LTO: Dr. Moini, čím se živíš?
Dr Bijan Moini: Pracuji pro nevládní organizaci Společnost pro svobodná práva (GFF). To si dalo za cíl posílit základní a lidská práva prostřednictvím žalob. To znamená, že buď chodím k soudu sám, nebo koordinuji řízení, která občas začnou u specializovaných soudů, ale většinou mají za cíl změnit porušování základních práv před Spolkovým ústavním soudem (BVerfG) nebo Evropským soudním dvorem (ESD).
Původně jste byl tři roky právníkem v berlínské obchodní advokátní kanceláři. Pak jste rezignoval. Jak to?
Práce komerčního právníka mě chvíli bavila a také mě motivovala, ale jakmile jsem se do práce opravdu dostal, prostě jsem cítil, že tomu něco chybí. Nejlepší způsob, jak to popsat, je pravděpodobně „význam“. Pak jsem dostal nápad na román. To jsem nemohl napsat, když jsem pracoval – a to byl vítaný důvod k rezignaci v roce 2017.
V roce 2019 jste pak vydali tento román „Krychle“. Za to jste obdržel několik ocenění. Další knihy následovaly v letech 2020 a 2021. Jak jste se dostal k psaní?
Vlastně to mělo něco společného s mou prací v advokátní kanceláři. V té době jsme se zabývali legální technikou – a já se ptal: Co lidem zbude, když stroje v budoucnu nebudou fungovat jen mechanicky, ale i intelektuálně?
Tak jsem přišel s myšlenkou, na které je založen můj román, totiž uzavřít novou společenskou smlouvu: úplná transparentnost výměnou za všestrannou péči. Všechna představitelná data o lidech proudí dohromady v „kostce“, řídí vše a všechny – a takto dosahované zisky efektivity generují obživu obyvatel. Základní myšlenka mě natolik zaujala, že jsem vysvětlil dopad této nové smlouvy na všechny úrovně společnosti. A pak, když jsem přišel s hlavní postavou, měl jsem pocit, že ten román prostě musím napsat.
„Byl jsem první plně zaměstnaný právník v týmu GFF“
Inspirovala vaše tvorba i vaše další knihy?
Mohl jsi to říct. Ve své knize „Naše právo. Co je za zákony“ vysvětluji, jak vlastně zákon vznikl – a co z něj získáváme. Díky své práci na GFF jsem si všiml, jak velká je propast mezi zákonem a těmi, kterých se to týká, protože je těžko srozumitelné a jinak těžko dostupné. Součástí mé práce v GFF je vysvětlovat, proč na našich případech záleží. „Naše dobré právo“ je pokusem zprostředkovat naše právo v principu – zábavnou formou, aby se ho lidé naučili oceňovat.
Jak jste se vlastně na GFF dostal?
Poté, co jsem odstoupil z firmy a napsal svou knihu, chtěl jsem své právní znalosti dobrovolně věnovat něčemu, co stojí za to. Poté jsem se dostal do kontaktu s Malte Spitz, který – tehdy také na dobrovolné bázi – spoluzakládal a řídil GFF a nyní je jeho generálním tajemníkem.
Podpořil jsem jeho a představenstvo Ulfa Buermeyera právními posouzeními a poté jsem koordinoval svůj první velký případ, ústavní stížnost proti pravidlům o zahraničním sledování Federální zpravodajskou službou (BND). V květnu 2020 BVerfG prohlásila nařízení, která jsme napadli, za protiústavní .
Když bylo jasné, že GFF buduje tým na plný úvazek, dostal jsem dotaz, zda bych tam nechtěl začít jako právník – a tak jsem se stal prvním právníkem na plný úvazek v týmu GFF. Od podzimu 2021 vedu právní tým, který v současnosti tvoří osm plně kvalifikovaných právníků.
GFF si stanovil za hlavní cíl posílení základních práv. jaké jsou vaše priority?
Pokrýváme široké spektrum, ale zaměřujeme se na svobodu projevu a shromažďování, sociální rovnost, ochranu před diskriminací a – to je moje osobní zaměření – ochranu před státním dozorem. Zajímají mě všechna témata spojená s digitalizací a jejími dopady na svobodu – ze strany státních i soukromých aktérů. Zajímám se zejména o možnosti, které mají velké IT společnosti, aby zaznamenávaly, načítaly a manipulovaly s lidmi, a o důsledky, které to má pro samotné lidi, ale také pro společnost a demokracii jako celek.
„Mám pocit, že vlastně něco v naší společnosti vylepšuji“
Jak GFF vybírá případy, ve kterých žalovat?
Máme katalog kritérií se dvěma kritérii, která vyčnívají: Na jedné straně musí mít případ obecný význam, to znamená, že se musí týkat právního problému, jehož objasnění bude prospěšné mnoha lidem. To je zásadní rozdíl oproti advokátním kancelářím, které si samozřejmě berou i jednotlivé případy, které právo nerozvíjejí.
Na druhou stranu musí mít případ obecně dobré vyhlídky na úspěch. Cokoli jiného by bylo z dlouhodobého hlediska frustrující a bylo by obtížné to vysvětlit našim členům a dalším dárcům.
Existuje také mnoho dalších faktorů, jako jsou náklady na případ a naše kapacity.
Co máš na své práci nejraději?
Zejména ve srovnání s mým posledním zaměstnáním mám pocit, že vlastně v naší společnosti něco zlepšuji – to mě nesmírně motivuje.
Líbí se mi také různorodost činností: Na jedné straně pracuji striktně na právním základě a píšu či reviduji podání, ale na druhé straně také koordinuji naši práci s dalšími nevládními organizacemi nebo vedeme jednání s klienty. Častěji také komunikuji s tiskem a vysvětluji naše případy veřejnosti.
A náš tým mladých, motivovaných, kreativních lidí je prostě skvělá zábava.
A co se ti nelíbí?
Bojujeme o financování naší práce – jako nevládní organizace jsme závislí na darech. To nás samozřejmě omezuje. Zatímco hodnota, kterou vytváříme, je významná, není peněžní. Tak funguje kapitalismus.
„Musíte být schopni zprostředkovat případy“
Co všechno musíte pro svou práci umět – kromě práva?
Nestačí psát brilantní slipy a pracovat v kanceláři. Spíše musíte umět vysvětlit potenciálním klientům, partnerským nevládním organizacím, podpůrným členům a veřejnosti, proč je to, co děláme, důležité.
Je také užitečné, pokud rozumíte politickým souvislostem a máte již zkušenosti v nevládním sektoru, například prostřednictvím stáží nebo stáží. GFF má také pravidelně čtyři až pět stážistů a dva nebo tři stážisty.
Píšete raději knihy nebo ústavní stížnosti?
Rozhodně preferujte knihy, protože toho můžete prožít mnohem více. Ústavní stížnost musí mít určitou formu a splňovat jasně stanovené náležitosti. Ústavní stížnosti jsou skutečná práce, psaní knih je také práce, ale mě to prostě baví víc.
Jste mimo jiné právníkem GFF, autorem a členem Mediální rady mediálního úřadu Berlín-Brandenburg. Jak to všechno děláš?
Kousek po kousku – všechno najednou nefunguje. Nějak to vždycky klapne, ale protože mám děti, pracuji často pozdě v noci. Je to hodně práce, to ano, ale jsem do toho zapálená – a stojí to za to.
„Chtěl bych být jeden den soudcem Spolkového ústavního soudu“
Jaký je váš vrchol roku?
Kromě porodu našich dvojčat před půl rokem, řízení proti bavorskému zákonu o ústavní ochraně . V dubnu s námi BVerfG do značné míry souhlasilo. V důsledku toho musí spolkové země a federální vláda zásadně revidovat příslušné zákony na ochranu ústavy, včetně přenosových pravomocí úřadů, aby byl zaručen požadavek oddělení policie a zpravodajských služeb.
S kým byste si chtěli na jeden den vyměnit role?
Rád bych si vyměnil role se soudcem u Spolkového ústavního soudu, abych viděl, jak tam přijímají naše stížnosti a co můžeme v budoucnu udělat lépe, abychom byli ještě více vyslyšeni. Ale pokud na to stačí jeden den…
Naše oblíbená závěrečná otázka: Máte doporučení na nějakou knihu, film nebo podcast?
Myslím, že německá série „Souls“ je skvělá. Jedná se o mysteriózní sérii, která si pohrává s tématy, jako jsou časové smyčky a znovuzrození. Vlastně nejsem příznivcem německé produkce, ale dramaturgie, postavy a napětí této série jsou opravdu povedené.