise? Dříve se říkalo, že to nebude Weber.

Všechny složité vyjednávací postupy o jednotlivých kandidátech – a o tom právě mluvíme – sestávají ze dvou fází: nejprve vytvoříte seznam těch, které nechcete, a poté seznam těch, které děláte. Musíte se tedy podívat na seznam kandidátů a vyloučit ty lidi, kteří by z nějakého důvodu nebyli za žádných okolností přijatelní. Pro vedoucí pozici v Evropě by nikdy nemělo být možné podporovat kandidaturu někoho, kdo se podílel na útoku na členský stát nebo kdo – nedej bože – hrál při takovém útoku vedoucí roli. A to bez ohledu na to, zda k tomu měli pravdu, protože úkolem evropského vůdce je sjednotit Evropskou unii; a někdo, kdo napadl členské státy, není pro tuto pozici vhodný. Mohou být vhodné pro jinou pozici, ale v žádném případě by nebyli schopni reprezentovat a ztělesňovat jednotu Evropy.

Například Frans Timmermans.

Jeden potřebuje seznam těch, kteří by nebyli vhodní. A jakmile objasníme, koho nelze považovat, musíme vypracovat seznam těch, které lze vzít v úvahu. Potřebujeme rozsáhlý seznam, který nám umožní dosáhnout dohody, protože my Středoevropané nebudeme jediní, kdo rozhoduje: budou zde jižané, Němci a Francie. Vidím šanci, že takové dohody bude dosaženo do týdne nebo dvou.

Můžete nám něco říct o této osobě? Kdy můžeme zjistit, o koho jde?

Nechcete být tak hrubí, neříkejte, že to není tak o tom, že to nemůžeme zjistit, ale spíše o tom, že na všechno je stanovený čas – včetně odlivu a toku politických jednání. Musíme si o věcech promluvit, až nadejde čas o nich mluvit. V tomto okamžiku, kdybych měl zmínit jakékoli jméno nebo kandidaturu kohokoli, poškodilo by to spíše jeho šance, než by ho zlepšilo, protože se chystáme vstoupit do období složité konkurence. Proto navrhuji, abychom udělali dobře, kdybychom uplatnili trpělivost, takže mě nenuťte, abych někoho jmenoval.

Kromě otázky kandidátů na vedoucí pozice jsou velmi důležité také obsahové záležitosti. Zmínil jste se o tom, když jste tu byli před dvěma týdny. Je otázka budoucnosti Evropy a směřování Evropské unie v příštích pěti letech otázkou obsahu? Mají k tomu Visegrádská čtyřka také jednotný postoj?

Je zřejmé, že lze najít rozdíly mezi názory národů nebo vůdců čtyř zemí na záležitosti podrobností, ale existuje shoda v důležitých a podstatných otázkách, které jsou našimi vůdčími hvězdami. To je o to důležitější, že po evropských volbách je zcela běžné, že některé vlády padají. To platí i dnes: někteří vůdci odcházejí a jiní přicházejí dovnitř. To je doba, kdy osmadvacet předsedů vlád přijme společný dokument o tom, jakým směrem by chtěli předsedové vlád – a národy, které zastupují – rozvíjet, řídit a utvářet budoucnost Evropy. Každý volební rok existuje takový strategický dokument, a to se také stalo před pěti lety. Tehdy jsem se této debaty zúčastnil a my jsme také obeznámeni s textem současného návrhu; mohu jej tedy porovnat s tím, který byl přijat před pěti lety, a zjistit, jak moc se svět změnil. Objevily se nové problémy a mění se také mentalita. My, kteří žijeme v shonu každodenního života, ve skutečnosti nemáme takovou perspektivu, a proto si nevšimneme hloubky změn, míry, do jaké se směr změnil. Pokud se však zastavíte každých pět let a porovnáte řídící dokument z doby před pěti lety s dokumentem, který je nyní na stole, můžete vidět, že Evropa se enormně mění. Mění se dobrým i špatným způsobem: prospěšným i škodlivým. Je to každopádně vzrušující práce; a malý význam, protože na konci dne musí být směr rozvoje nebo budování Evropské unie stanoven předsedy vlád zvolenými občany členských států Evropské unie. Nepochybně jsou v Bruselu také byrokrati: mnozí z nich, celá armáda, sedí v bublině. Člověk má občas pocit, že ani neví, co se děje v členských státech a jaký je skutečný život: žijí svůj život v teoretickém rámci. Někdy se zdá, že nemají žádný kontakt s realitou života, a tu a tam chtějí, abychom přijali naprosto nepraktická nařízení. Nelze však dopustit, aby jim vedení – politické vedení – vklouzlo do rukou: nesmíme dovolit bruselským byrokratům řídit životy evropských národů. Vedení musí zůstat v rukou komunity zvolených: dvacet osm zvolených předsedů vlád. A můžeme to nejlépe prosadit a vést Evropskou unii vyjasněním nejdůležitějších otázek, kterých se byrokraté musí později držet. Zde se objevují národní, maďarská a středoevropská hlediska. Proto bylo pro mě osobně před volbami do Evropského parlamentu důležité, aby lidé věnovali pozornost, slyšeli, co jsem se jich ptal a co jsem říkal o tom, že rozhodujeme o tom, jakým směrem se musí Evropská unie ubírat . Udělal jsem tři závazky. Zavázal jsem se, že budeme podporovat pouze dokumenty a vedoucí představitele jasně představující přesvědčení, že migrace musí být zastavena. Z toho také vyplývá, že musíme bojovat za marginalizaci těch lidí, kteří podporují migraci, jako je George Soros a jeho mafiánská síť: tyto nevládní organizace musí být hnány zpět a vytlačovány dále od srdce evropského rozhodování, protože nyní vyvíjím příliš velký vliv na bruselské byrokraty – a jejich prostřednictvím na evropskou politiku jako celek. Je tedy velmi důležité, abychom přijali dokumenty, které prohlašují, že imigrace musí být zastavena. Národy musí být respektovány. Musíme o tom mluvit a v budoucnu zcela vyloučit možnost kohokoliv šikanovat a urážet národy z ideologických důvodů, jak to udělal Timmermans. Toto je špatná praxe a musíme ji ukončit. Doufám, že lidé, kteří se takto chovali za posledních pět let, za to zaplatí svými hlavami a zaměstnáními, a že jim nyní ukážeme, že každý, kdo se chová takto, nemůže mít v Evropě žádnou kariéru. Nikdo, kdo neuctívá vůči národům, nemůže očekávat nebo doufat v mandát od stejných členských států, na které zaútočily – a to neprávem. Třetí důležitá věc je, že nesmíme zapomenout na křesťanskou kulturu. Nejde o druh osobního vztahu, který má kdokoli s Bohem, ale o kulturu, kterou Evropa vytvořila a vybudovala v průběhu dvou tisíc let a která dala vzniknout specifickému evropskému způsobu života. To zahrnuje hodnoty, které je důležité a důležité zachovat – a to je také úkol politiků. Musíme chránit naše společenství, rodinu, důstojnost jednotlivce a národa, které jsou produktem křesťanské kultury.

Třetí důležitou otázkou je, že je třeba respektovat nezávislost členských států v oblasti hospodářské politiky. Nelze vnutit jednotnou hospodářskou politiku zemím, které se od sebe extrémně liší. Takže nechceme, aby bruselští byrokrati snili a vnucovali nám konkrétní daňový systém, nebo aby nám říkali, jak by měl vypadat maďarský rozpočet. Musíme hájit naši ekonomickou suverenitu a budoucí vůdci EU budou muset tuto skutečnost respektovat. V zásadě jde o směry, které jsou pro Maďarsko důležité.

Ano, téměř všichni vedoucí představitelé dvaceti osmi členských států uznávají, že Evropská unie musí být reformována – důležitou otázkou však je, jak by se to mělo stát. Například není jisté, že prezident Macron věří, že je důležité zahrnout ochranu křesťanských hodnot do této strategické dohody – nebo v tomto ohledu zachování hospodářské nebo národní suverenity.

To je krása vedení země: musíme zajistit, aby naše národní stanoviska byla uspokojena v prostředí, ve kterém ne každý sdílí naše hodnoty. Ale je mým úkolem najít způsob, jak to udělat, pro které existují některé obchodní triky. Jsme v této oblasti podnikání dost dlouho na to, abychom dokázali najít taková řešení, když o tom budeme hovořit v Bruselu příští čtvrtek a pátek.

Je zřejmé, že v této otázce je vhodné zastupovat zájmy Maďarska v Evropské radě. V Evropském parlamentu zastupuje zájmy Maďarska Fidesz. Jakým směrem se bude Evropská lidová strana ubírat? Řekli jste, že uvidíme, jakým směrem se bude Evropská lidová strana ubírat, a to určí, zda zůstaneme nebo odejdeme. Jak to vidíš teď?

Protože jsme národní stranou a vytvořili jsme národní vládu, je pro nás Maďarsko na prvním místě – samozřejmě také v Bruselu. Nejsme tedy jednou z těch stran, které chtějí v Maďarsku zastupovat něco, co vzniklo v Bruselu. V Maďarsku existují takové strany: jsou to opoziční strany. Buďme k nim spravedliví – mohli bychom dokonce předpokládat, že věří, že takový přístup by byl pro Maďarsko lepší. Existují tedy lidé, kteří věří, že je lepší, když otázka, jak chtějí Maďaři žít svůj život, není ponechána na maďarském lidu, aby dospěl k vlastnímu závěru. Místo toho jsme řekli, že bychom měli akceptovat, že o některých velmi důležitých – skutečně zásadních – otázkách týkajících se našich životů by mělo být rozhodnuto v Bruselu, přičemž tato rozhodnutí z Bruselu budou implementována zde v Maďarsku. Takže v Maďarsku existují strany, které mluví tímto způsobem, a tuto myšlenkovou linii lze shrnout do konceptu Spojených států evropských. My však takovou stranou nejsme: věříme, že Maďarsko má své vlastní zájmy a pouze maďarský lid je schopen říci, co je a není pro Maďarsko dobré. Jsme rádi, že spolupracujeme s každým, jsme rádi, že můžeme být jejich partnery, a rádi sdílíme společné cíle – ale pouze pokud a pokud to bude sloužit zájmům Maďarska. V příštích pěti letech tedy budou naši europoslanci v Bruselu zastupovat zájmy Maďarska: k tomu se zavázali, proto dostali své mandáty a proto jsme je podporovali. A když je znám, nepochybuji, že právě to udělají. Otázka, kam patříme – do které skupiny – má druhořadý význam: není to irelevantní, ale je to druhoradé. Vzhledem k tomu, že se takováto seskupení stran vytvářejí, nesmíme se vázat na jediné místo, protože bychom se pak dostali na milost a nemilost politickým změnám v Evropě. Musíme si plně uvědomovat své vlastní zájmy a jakmile budeme znát maďarské zájmy, které budeme zastupovat, musíme zaujmout odpovídající postavení na evropské scéně. Změna je součástí řádu života; ale pokud se strana – řekněme Evropská lidová strana – změní a bude vyvíjet směrem, který je pro nás nepřijatelný a který neslouží zájmům maďarského lidu, pak tam pro nás není místo. Samozřejmě se pokusíme zachovat Evropskou lidovou stranu v její dřívější podobě, protože strana Helmuta Kohla, která respektovala národy, považovala křesťanství za důležité, vždy respektovala a zohledňovala názory a zájmy Středoevropanů a zároveň čas vytvořil Evropskou unii s velkou ekonomickou dynamikou. Evropská lidová strana měla tedy také formu, která byla pro Maďarsko dobrá a užitečná. Pokud se to změní, pokud se stane proimigračním, pokud ignoruje své křesťanské kořeny, pokud nebude respektovat národy, pokud se dostane do zajetí bruselských byrokratů – protože tito bruselští byrokrati čas od času zajmou a uvězní politické vůdce – pak budeme nemají v takové komunitě místo. Důležité však není to, kde jsme přidružení, ale to, co chceme: kdo jsme a co chceme. To je základ, na kterém musíme činit rozhodnutí.

Politico oznámilo, že předseda vlády Viktor Orbán poslal dopis členům vyšetřovacího výboru pro tři osoby Lidové strany. Mají za úkol zkoumat – podle principů Evropské lidové strany – spolehlivost či nikoli základní pilíře demokracie v Maďarsku.

No, já nevím, co musí vyšetřit. Místo Maďarska bych jim mohl dát radu, koho by měli vyšetřovat, ale teď bych do toho raději nešel. Stalo se, že na nás v rámci Evropské lidové strany zaútočili strany ze Skandinávie a Lucemburska: strany, které patří k Lidové straně, přestože mají zásadně liberální hodnoty. Tyto strany nás chtěly vyloučit a zahájily na nás velmi agresivní útok. K tomuto útoku došlo na začátku evropské volební kampaně, která byla sama o sobě velmi pošetilá – Wantd pro ni nyní nepoužívá silnější výraz. Takže místo toho, aby Evropská lidová strana dokázala soustředit veškerou svou sílu na kampaň a sdělovat své zprávy evropským voličům, zůstaly po dlouhou dobu její vnitřní problémy v centru pozornosti – podobně jako maďarská opozice. V důsledku toho si v evropských volbách vedla Evropská lidová strana horší výsledky než dříve – a také ve srovnání s tím, jak by mohla dopadnout. Požádali jsme několik autoritativních lidí v rámci Evropské lidové strany, aby tento konflikt vyřešili: lidé, kteří by byli schopni tento spor vyřešit. Nepřijímám přístup, ve kterém sem přicházejí jako učitelé nebo profesoři, aby zkoušeli studenty – nebo zkoumali naše zuby, jako bychom byli koně. Takže na to zapomeňme. Maďarsko je země, je to vlast a jsou zde lidé – Evropané -, kterých je třeba respektovat. Takže vyšetření tohoto druhu nepřicházejí v úvahu. Budeme mluvit o tom, co chce Evropská lidová strana, co chce Fidesz – co chceme – a zda dokážeme sladit naše cíle. Takže nevidím Maďarsko jako zemi, která je předmětem vyšetřování, a zvláště nevidím Fidesz – a rozhodně ne sebe – jako vyšetřovaného: vidím nás jako rovnocenné v procesu vyjednávání. Uvidíme, čeho můžeme dosáhnout.

Parlament jedná o rozpočtu na rok 2020. Daňový balíček je první položka, první kapitola. Co by podle vás mělo dosáhnout rozpočtu na rok 2020, aby byla zachována stabilita a rozvoj ekonomiky na této úrovni? Nyní všichni upgradovali své projekce, protože údaje za první čtvrtletí jsou velmi pozitivní.

Raději bych se přidal na stranu „opatrných dobrodruhů“; koneckonců, jsme Maďaři. Když se věci začnou vyvíjet dobře, Maďaři si instinktivně kladou otázku, zda tato skutečnost povede k problémům. Velké množství věcí v Maďarsku se samozřejmě musí ještě zlepšit, ale celkově jsme v Maďarsku viděli vznik toho, co považuji za opodstatněný pocit, že věci skutečně směřují správným směrem. To neznamená, že věci jsou v pořádku tak, jak jsou, ale že země začíná podávat lepší a lepší výsledky. Maďarský jazyk je zvláštní konstrukce, protože „věci jdou lépe“ znamená něco méně než „věci jdou dobře“. Navzdory skutečnosti, že „lepší“ je srovnávací modifikátor, lidé přesto mají pocit – bez zbytečného nadšení -, že se zdá, že „jsme našli drážku“. To neznamená, že v řadě oddělení není třeba se zlepšovat: máme spoustu hloupých pravidel, existuje spousta věcí, které bychom mohli udělat lépe, a všichni bychom také měli užitek z úpravy několika návyků které máme. Ale stejně má každý pocit, že existuje stále více pracovních míst, a přestože mzdy nikdy nezvyšují tolik, kolik bychom chtěli, stále tlačí nahoru. Existují dobrá pracoviště a celkově naše ekonomická výkonnost dává důvod k optimismu nebo naději. Co bychom měli dělat v době, jako je tato, když věci začínají vzhlížet? Musíme chránit to, čeho jsme již dosáhli. Ekonomika může růst a udělat krok vpřed, pokud dokážeme snížit rizika, která ekonomiku ohrožují. V době, kdy věci začínají dobře fungovat, je mým úkolem, úkolem ministra hospodářství, ministra financí, vlády a politiky chránit to, čeho jsme dosud dosáhli, před hrozbami, kterým čelíme, a také chránit příležitost pro budoucí růst. V takové době je otázkou pouze to, co nás ohrožuje. Hrozbou, které nyní čelíme, je zpomalení růstu západoevropských ekonomik, které jsou mnohem bohatší než my. A protože vidíme náš obchod s nimi jako naši nejvyšší prioritu a protože jsme všichni součástí jednotného evropského trhu, bude-li to tam všude horší, je pochybné, zda by to tady mohlo jít lépe než tam, nebo než udělali to v minulosti – zda lze růst udržet i za takových okolností.

Odpověď na otázku, proč se západní Evropě dnes daří horší a proč se tam zpomaluje růst, by vyžadovala další dlouhou diskusi, na kterou teď asi nemáme čas. V zásadě však otázky, kterým čelíme, jsou, zda je možné provádět hospodářskou politiku, která – navzdory zpomalení růstu v zemích bohatších než my – udrží míru růstu maďarské ekonomiky, zda v budoucnu budou i nadále existovat pracovní místa, zda budou být stále kvalitnějšími pracemi, ať už budou existovat jasná a transparentní nařízení, a zda budou lidé i nadále věřit, že stojí za to pracovat, dodržovat pravidla a zakládat podniky. Na tyto otázky jsme nyní odpověděli tím, čemu říkáme Akční plán na ochranu ekonomiky, který je součástí rozpočtu. Obsahuje snížení daní a opatření podporující ekonomický růst. Mezitím – a to je jeho nejdůležitější aspekt, za který jsme vděční ministrovi financí – rozpočet neignoruje konečnou otázku, proč je celé toto kouzlo hospodářské politiky nezbytné. Ministr financí přijal odpověď na tuto otázku: rodiny musí být nakonec posíleny. Cílem našeho rozpočtu je posílit rodiny a předpokladem je schopnost chránit potenciál hospodářského růstu. Ministr financí měl tyto úvahy na paměti při sestavování rozpočtu. V tomto kontextu ji představil členům vlády a jak jsme o ní několik týdnů diskutovali. Poté jsme předložili výsledek této rozpravy – jako konsensus, jako dohoda – Parlamentu. A žádám členy parlamentu, aby jej přijali – jak doufám, že přijmou.

Před dvěma a půl týdnem došlo v Budapešti k hrozné nehodě lodi. Vrak byl nyní získán z Dunaje. Jste spokojeni s prací maďarských a jihokorejských odborníků, kteří se podíleli na obnově?

No, nevím, jestli „spokojený“ je správné slovo. Na konci dne to byla šokující událost, která nikdy nemůže vést k uspokojení, protože nikdy nemůžete vrátit životy, které byly ztraceny. Jednalo se o srdcervoucí nehodu, která šokovala celou zemi a téměř každý sledoval zprávy, které se jí týkaly, celé dny. Pak hodně uvažoval o tom, proč tento incident tak šokoval zemi. Ztráta lidských životů je sama o sobě zjevně šokující, ale existuje také specifické maďarské hledisko: lidé, kteří zemřeli, byli našimi hosty. Oběti si vybrali naši zemi, přišly sem, chtěly si odpočinout, užít si nové zážitky a dobře se zde pobavit. Možná sem přivedli své rodiny a chtěli jim ukázat Maďarsko. Jsme pohostinní lidé a takto jsme je přivítali. A teď jsme zde jako pohostinní a vstřícní lidé a vidíme, že jsme je ztratili. Nyní je čas na smutek. Nepluli jsme národní vlajkou na půl žerdi, i když jsme to udělali v kanceláři předsedy vlády. Neudělali jsme dramatická gesta, ale země byla tímto incidentem hluboce zasažena. Bez obav z rozporu mohu říci, že celá země truchlila nad oběťmi a nyní všichni cítíme hluboké sympatie k jejich příbuzným. Promluvíme si s našimi jihokorejskými přáteli – protože jsou ze spřáteleného národa – o tom, jaký trvalý památník by rádi postavili. Částečně kvůli našim odlišným kulturám a zvykům nechci nezdvořile vnutit své vlastní smuteční tradice Jihokorejcům, ale rád bych s nimi mluvil o nějakém druhu památníku, gestu, vzpomínce, nějakém způsobu projevovat naši úctu a věnovat se vzpomínce. Je to proto, že se jedná o dva spřátelené národy, z nichž někteří občané přišli do Budapešti na okamžiky radosti, ale jejichž osudem bylo přijít o život. To je tedy něco, co by mělo být pravděpodobně zachyceno ve vhodné formě. Ale toto je kulturní záležitost, a až bude smutek u konce, měli bychom o tom mluvit s Korejci, protože to bude vyžadovat racionalitu, zatímco právě teď je srdce stále dominantní. Když se vrátím k vaší otázce týkající se úsilí o zotavení, v takové situaci, uprostřed potíží, je třeba pracovat. Je třeba jej zorganizovat a postarat se o: Na obnově vraku se podílelo 498 lidí. Celá země to dokázala sledovat a my můžeme být hrdí na Maďary a další, kteří se na tomto úsilí podíleli. Byli jsme schopni vidět rizika, která podstupovali, jejich odvahu a vytrvalost; ti, kteří se podíleli na obnově, prokázali prostě vynikající vlastnosti. Potápěči, policisté a odborníci na zvládání katastrof museli pracovat v extrémně obtížných podmínkách a jejich vytrvalost byla příkladná. Zaslouží si každou úctu a dočkají se jí od maďarské vlády.

Děkuju. Poslouchali jste premiéra Viktora Orbána.

Přichází přelom roku a s ním i nové projekty. Slovensko-český klub, vydavatel Slovenská dotyků, jich má tentokrát víc než jindy. Mezi nimi i několik mezinárodních. Konečně, patří se rozjíždět nové aktivity, když je za dveřmi rok, ve kterém Slovensko-český klub oslaví desáté výročí své existence. Samozřejmě, ani oslavy nebudou chybět.
Vlastně každý z projektů je čímsi výjimečný. Zaměřme se však na jeden, který určitě vzbudí patřičnou pozornost. Už mnohokrát jsme informovali o společných aktivitách s institucemi jiných národnostních menšin v České republice. Jindy zase o aktivitách spolu se Slováky žijícími po celém světě, ostatně i v tomto čísle časopisu je článek o konferenci Slováků v zahraničí, která se v říjnu uskutečnila v Bratislavě. Nejnovější projekt obě kategorie přirozených partnerů Slovensko-českého klubu jistým způsobem propojuje.

Jeho cílem je poukázat na to, že národy ve Střední Evropě – prostoru Visegrádské čtyřky – jsou navzájem promíchané a že tyto vzájemné menšiny (Češi na Slovensku či v Polsku, Maďarská menšina na Slovensku av Česku, Poláci v Česku a na Slovensku, Slováci v Česku, Maďarsku a Polsku) představují významné bohatství tak pro země původu, tak pro země, kde žijí. Tuto myšlenku obsahuje název projektu „Visegrad – Terra Interculturalis“.

Za důležité je třeba považovat také nastartování užší spolupráce a výměny zkušeností mezi těmito menšinami, která dosud do značné míry chyběla. Jaké výsledky může taková komparace přinést? Ačkoli předbíhám, zcela jistě vyčíslí například to, jaká malá je podpora svým krajanům ze strany Slovenska oproti podpoře Maďarska či Polska, porovnáme samosprávný model podpory menšin v Maďarsku s odlišným modelem v ostatních zemích, vyhodnotíme přínos dokumentů jako Evropská charta regionálních či menšinových jazyků, ratifikovaných v různých zemích v odlišném znění … Na základě toho se bude jistě každá ze zainteresovaných komunit snažit o uplatnění dobrých zkušeností, které získá. A také o prosazení lepšího přístupu ze strany veřejného sektoru v zemi, kde žije i v zemi původu. Tyto snahy opře o opravdu odborný základ a získá i novou politickou argumentační bázi.

Projekt je zamýšlen jako dlouhodobý. Jeho obsahem v prvním roce, kterým je ten právě nadcházející, by měla být především konference představitelů těchto menšin v kostele v Budmerice při Bratislavě, která by vytyčila směr další spolupráce a přinesla první odborné výstupy, dále vydání sborníku z této konference, vytvoření internetové komunikační báze a uspořádání výměnných literárních večerů v zúčastněných zemích. Na těch se zúčastní špičkoví autoři jako například maďarský spisovatel žijící na Slovensku Lajos Grendel, slovenský spisovatel v Česku Ľubomír Feldek, český historik a spisovatel žijící na Slovensku Pavel Dvořák, maďarský spisovatel se slovenskými kořeny Pál Závada nebo polská básnířka tvořící v Česku Renata Putzlacherová. Do spolupráce budou zapojeni bohemistů, hungaristi, polonisti a slovakisti z ostatních zemí.

Projekt bude řídit výbor v čele s velvyslancem ČR v ČR, J. E. Ladislavem Ballek, který s ideou přišel jako první. Koordinátorem projektu bude autor těchto řádků, ostatně i sko místopředseda Rady vlády ČR pro národnostní menšiny. Partnery, spolu s nimiž Slovensko-český klub úspěšně předložil žádost o podporu Mezinárodnímu Visegrádské fondu, jsou Celostátní slovenská samospráva v Maďarsku, Csemadok v ČR a Spolek Slováků v Polsku. Stejné postavení, jakož i zástupce v koordinačním výboru, však budou mít i další partnerské organizace jako Kongres Poláků v České republice, Svaz Maďarů žijících v českých zemích, Slovenské fórum v ČR, Český spolek na Slovensku, Spolek Poláků a jejich přátel na Slovensku, Svaz maďarských pedagogů na Slovensku, česká komunita v Polsku, Svaz Slováků v Maďarsku a další. Členství ve výboru přijali i další osobnosti z řad menšin v čele s místopředsedou vlády ČR PALOMA Csáky.

V dalších letech bude rozsah spolupráce narůstat. V oblasti kultury (například divadlo, výtvarné umění), vydavatelských počinů, jakož i v oblasti výměny informací. Věříme, že projekt si získá takové renomé, že to umožní získat i prostředky, potřebné pro jeho realizaci. Předpokládáme vícezdrojové financování, mimo jiné z vlastních zdrojů spolupracujících institucí, od sponzorů, z národních zdrojů i od mezinárodních institucí. Domníváme se, že za úvahu ze strany představitelů Mezinárodního visegrádského fondu by stálo, zda by taková aktivita nemohla stát po přidělení standardního grantu na rok 2006 od dalšího roku strategickým programem.

Ani rozšíření na další země, byť i na celou Evropskou unii, není nereálné. To je však asi v tuto chvíli až příliš vizionářské – nuže ale, kdo nemá velké ambice, nic zásadního ani nedokáže …