Zatímco Evropané draze platí za uvázlou evropskou energetickou strategii, Moskva v polovině října navrhla „plynový uzel“ v Turecku u bran Evropy, aby se obešly západní sankce.
Zdá se však, že Moskvou požadovaný energetický uzel již začal v Baku. Ázerbájdžán nyní skutečně zaujímá důležité místo v evropském energetickém systému natolik, že předseda Evropské komise označil Ázerbájdžán (proruskou diktaturu podřízenou Ankaře) za „spolehlivého partnera“.
O čem to je ? EU podepsala v červenci 2022 dohodu o plynu s Ázerbájdžánem o zdvojnásobení dovozu zemního plynu v souvislosti se sníženým dovozem z Ruska. Ázerbájdžán se také etabloval jako tranzitní uzel ruské ropy do Evropy. Odborníci totiž neunikli rostoucímu rozporu mezi množstvím ropy vyprodukované v Ázerbájdžánu (klesající) a exportem do Evropy (rostoucí), a to natolik, že se jasně zdá, že ruská ropa vstupuje do ázerbájdžánského ropného systému, který zajišťuje její tranzit do Evropou přes Turecko.
Tato změna orientace evropských dodávek energie uvězňuje Evropu ve dvojí strategické a morální slepé uličce.
Strategická slepá ulička, protože systém mění účinek sankcí proti Rusku a brání Evropě v diverzifikaci dodávek energie. Je jasné, že Ázerbájdžán reexportuje ruskou ropu do Evropy a obchází tak embargo, o kterém bylo rozhodnuto na ruský dovoz. Nákup ázerbájdžánského plynu je jako nákup ruského plynu. Baku slouží jako trojský kůň pro ruský plyn a obohacuje se díky sankcím, které platí evropští spotřebitelé.
Tato konfigurace také přímo posiluje Turecko, které se chce etablovat jako prostředník mezi vklady na Blízkém východě a evropským trhem. K tomu se přidaly turecké projekty ve východním Středomoří, které způsobují napětí s Řeckem a Kyprem, dvěma členskými státy EU. Touto reorientací Evropa navzdory sobě podporuje mocenskou strategii Turecka, kterou nedávno znovu potvrdil prezident Erdogan, který zastává politiku územní expanze.
To vše také zpochybňuje diplomacii hodnot, o které se EU opírá. Nejenže vznik tohoto ázerbájdžánského centra anuluje politiku sankcí proti Rusku. Kromě toho však zakazuje EU zaujmout stanovisko proti zjevným útokům Ázerbájdžánu na práva jednotlivců svých spoluobčanů nebo proti nedávné vojenské agresi proti Arménii, která nicméně vedla k četným válečným zločinům, použití chemických zbraní a zabijákům. drony proti civilnímu obyvatelstvu. Je to tedy také morální slepá ulička, která se rovná financování diktatury a povzbuzování jejích imperialistických záměrů, která je pouze pračkou ruského exportu.
Jinými slovy, politicko-energetická slepá ulička je totální: Evropa nic nesankcionuje a zvyšuje svou závislost. Toto soukolí připomíná „Thukydidovu past“, kterou teoretizoval profesor Graham Allisson (Harvard). Popisuje konfiguraci, kdy dominantní moc, sevřená strachem a poháněná špatnými rozhodnutími, uvízne v rovnováze sil vyhrané vznikající mocností.
Evropa dnes čelí pasti Baku: tím, že chce sankcionovat mocnost na jejím prahu (Rusko), posiluje ostatní (Turecko, Ázerbájdžán) a oslabuje sama sebe. Aby se Evropa z této pasti dostala, musí naléhavě přehodnotit svou strategii.
Arverni jsou skupinou vysokých státních úředníků, ekonomů, vedoucích podniků a univerzitních profesorů.
