Moskva zakazuje Monsanto a staví produkci a distribuci GMO na úroveň terorismu

Rusko má některé z nejcennějších nekontaminovaných nejlepších půd planety a pokud bude se to striktně kontrolovat, tak zůstanou bez GMO a bez chemikálií, přičemž jejich produktivita může růst, zatímco Evropa bude v úpadku, řekl RT geopolitický analytik William Engdahl.

Moskva zakazuje Monsanto
Moskva zakazuje Monsanto

Ruští poslanci předložili návrh zákona zakazujícího GMO. Zákonná předloha navržena ruskému parlamentu staví produkci a distribuci GMO na roveň terorismu. Od Ruska se očekávalo, že po vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) dovolí na svém trhu produkci a distribuci GMO potravin.

Ale v březnu ruský prezident Putin řekl, že země zůstane nedotčená GM, bez porušení svých závazků k WTO.

RT: Co si myslíte o posledním v ruském parlamentu projednávaném zákoně, který dává producenty GM, kteří by tato pravidla porušily, na úroveň teroristů. Není to trochu přehnané?

William Engdahl: Podle vyprávění na ruských mediálních blozích by měl být trest za vědomé ilegální zavádění geneticky modifikovaných plodin v Rusku srovnatelný s tím, jaký se ukládá teroristům, kteří vědomě ubližují lidem. Záměr zastavit džina genetických manipulací rostlin a organismů a zase ho nacpe do láhve je pro budoucnost lidstva dobrý. Vyprávění o 20 procentním nárůstu sklizně u některých GMO je naprostý nesmysl. Nikde na světě neexistuje prokázaný dlouhodobý nárůst výnosů z GMO plodin, protože jsou modifikované kvůli zvýšení úrody. Takže je to jen mýdlová bublina, kterou Monsanto, Syngenta a další GMO giganti vkládají do svých ukolébavek pro veřejnost, abychom si mysleli, že jde o nějaké dobro.

Ovce budou mít vlastní internet. Mají tak pomoci farmářům

RT: Sníží toto opatření, pokud bude přijato, počet GM produktů na trhu?

WE: Doufám, že ano. Nedostal jsem se k paragrafem tohoto zákona, ale myslím si, že ten směr, jaký ministerský předseda Medveděv před dvěma či třemi měsíci naznačil, co se týče obratu čelem vzad u GMO, vypadá, že dostal zelenou i od WTO. Ještě před rokem to vypadalo, že GMO budou v Rusku běžnou věcí, což by byla katastrofa. Myslím, že jde o to, že v Rusku jsou některé z nejcennějších nezničených z nejlepších půd na této planetě, a pokud se udrží bohatství těchto vynikajících půd, pokud budou přísně kontrolovány, aby byly bez GMO a bez chemikálií z Roudnupu nebo Arrazynu, což je oblíbený jed společnosti Syngenta, tak mohou být na světových trzích označeny, že jsou organické. Rusko je velký vývozce na německý trh, do Západní Evropy, Evropské unie i jinam, protože tam je toho velký nedostatek. Takže cokoliv, co Rusko udělá, bude blokovat GMO i jinde, pamatujte, že EU dlouhá léta nedávala certifikaci pro komerční pěstování GMO. V EU je velká opozice veřejnosti k Monsanto i přes veškerou naklonenosti GMO v zkorumpované Evropské komisi v Bruselu nebo i v německé vládě. Obyvatelstvo je v tom stejně ale zcela neoblomné, toto v jídle nechtějí.

RT: Jak mohou být spotřebitelé nejlépe chráněni před neúmyslnou koupí geneticky modifikovaných potravin?

Nepodléhejte panice, pojištění budete i ve vesmíru

WE: To mohou být docela snadno. Především mohou udělat to, co zkusil stát Kalifornie, a Monsanto minulo miliony dolarů, aby to zablokovalo a zkusilo to znovu. Stát Washington to také zkusil, a zase ta samá situace, Monsanto minulo miliony dolarů, aby vytvořilo falešnou lobbovaciu kampaň. I stát Vermont to zkusil, a ten uspěl a zavedl označování produktů, které obsahují více než 0,9 procenta GMO, což je v EU podobné. Je to označování na regálech, když si koupíte krabici s vločkami Kellogg ‚s Cornflakes, tak máte jistotu, když se podíváte a vidíte, jestli to není z GMO kukuřice v mých vločkách, které bude jíst mé dítě, nebo zda to je to GMO svinstvo, jehož by se Kellogg rád zbavil. To je první krok. Další věc spočívá v tom, že se lidé budou informovat o tom, co jedí. Podporujte místních farmářů. To není nic proti technologiím. Viděl jsem to přímo v Německu i jinde v Evropě, že řádně prováděny organické zemědělství vytváří větší výnosy při sklizni jako průmyslové zemědělství. Produktivita je vyšší, kvalita je lepší. Ta zvířata, která jsou řádně krmena, trávu spásajíce krávy a slepice, to jsou skutečné krávy a slepice, není to ono syntetické pseudo – maso, které si kupujeme z regálů supermarketů ve velkých prodejních řetězcích Evropy a USA. Je to tedy cosi, co je od Ruska velkým pozitivním přínosem.

Adolf Adler životopis

Alfred Adler patří vedle S. Freudovi a C. G. Jung k nejvýznamnějším postavám moderní psychologie a psychoterapie. Narodil se ve Vídni, kde po ukončení studia medicíny v r. 1895 pracoval jako praktický lékař. Brzy se stal členem Freudova psychoanalytického kroužku a účastnil se pověstných „středečních setkání“. S formulováním koncepce vrozené méněcennosti orgánů a výkladem neurotickým symptomů jako výsledku její prekompenzace, zdůrazňováním významu biologického základu neuróz se však stále více vzdaloval ortodoxní psychoanalýze, až po úplný rozchod s Freudem r. 1912. Po první světové válce se věnoval především dětskému poradenství a založil první dětskou psychologickou poradnu ve Vídni, zformuloval základní teze své teorie, kterou nazval individuální psychologií a která se stala známou po celém světě. Od r. 1926 přednášel v Americe na Kolumbijské univerzitě jako profesor klinické psychologie a jako uznávaný vědec pořádal přednáškové turné po mnoha zemích Evropy. Na jednom z nich, ve skotském Aberdeenu během schôzde na přednášku podlehl srdeční slabosti. Zásadní odlišnost přístupu Adlera od Freuda, ačkoli z jeho učení vyšel, je v přístupu k povaze lidské motivace a chování. Adler přistupuje k člověku ne z hlediska jeho pudové určenosti, ale úsilí o smysl a hledání si místa ve společnosti. V době, kdy se většina vědců věnovala instinktivní stránce člověka, zaměřil se Adler na jeho sociální bytí a byl prvním psychoanalytikem, kterým Freud nevěnoval dostatečnou pozornost. Vzdal se učení o libida a sexuální etiologii neuróz, odmítl pojem potlačení, Oidipovské komplexu a dalších základních pojmů Freudovy teorie. Adler nahrazuje kauzální-deterministické chápání psychoanalýzy finalistickým chápáním. Vše lidské chování je podle něj účelové a můžeme ho pochopit jen na základě pochopení cílů, které si člověk utváří. Řízení člověka není založeno na objektivních okolnostech, ale na způsobu interpretace, na základě cílů, očekávání emocí atd. Každý psychický projev je vyjádřením jistým směrem zaměřeného celostního duševního plánu, je symbolem síly, které usilují o své naplnění. Neuróza není výsledek konfliktu vědomých a nevědomých vrstev psychiky, ale výsledek způsobu reagování Já na úkoly společnosti, na které jednotlivec není dostatečně připraven a uniká před jejich řešením.
Celá jeho teorie se opírá o několik základních kategorií, analýzou kterých je možno pochopit základní přístupy individuální psychologie k chápání člověka a osobnosti. Jedním ze základních pojmů je pocit méněcennosti, který Adler považoval za základ všech charakterových vlastností. Jeho význam odvodil ze studia méněcennosti tělesných orgánů, když zjistil, že poruchy určitého orgánu mohou zvláštním způsobem ovlivnit životní dráhu a charakter jednotlivce. Slabost nebo snížená funkce orgánů může vést ke snaze o kompenzaci, nebo až prekompenzace, vedoucí k nadprůměrným, někdy i geniálním výkonem jednotlivců. Pokud je člověk přesvědčen a své hodnotě a má dostatečnou dávku sebedůvěry, nemá pocit vlastní nedostatečnosti a méněcennosti. Když však uvěří, že není dost dobrý, že má menší cenu než jiní, získá subjektivní pocit odlišnosti od jiných, nízkosti, nedostatku psychických nebo sociálních schopnosti, nedokonalosti v některé sféře života, což může vést k závažným poruchám osobnosti. Pocit menejcennnosti je tedy negativní pocit a je-li člověk od dětství vychováván v duchu spolupráce a harmńie, místo soutěživosti a snahy dostat se výše nemusí vzniknout. V tomto případě velký úkol zejména rodičů a vychovatelem. Velký význam připisoval Adler rodinnnej konstelaci a postavení dítěte v rodině, kde narození každého dalšího sourozence vede ke změně pozice sourozenců.
Podle Adlera usilují lidé o výjimečnost a nadřazenost proto, aby překonali vlastní nedostatečnost a méněcennost. Své místo ve společnosti se snaží zajistit si nejrůznějším způsobem, nejčastějším úsilím o získání pozornosti jiných nebo úsilím o moc v mylné představě, že svou osobitostí se ostatním lidem vyrovná. Mocenský orientovaný člověk popírá úctu k ostatním a narušuje tak společenskou harmonii a spolupráci. Úsilí získat moc, ovládat druhé strachem a moci vedou však často k poznání, že ani tyto snahy nejsou schopny zajistit mu vytoužené uznání. Tehdy se jedinec cítí dotčený a hledá pomstu, bude ponižovat druhých takovým způsobem, jak se sám cítí ponížen, nebo v přesvědčení, že nikdy nic nedosáhne, se zcela stáhne do ústraní. Pocit méněcennosti je podle Adlera důležitějším než sama méněcennost. U jedněch vyvolává snahu o jeho překonání a sociální platné, užitečné začlenění se, u druhých vede k neurotické onemocnění, asociálnímu postoji, chorobné snaze získat moc a převahu nad jinými. Neurózy, psychózy, perverze, závislosti, kriminalita, svědčí o tom, že se začlenění člověka do společnosti nepodařilo.
Proto je základem adlerovskej terapie naučit člověka vidět ve svých životních situacích vliv ctižádosti a nedostatku odvahy. Musí být přiveden k tomu, aby k životu zaujal věcný a realistický vztah, vzdal se touhy být něčím více a znamenat víc, než je přiměřená jeho silám. Tím se přivede ke zdravému životnímu stylu, odstraní se u něj nenávist, tendence podceňovat, agresivita, vznětlivost nebo přecitlivělost, soustředění se jen na sebe sama a vlastní přání, ústup ze spolupráce, chorobné ambice, pokřivený pohled na skutečné poměry, fikce a domněnky.
Adler označuje jednotné a jedinečné zaměření člověka, dlouhodobou orientaci člověka, dlouhodobou orientaci člověka během celého jeho života, vztahující se na chápání sebe, druhých a svých životních cílů jako životní styl. Chybné koncepce života vedou k vytváření fikcí a neadekvátnímu životnímu stylu (nepřizpůsobivost, alkoholismus, delikvence). Ve spojení s životním stylem probíhá výběr přátel, povolání, partnera apod. Ten se tvoří u dítěte v prvních letech života a zůstává v hlavních rysech zachován po celý život. Odhaluje se v řešení problémů, přístupu k životu a práci. Pokud známe životní styl člověka, můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat, jak se zachová v budoucnosti, jeho úspěchy i neúspěchy. Jiný životní styl má sportovec, jiný intelektuál. Ve shodě s tím organizuje svůj život a ignoruje vše ostatní. Zdravý jednotlivec má vztah k povolání, druhému pohlaví a bližním. Není přehnaně citlivý ani přehnaně ctižádostivý. Je jiným příjemný, a proto si ho váží. Životní styl, jehož hybnou silou je vůle k moci, převaha je fikcí neurotiků, snících o životě jako jevišti svých triumfů. Poměrně dlouho se Adler domníval, že základní a univerzální lidskou motivací je „vůle k moci“ jako prostředek k překonání pocitu méněcennosti. V posledních letech svého života však kladl důraz na sociální úsilí, cit sounáležitosti a spolupráci. Být člověkem znamená mít pocit neúplnosti existence a tvůrčí práci na jeho překonání, najít naplnění svého života. Proto Adler přikládá velký význam správné výchově dítěte a zdravé rodinné atmosféře.
Sociální přirozenost člověka je základem potřeby patřit do společnosti, cit sounáležitosti. Nejvyšším společenstvím, ke kterému člověk patří, je lidský druh, a smysl pro sounáležitost je nejhlubším hospodářským zájmům. Každý člověk má od narození vrozenou sílu, aby tento pocit rozvinul. Sociální prostředí může stimulovat nebo brzdit pocit sounáležitosti a identifikace se skupinou, pocit vzájemnosti.
Spolupráce, důvěra, respektování jedince, stejná hodnota všech a společná odpovědnost jsou základní znaky zdravého jedince. Člověk nemusí vyčerpávat svou energii na to, aby jiným ukázal, jakým je dorbým a ústyhodným člověkem. Subjektivní postoj s úsilím něčím přispět, uvědomění si vlastní hodnoty a užitečnosti vede k tvůrčímu vyrovnání se s překážkami.
Jakou odpověď tedy dává Adler na otázku, v čem je smysl života? Smysl a naplnění má lidský život, řízený blahem celku, myšlenkou přínosu pro celek, jehož jsem součástí, společné řešení problémů života. Podle Adlera lidstvo přežilo jen díky tomu a dosáhlo daný stupeň vývinu, že jedinci nežili izolovaně, ale spolupracovaly. Ve vztazích dochází k dávání a přijímání, které je podporou pro pokrok lidstva. Ideál dokonalé společnosti zajímá místo osobních ambicí a egoismu. Adler nepopírá konflikty, ale tvrdí, že stav dnešního lidstva je výsledkem ještě nedokončené evoluce, nedokonalosti lidské podstaty, která má silnou vůli, ale nevytvořila v sobě dostatek altruismu, který dá zápasu tvůrčí charakter, v souladu se zájmy lidského rodu. Je zajímavé sledovat a pokusit se zařadit myšlení. Je všeobecně známo, s jakým úsilím se Adler pokoušel vytvořit teorii, který by byla více uznávána jako teorie Freuda. Pokud bychom Freuda chtěli nazvat „historickým pesimistům“ pokud jde o budoucnost společnosti a civilizace, možná Adlera nazvat „historickým optimistou“ v názoru na konečný stav, který lidstvo má dosáhnout.
„Vůbec nepochybuji, že někdy – možná ve veela vzdálené budoucnosti – lidstvo tento stupeň dosáhne, pokud neprohraje v této evoluci, na co dnes existuje jisté podezření“, píše v jedné práci. Tím se zároveň zřetelně a výrazně zařadil do toho období, které současní teoretici myšlení označují moderna.

Německá spolková republika

Německo se rozprostírá v západní části Střední Evropy, jeho severní část zabírá Severoněmecká nížina, sahající až k Severnímu a Baltskému moři. Pozůstatkem činnosti pevninského ledovce je Meklenburská jezerní pahorkatina s četnými jezery a morénami. Směrem na jih se povrch země postupně zvedá do menších či větších pohoří. Na jihu se rozkládá Švábsko-bavorská kotlina.

Německá spolková republika
Německá spolková republika

Směrem k Dunaji povrch území postupně klesá, je pokryt silnou vrstvou říčních nánosů, do kterých se vrezávajú řeky stékající z Alp. Za koncovými morénami vysokohorských ledovců vzniklo v jižní části Německa několik jezer (Bodamské, Chiemske, Ammersee …). Na jižní hranici se vypínají nejvyšší pohoří Německa, Algauské Alpy a Bavorské Alpy. Podnebí této země je mírně. Ovlivňuje ho na severozápadě relativně teplé Severní moře. Pobřeží na severovýchodě ovlivňovány Baltským mořem je mnohem chladnější. Mnohé pohoří mají přes zimu stálou sněhovou pokrývku. V severním Německu jsou velké plochy vřesovišť (jsou zarostlé mechem, trávou a lišejníky). Kyselé deště poškodily velké rozlohy lesů.

Historicky tuto nejlidnatější zemi EU stále provázelo její sjednocování a drobení na malé státy. Ani jedno z velkých měst si nedokázalo získat nadvládu na delší dobu, místní vládci prosazovali své osobní ambice a politické zájmy a tím přispěly k tomu, že Německo zanechalo ve vývoji evropského myšlení hluboké stopy. Vznik novodobého státu souvisí se založením druhé německé říše v roce 1871 na čele s kancléřem Otto von Bismarckem, charakter země však prošel velkou změnou v důsledku vojenské porážky roce 1918 a opakovaně v 1945. Ke sjednocení země, rozdělené po 2. světové válce na lidově demokratické východní a kapitalistický západní republiku, došlo v roce 1990.
Země představuje od 19. století významnou průmyslovou sílu. Německo je v pořadí třetí technologicky a ekonomicky nejvyspělejší zemí na světě. Zároveň je i třetím největším producentem automobilů na světě (po USA a Japonsku). Strategický vliv na jeho výkonnou ekonomiku má jeho nerostné bohatství. Má bohaté zásoby nerostných surovin (černé uhlí, železná ruda, kamenná sůl, měděné a hořčíkové rudy, trochu ropy). Navzdory významné výrobě elektrické energie v atomových elektrárnách a dobrému využití potenciálu řek, je země odkázána na značný dovoz elektrické energie. V Německu jsou zastoupeny všechna průmyslová odvětví, silné je i zemědělství. Nejrozsáhlejší průmyslovou oblastí je Porúří, které je známé ocelářství, strojírenstvím a chemickým průmyslem. Těžký průmysl reprezentují zejména: hutnictví železa (dovážená železná ruda), výroba oceli, hutnictví barevných kovů a výroba hliníku. Vedoucím odvětvím hospodářství však je strojírenský průmysl orientovaný na vývoz, dalším významným odvětvím je elektrotechnický, elektronický průmysl, jemná mechanika a optika. Centry textilního průmyslu jsou města Wupertal a Krefeld. Loďařský průmysl je soustředěn v největších přístavech (Hamburk, Brémy a Rostock).
Rozvinuté zemědělství Německa je postaveno na intenzivní výrobě z větší části na rodinných nebo soukromých farmách. Velké státní a družstevní podniky stát zlikvidoval zejména ve východní části a prodal jejich soukromníkům. Německo je druhou zemí na světě v produkci ječmene a piva. Na orné půdě se dále pěstují pícniny, žito, brambory, pšenice, cukrová řepa. V údolí Horního Rýna se rozprostírají vinice, ovocné sady a zeleninové plantáže. Významný je i stájový chov skotu (mléko) a prasat. Potravinová soběstačnost státu je domácí produkcí pokryta na 90%.

Na německém trhu práce existuje velká konkurence. Německý trh práce je však charakteristický také značnými regionálními rozdíly. V západní části země je zaměstnanost na mnohem vyšší úrovni než na východě (výjimku tvoří pouze Berlín a jih bývalé NDR). Pracovní trh v Německu je značně atraktivní pro kvalifikované pracovníky zpoza hranic. Hlavní nedostatek pociťuje Německo v oblasti médií, IT technologií, ve výzkumu a vývoji, bankovním a finančním sektoru, cestovním ruchu, zdravotnictví, gastronomii a v zemědělství.

Pracovní týden v Německu představuje 36 – 40 hodin, dovolená trvá 25 až 30 dní (plus státní svátky). Pracovní den trvá většinou od 8:00 do 17:00. Minimální mzda není stanovena, průměrná hodinová mzda je 20 Eur, přičemž mzda se domlouvá na základě kolektivní smlouvy. Legálně jsou tak písemné tak ústní pracovní smlouvy.

Hlavní informace o Německu

rozloha 356 910 km2
obyvatelstvo 82,79 mil.
přírůstek obyvatelstva 0,2 %
průměrná délka života 74 (m), 80 (ž)
hlavní město Berlín
průmyslová centra Düsseldorf, Frankfurt nad Mohanom, Dortmund, Stuttgart, Brémy, Hannover, Rostock
etnické složení 90% Němci, 1% Dánové, 1% Frize, 0,5% Lužičtí Srbové, Turci, Chorvati, Italové a jiné
náboženské vyznání 43% římsko-katolíci, 42% protestantské, 3% muslimové, scientologové
měna Euro
státní zřízení spolková republika
úřední jazyk německý jazyk (regionální: dánština, frízščina, srbština)
gramotnosť 99 %
míra nezaměstnanosti 8,6 %
míra zaměstnanosti 65,3 %
výška HDP na obyvatele 28 870 USD
HDP na obyvatele v paritě kupní síly (EU 15 = 100) 100,5
podíl na tvorbě HDP 2% zemědělství, 35% průmysl, 63% služby

Průměrná výška mzdy

povolaní plat v Euro od
bankovní zaměstnanec 3 000
sekretářka, asistent 1 500
inženýr 2 200
kosmetička, kadeřnice 1 200
dělník 1 600
barman 3 900
kuchař 3 800
pokojská 2 500
recepční 2 400

Z asi 75 milionů obyvatel Německé spolkové republiky, má cca 91 % má německé státní občanství. Zbytek, tedy asi 7 milionů obyvatel jsou přistěhovalci z různých zemí. Ze zemí Evropské unie žije v Německu 2,2 milionů obyvatel, z toho 528 318 italské státní příslušnosti, přes 380 000 polské a skoro 300 000 řecké. Z evropských zemí, které nejsou členy EU, žije v SRN 3,2 milionu lidí a z toho asi 1 milion ze zemí bývalé Jugoslávie. K 31.12. 2007 mělo z celkového počtu 7 255 949 obyvatel jiné státní příslušnosti 1 713 551 tureckou státní příslušnost.

Jak došlo ke přistěhovalectví z Turecka?
V roce 1961 začalo po podpisu smlouvy s Tureckem oficiální najímání levných pracovních sil z Turecka pro Německý průmysl. Nejprve byli tito pracovníci po dvou letech „rotováni“ za jiné, později najímáni na neurčito. Celkem jich do Německé spolkové republiky přišlo v této první fázi na 740 000. Potom, co krize v roce 1973 donutila Německo rekrutování ukončit, příliv tureckých občanů pokračoval díky slučování rodin, jež bylo povoleno v roce 1974. Tzv. druhá generace byly děti prvních gastarbeiterů, které se v Německu narodily nebo se za rodiči přistěhovaly. Dnes dorůstá generace třetí, která se jen stěží dá označit za přistěhovalou. A tak se z nenápadné menšiny určené k práci na německém ekonomickém zázraku stali trvalí obyvatelé Německa a Německo objevilo menšinu s rostoucím vlivem islámu a s nejasným vztahem k hostující zemi, která i po generacích odmítá přetrhat spojení s Tureckem.

V Německu dnes žije na 2,4 – 2, 8 milionu Turků, přičemž jen 600 000 z nich má německou národnost. Podle některých statistik z poslední doby se, na rozdíl od první generace, která ještě s návratem počítala, z dnešních Turků s tím 83 % nepočítá a 62 % ze 132 000 berlínských Turků chce zažádat o německé občanství.

Na rozdíl od muslimů v Nizozemí nebo ve Francii nepocházeli Turci z kolonií hostující země a jejich stálé začlenění nebylo nikdy plánováno. V důsledku dezindustrializace byla objevena menšina zatížená sociálními problémy, pro kterou je třeba redefinovat místo v Německu. Podle Marie-Luise Beckové, vedoucí úřadu pro integraci při Spolkovém sněmu, Německu dlouho trvalo samotné uznání faktu, že je imigrační zemí, a o integraci se začalo starat s velkým zpožděním. Teprve šok z nuceného dočasného přijetí skoro půl miliónu uprchlíků z Balkánu, problémy se zapojením bývalé NDR do západního ekonomického systému a probíhající reformy sociálního státu vynesly problémy německé společnosti do popředí. Turci se tak po roce 1990 stali menšinou, jejíž trvalá přítomnost je sice faktem, ale která přes dlouhý pobyt ve Spolkové republice vykazuje hlubší rozdílnost od většinové společnosti, než jaká je patrná u bývalých občanů NDR. V 90. letech se projednával imigrační zákon, přijatý nakonec až minulý rok, který má upravit další podmínky pro stárnoucí Německo do nějž migrace proudí. Neochotné uznání tohoto faktu a nejasný pojem integrace byly ze začátku zastíněny euforií panující ohledně multikulturalismu, která nakonec po 11. září vzala za své.

Na vysokých školách v Německu v roce 1994 studovalo 14 500 Turků. Vzdělání začíná v rodině. Turecké matky jsou výdělečně činné méně často než muži, mnohé mají jen omezený styk s německou společností, některé jsou „dováženy“ těsně před svatbou z Turecka a žijí v úplné závislosti na mužích. Matky tak nejsou schopné pomoci dětem se školní výukou, pokud ve škole výklad sami nepochopí.

Předali jsme ceny na Štúrovom peru

Nadace Slovenské spořitelny již počtvrté uděluje ceny za podporu finančního vzdělávání v středoškolských časopisech. Cena je určena časopisem, které alespoň jednu rubriku věnují podpoře finančního vzdělávání. Při hodnocení se bere v úvahu originalita nápadů, autorská zpracování a vhodnost zvoleného tématu pro mladé čtenáře.
Na základě rozhodnutí odborné poroty Nadace Slovenské spořitelny uděluje:

1.místo
Studentské slovo
Za zpracování náročnějších ekonomických témat. Za logické řazení myšlenek u tématu nezaměstnanost od globálního pohledu, přes regionální až po problematiku nezaměstnanosti mladých lidí.
Následně po tomto článku byl velmi vhodně zařazen další článek, který mapoval nejžádanější povolání. Celistvým pohledem na téma nezaměstnanost byla studentům prízvukovaná důležitost výběru vysoké školy a následného povolání.

2.místo
Kalazancio
Za využití konkurenční výhody v článku „Spořím, spoříš, sport“. Za vhodné zařazení následujícího článku prezentujícího výhody studentského účtu.

Naostro
Za zpracování témat, které se neobjevily v žádném jiném studentském časopise. Téma Bitcoin je hlavně pro mladé lidi velmi zajímavá, protože se o nich mluví jako o platidle budoucnosti. Zajímavé bylo i zpracování článku o „to- do listu“, který může být návodem pro mladé lidi jako být efektivním a úspěšným.

Sršeň
Za kontinuitu rubriky „Ach ty finance“, která zpracovává aktuální témata z oblasti financí. Kromě toho se tématu týkají vždy města Rožňava, kde časopis vychází, případně přímo studentů OA, kterým je věnován. Časopis Sršeň je zářným příkladem toho jak se dají obecné ekonomická témata přetavit do konkrétních a zajímavých článků.

Studentské pohledy
Za praktické rady pro studenty a za kontinuitu při zpracování témat finančního vzdělávání v každém čísle časopisu. Studentské pohledy se věnují jednomu tématu na dvou stranách, někdy ji však vhodně rozvíjejí ve dvou částech např. článek a anketa k tématu. Příkladným zpracováním bylo téma „I tak sepište smlouvu“ od A.Sztraka.
3.místo
Gympláčik
Za vytvoření speciální ekonomické přílohy s praktickými radami, testy a pracovním sešitem.

Překlepy
Za začlenění témata finančního vzdělávání na „nejprestižnější“ stranu časopisu (pod článkem je kupón na nezkoušená). Vyhodnocení testu může být vhodným námětem pro další články z této oblasti.

School is cool
Za vytvoření speciální ekonomické přílohy s praktickými radami a testy.

Setkání
Za zpracování tématu o půjčkách pro mladé, které jsou často jedinou možností jak studovat na Slovensku či v zahraničí.

Podpora vysokoškolských projektů – Nadace Slovenské spořitelny

Podpora vysokoškolských projektů

4.ročník grantového programu Nadace Slovenské spořitelny pro vysokoškolské projekty „Podporujte školu nápadem“

Podpora vysokoškolských projektů
Podpora vysokoškolských projektů

Otevíráme 4.ročník grantového programu Nadace Slovenské spořitelny pro vysokoškolské projekty „Podporujte školu nápadem“, jehož cílem je podpora vzdělávacích projektů z různých oblastí jako například publikační činnost škol, podpora studentských médií, zkvalitnění vyučovacího procesu, zda studentské projekty zaměřené na širokou veřejnost.

Finanční podporu získají ty projekty vysokých škol a univerzit, které v studentském hlasování přes připravenou aplikaci obdrží největší počet hlasů. Z nadace bude pro tento účel přerozdělena celková částka 30 tisíc eur.

studentské projekty
studentské projekty

Podávání projektů je aktivní od 12. října 2015 na

Studenti mohou hlasovat pro projekty a tak podpořit projekt své školy a přispět k jeho realizací .

Tento ročník jsme otevřeli nejen pro projekty univerzit a fakult, ale i pro studentské organizace a sdružení aktivně při slovenský univerzitách.

Projekty budou vyhodnocovány ve třech termínech: 31. prosinec 2015, 31. březen 2016 a 30. červen 2016. V každém termínu uzávěrky budou automaticky podpořeny tři projekty s největším počtem hlasů. Ze všech hlasujících i letos vylosujeme výherce zajímavé ceny. Pro 4.ročník jsme připravili iPhone6.

Děkujeme Vám za dosavadní spolupráci a těšíme se na další zajímavé projekty i v tomto roce.

Informace o uplynulých třech ročnících: Během uplynulých tří školních let jsme v nadačním programu „Podporujte školu nápadem“ daly možnost rozhodnout samotným studentům o tom, který projekt získá finanční podporu. Do rozhodování se zapojilo přes 111 tisíc studentů, kteří rozhodli o podpoře 32 projektů v částce téměř 92 tisíc eur. Celkově se do programu zapojilo 24 Slovenská univerzit, které spolu předložili 138 projektů. Za úspěch považujeme i meziroční nárůst počtu hlasujících o 50%.