Problémy zemědělství

Problémy zemědělství

profesor dr. T. Vidrih ve své eseji zvažuje, zda víme, jak správně používat louky a pastviny, zda je politika rozvoje slovinského zemědělství nastavena správně a podobně.

Problémy zemědělství
Problémy zemědělství

Ve světě čelí zemědělství velkým problémům. Výroba potravin roste, výrobní náklady rostou a prodejní ceny zemědělských produktů klesají kvůli konkurenci na trhu. Cena ropy, která formuje celou ekonomiku, roste, což má zásadní dopad na náklady zemědělské produkce.

situace v zemědělství v členských státech EU
situace v zemědělství v členských státech EU

Podobná je situace v členských státech EU, kde na jedné straně čelí obrovským přebytkům potravin a na straně druhé rostoucím peněžním požadavkům zemědělství. Problémy se ještě prohloubí přistoupením dalších zemí, jako je Polsko, Česká republika a Maďarsko, k EU, protože tyto země mají obrovský zemědělský potenciál s příznivými přírodními podmínkami pro výrobu potravin a vysoké nároky na peněžní dotace.

Problémy se ještě prohloubí přistoupením dalších zemí, jako je Polsko, Česká republika a Maďarsko, k EU, protože tyto země mají obrovský zemědělský potenciál s příznivými přírodními podmínkami pro výrobu potravin a vysoké nároky na peněžní dotace.
Problémy se ještě prohloubí přistoupením dalších zemí, jako je Polsko, Česká republika a Maďarsko, k EU, protože tyto země mají obrovský zemědělský potenciál s příznivými přírodními podmínkami pro výrobu potravin a vysoké nároky na peněžní dotace.

A jak ukazuje naše zemědělství?

Ve Slovinsku jsou relativně malé farmy. Podle posledních údajů ze sčítání lidu v červnu 2000 je průměrná slovinská farma těsně pod 5 hektarů zemědělské půdy. Dalším zajímavým faktem je, že více než 80% zemědělské půdy tvoří louky nebo. pastviny. To znamená, že jsme „na trávě“ na jedné farmě na samém vrcholu Evropy.

průměrná slovinská farma těsně pod 5 hektarů zemědělské půdy
průměrná slovinská farma těsně pod 5 hektarů zemědělské půdy

Jak ale víme, jak tento přírodní dárek dobře využít?

Zahraniční zemědělští odborníci k nám přicházejí několikrát a nemohou se divit krásám Slovinska. Ale také nemohou pochopit, že se na našich farmách pasou tak málo hospodářských zvířat.

Bohužel stále existuje mnoho farmářů, kteří chovají zvířata ve stodole po celý rok, i když mají ideální podmínky pro pastvu na svých farmách. S trochou dobré vůle a skromnými náklady je možné na každé farmě uspořádat elektrický plot a zavést řízené pastvy.

Skot tak zůstává po celý rok ve stáji; je nutné krmit siláží a seno, odstraňovat hnoje, platit veterináři za léčbu nemocí, poruch plodnosti, sekání kopyta, protože hospodářská zvířata v takových podmínkách chovu jsou náchylnější k různým chorobám apod.

chová 70 dojnic, zvířata jsou ve stodole po celý rok
chová 70 dojnic, zvířata jsou ve stodole po celý rok

Existují případy, kdy na farmě chová 70 dojnic, zvířata jsou ve stodole po celý rok, farmář balí všechna krmiva, i když vedle stodoly jsou i koryto na silnicích, také postavené z grantů republiky – bohužel prázdné; velitel však požádal o dotaci na nákup lisu a balicího stroje. Kde je účet? Velkým problémem je kromě ekonomiky také vzhled krajiny, protože asi 800 balíků není „krásou pýchy farmy a jejího okolí“.

Stát již řadu let přiděluje nějaké prostředky na správu pastvin, ale zájem zemědělců o některé oblasti je stále skromný. Všichni si příliš neuvědomujeme, že produkce masa a mléka je nejlevnější na pastvinách. Skot a ovce pasou zvířata. Hospodářská zvířata na pastvinách jsou posílena, pokud jde o stav a složení, samoobsluha také zvyšuje spotřebu krmiv, zbytky exkrementů na pastvinách, půda ležící ladem je obohacena pastvinami a obohacena o kvalitní trávy a luštěniny atd.

V úvodu jsme napsali, že cena ropy na světovém trhu roste. V příštích letech je pravděpodobné, že půjde podobnou cestou. To znamená, že tyto náklady se rovněž zvýší v případě výroby potravin. Dokonce i zběžný výpočet ukazuje, že na farmě, kde zvířata zůstávají po celý rok ve stodole a balí trávu, používají 1 dcl oleje na každý dojený litr mléka (fosilní palivo pro pohon traktorů, výrobu fólií, minerálních hnojiv, silných krmiv atd.). Pastva a jiný způsob uchování krmiva na zimu by mohla ušetřit mnoho litrů drahé ropy.

Dalším problémem, kterému na našich farmách čelíme, je vybavení traktorů. V poslední době došlo ke skutečnému šílenství velkých a drahých traktorů. „Pokud soused koupil nový velký traktor, tak to také udělám,“ je nejčastější myšlenka. V úvodu jsme psali, že průměrná slovinská farma je necelých pět hektarů zemědělské půdy. Údaje ukazují, že v průměru je na každé farmě 1,7 traktoru nebo jeden traktor na 2,8 ha zemědělské půdy. Evropské normy ukazují, že traktor musí vykonávat nejméně 700 pracovních hodin ročně, aby byl nákladově efektivní a aby pokrýval variabilní a fixní náklady. Jsou případy, kdy mají na farmě o rozloze 10 hektarů sedm traktorů; téměř každé příslušenství vašeho vlastního traktoru. Zemědělci to obvykle ospravedlňují tím, že traktory jsou staré, znehodnocené a bezcenné, ale jakmile je museli koupit, odpočítat si za ně peníze, mléko, maso a dřevo.

Podobně je to ve výstavbě stájí. V nových konstrukcích a úpravách stodol skotu je příliš mnoho betonu a železa. Téměř každá farma má doma dřevo, pomocí kterého je možné vybudovat vhodnou stodolu, která splní podmínky pro produkci mléka a výkrm skotu.

V betonových stodolách se hospodářská zvířata cítí špatně. V zimě jsou obvykle teplé a vlhké, což způsobuje nemoc a tím i náklady na léčbu. Obecně platí, že v chovu skotu a ovcí bychom se měli vydat jinými cestami, které jsou ve světě zavedeny po mnoho let: hospodářská zvířata by měla být chována po celý rok, dokonce i v zimě, venku, na čerstvém vzduchu a na cestách.

Problémy zemědělství
Problémy zemědělství

Rumunsko: vznik nezávislého státu

Socioekonomický vývoj Moldavska a Valašska. Buržoazní revoluce z roku 1848 v Moldavsku a Valašsku musela vyřešit agrární otázku – zničit feudální útlak na venkově. Důležitým úkolem bylo osvobození Moldavska a Valašska od tureckého jha a jejich sjednocení do jediného národního státu. Revoluce roku 1848 nevyřešila žádný z úkolů, kterým čelila. Nicméně, zabývala se vážnou ranou feudálním vztahům v dunajských knížectvích.

V druhé polovině XIX století v Moldavsku a Valašsku došlo k určitému růstu průmyslové výroby. V období 1848 až 1866 se v knížectví objevilo 3 tisíc nových průmyslových podniků. Obvykle se jednalo o malé řemeslné dílny, ale mezi nimi byly mlýny, pily, papírny a textilní tkalcovny a koželužny. Začal se rozvíjet a těžební průmysl. V roce 1858 vzrostla produkce ropy z 250 na 500 tun. V roce 1856 byla postavena první ropná rafinérie. V Bukurešti dříve než v jiných evropských městech, ulice byly osvětleny petrolejovými lampami.

Zemědělství mělo rozhodující význam v ekonomice Moldavska a Valašska. Zrno vyvážené z Moldavska a Valašska začalo hrát významnou roli na evropských trzích. Vlastníci půdy, kteří mají zájem vyrábět velké množství obchodovatelného chleba, rozšířili své farmy.

Peníze získané ze zahraničního obchodu však nevedly k rozvoji místního průmyslu a zemědělství, ale především k uznání Turecka, které zpozdilo rozvoj zemědělství a vedlo ke zvýšenému vykořisťování rolníků. Jako výsledek, průmyslové vztahy v zemědělství pokračovaly mít feudální charakter. Rolníci zůstali naprosto bezmocní a vytáhli bídnou existenci. Podle Organického nařízení z roku 1831 (které určovalo společenskou a politickou strukturu dunajských knížectví v souladu s Adrianskou smlouvou z roku 1829 ) mohl tento selský kód, jak ho nazval Marx, provozovat rolníci pouze 84 dní v roce. Zbytek času musel dát majiteli půdy.

Od počátku XIX století. počet drobných rolníků vzrostl, protože boyars rozšířili své obdělávání hlavně prostřednictvím využití rolnické půdy. Organické předpisy legalizovaly tuto loupež rolníků. To stanovilo poskytnutí malého pozemku země k nevolníkovi rolník, který byl zjevně ne dost zajistit životní minimum pro jeho rodinu. Pouze malý počet rolníků byl bez poddanství, hlavně horských obyvatel – pastevců. Nicméně, oni byli bezmocní a utlačovaní boyars. Zvláště obtížná byla situace Romů, kteří ve skutečnosti zůstali otroky bojarů.

Především rolnictvo v knížectvích muselo platit různé daně ve prospěch sultána, panovníka a církve a vynakládat různé věcné povinnosti (přeprava, cesta, poštovní atd.).

Feudální vztahy, které v zemi převládaly, stejně jako úzkost domácího trhu, způsobená nízkou kupní silou širokého spektra obyvatelstva, bránily hospodářskému rozvoji knížectví. Další vývoj výrobních sil naléhavě vyžadoval jejich sjednocení do jediného národního státu a odstranění politické závislosti na Osmanské říši.

Oponenti sjednocení knížectví byli hlavní boyars a ti zástupcové buržoazie, kteří drželi nejvyšší vládní pozice, profitoval z buy-off a se bál, že po sjednocení oni by ztratili zisková místa. Sjednocení knížectví do jednoho národního státu by mohlo být dosaženo pouze v důsledku boje proti turecké nadvládě i proti bojarům.

Moskva zakazuje Monsanto a staví produkci a distribuci GMO na úroveň terorismu

Rusko má některé z nejcennějších nekontaminovaných nejlepších půd planety a pokud bude se to striktně kontrolovat, tak zůstanou bez GMO a bez chemikálií, přičemž jejich produktivita může růst, zatímco Evropa bude v úpadku, řekl RT geopolitický analytik William Engdahl.

Moskva zakazuje Monsanto
Moskva zakazuje Monsanto

Ruští poslanci předložili návrh zákona zakazujícího GMO. Zákonná předloha navržena ruskému parlamentu staví produkci a distribuci GMO na roveň terorismu. Od Ruska se očekávalo, že po vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) dovolí na svém trhu produkci a distribuci GMO potravin.

Ale v březnu ruský prezident Putin řekl, že země zůstane nedotčená GM, bez porušení svých závazků k WTO.

RT: Co si myslíte o posledním v ruském parlamentu projednávaném zákoně, který dává producenty GM, kteří by tato pravidla porušily, na úroveň teroristů. Není to trochu přehnané?

William Engdahl: Podle vyprávění na ruských mediálních blozích by měl být trest za vědomé ilegální zavádění geneticky modifikovaných plodin v Rusku srovnatelný s tím, jaký se ukládá teroristům, kteří vědomě ubližují lidem. Záměr zastavit džina genetických manipulací rostlin a organismů a zase ho nacpe do láhve je pro budoucnost lidstva dobrý. Vyprávění o 20 procentním nárůstu sklizně u některých GMO je naprostý nesmysl. Nikde na světě neexistuje prokázaný dlouhodobý nárůst výnosů z GMO plodin, protože jsou modifikované kvůli zvýšení úrody. Takže je to jen mýdlová bublina, kterou Monsanto, Syngenta a další GMO giganti vkládají do svých ukolébavek pro veřejnost, abychom si mysleli, že jde o nějaké dobro.

Ovce budou mít vlastní internet. Mají tak pomoci farmářům

RT: Sníží toto opatření, pokud bude přijato, počet GM produktů na trhu?

WE: Doufám, že ano. Nedostal jsem se k paragrafem tohoto zákona, ale myslím si, že ten směr, jaký ministerský předseda Medveděv před dvěma či třemi měsíci naznačil, co se týče obratu čelem vzad u GMO, vypadá, že dostal zelenou i od WTO. Ještě před rokem to vypadalo, že GMO budou v Rusku běžnou věcí, což by byla katastrofa. Myslím, že jde o to, že v Rusku jsou některé z nejcennějších nezničených z nejlepších půd na této planetě, a pokud se udrží bohatství těchto vynikajících půd, pokud budou přísně kontrolovány, aby byly bez GMO a bez chemikálií z Roudnupu nebo Arrazynu, což je oblíbený jed společnosti Syngenta, tak mohou být na světových trzích označeny, že jsou organické. Rusko je velký vývozce na německý trh, do Západní Evropy, Evropské unie i jinam, protože tam je toho velký nedostatek. Takže cokoliv, co Rusko udělá, bude blokovat GMO i jinde, pamatujte, že EU dlouhá léta nedávala certifikaci pro komerční pěstování GMO. V EU je velká opozice veřejnosti k Monsanto i přes veškerou naklonenosti GMO v zkorumpované Evropské komisi v Bruselu nebo i v německé vládě. Obyvatelstvo je v tom stejně ale zcela neoblomné, toto v jídle nechtějí.

RT: Jak mohou být spotřebitelé nejlépe chráněni před neúmyslnou koupí geneticky modifikovaných potravin?

Nepodléhejte panice, pojištění budete i ve vesmíru

WE: To mohou být docela snadno. Především mohou udělat to, co zkusil stát Kalifornie, a Monsanto minulo miliony dolarů, aby to zablokovalo a zkusilo to znovu. Stát Washington to také zkusil, a zase ta samá situace, Monsanto minulo miliony dolarů, aby vytvořilo falešnou lobbovaciu kampaň. I stát Vermont to zkusil, a ten uspěl a zavedl označování produktů, které obsahují více než 0,9 procenta GMO, což je v EU podobné. Je to označování na regálech, když si koupíte krabici s vločkami Kellogg ‚s Cornflakes, tak máte jistotu, když se podíváte a vidíte, jestli to není z GMO kukuřice v mých vločkách, které bude jíst mé dítě, nebo zda to je to GMO svinstvo, jehož by se Kellogg rád zbavil. To je první krok. Další věc spočívá v tom, že se lidé budou informovat o tom, co jedí. Podporujte místních farmářů. To není nic proti technologiím. Viděl jsem to přímo v Německu i jinde v Evropě, že řádně prováděny organické zemědělství vytváří větší výnosy při sklizni jako průmyslové zemědělství. Produktivita je vyšší, kvalita je lepší. Ta zvířata, která jsou řádně krmena, trávu spásajíce krávy a slepice, to jsou skutečné krávy a slepice, není to ono syntetické pseudo – maso, které si kupujeme z regálů supermarketů ve velkých prodejních řetězcích Evropy a USA. Je to tedy cosi, co je od Ruska velkým pozitivním přínosem.

Nový smrtelně jedovatý herbicid uvolněný formou schválení ještě odolnějších GMO.

Americké ministerstvo zemědělství nedávno schválilo GMO plodiny, které jsou odolné vůči novým, prudce jedovatým herbicidům, a tím posvětilo použití těchto herbicidů v celé zemi.

Dříve byly téměř všechny GMO plodiny schválené k osevu navrženy jako odolné vůči jedinému herbicidu: nejprodávanějšímu jedu Monsanto, Roundup (glyfosátu). Široké přijetí těchto plodin vedlo k explozi užívání Roundup, což pak dalo impuls vývoji zemědělských osiv odolných vůči Roundup.

V reakci na proliferaci vůči Roundup odolných „super plevelů“ se GMO společnosti uchýlili k geneticky upravené odolnosti svých plodin vůči více herbicidům. Specificky jsou nyní GMO plodiny odolné jako vůči Roundup a herbicidu Dow 2,4-D, jakož i vůči Roundup a dalšímu herbicidu, Dicamba.

Ale jak kritici biotechnologie opakovaně poznamenaly, schválení těchto nových GMO druhů problém jen zhorší – povede k ještě většímu používání herbicidů a vývoji ještě drsnějších super plevelů. V nedávném článku dr. Jonathan Latham z projektu Bioscience Resource psal o tomto procesu jako o „začarovaném kruhu, který ohrožuje jak naše prostředí, tak naše dodávky potravin“.

Jedovaté pro rostliny a lidi
Používání nových GM plodin upravených ke zvýšené odolnosti vůči herbicidům vždy vede ke zvýšení používání herbicidů, protože farmáři si myslí, že mohou stříkat jedy ve vyšších koncentracích, aby zabili více plevele, a už se nemusí obávat poškození své úrody. Jak si plevele začínají vyvíjet odolnost (během pár generací), začínají se dávky herbicidů potřebné k jejich zničení zvyšovat. Nevyhnutelně si rezidua těchto herbicidů připraví půdu do potravin.

Není překvapující, že chemikálie určené k otravě rostlin nejsou živočichům prospěšné. Roundup byl spojen s endokrinními poruchami, vrozenými vadami a selháním orgánů. Přísada nechvalně známého defoliantu z vietnamské války Agent Orange – 2,4 D – byla spojena s hypotyreózou, Parkinsonovou chorobou, reprodukčními problémy a potištěnými imunitními funkcemi. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny Světové zdravotnické organizace prohlásila obě chemikálie za „pravděpodobné karcinogeny“.

Podle vládních dokumentů může Dicamba způsobit neurologické poškození u savců a je také klasifikován jako „vývojový jed“. Tento účinek je obzvláště problematický, vzhledem k tomu, že nedávná zpráva Eco pracovní skupiny napočítala více než 5,600 škol ve vzdálenosti 60 metrů od pole, kde budou pravděpodobně vysazeny nové GMO plodiny.

Jak Dicamba, tak 2,4 D jsou považovány za vysoce rizikové pro kontaminaci životního prostředí. Dicamba kontaminuje půdu a 2,4 D vzduch.

Miliony uprchlíků chtějí dojít do Evropy, co při tom dělají?

Miliony uprchlíků chtějí dojít do Evropy, co při tom dělají?
Běženci pronásledovaní válkou „pokorně čekají“ na vyjádření úřadů k řádně vyplněné žádosti o politický azyl. Házení kamenů na policisty je začátkem na jejich cestě do Evropy, ve které chtějí s Evropany společně žít.
Tentokrát pohled na Řecko-Makedonské hranici.

Proč nemůže Evropa obstát, když není schopná zamezit vpádu lidí, kteří hází kameny z železničního náspu na policisty? Jak se asi budou chovat uprchlíci, kteří házely kameny na policisty, až přijdou do vnitrozemí? Co lze čekat od lidí, kteří hází na druhé lidi kameny? Chcete umřít rukou cizinců kvůli tomu, že jsme humanisté a obáváme se zranění útočníků, pokud bychom se jim začali bránit? Kde jsou hranice politické korektnosti a kam lze z politickou korektností dojít. Ve školní třídách v některých čtvrtích velký měst západní Evropy je jen mizivé procento dětí původního obyvatelstva. Některé čtvrti v Londýně jsou obydleny téměř jen cizinci.

Miliony uprchlíků chtějí dojít do Evropy, co při tom dělají?
Miliony uprchlíků chtějí dojít do Evropy, co při tom dělají?

Může obyvatelstvo ve vnitrozemí Evropy od lidí co hází kameny na policisty při svém příchodu na náš kontinent očekávat, že se budou chtít zapojit do práce a vzít zodpovědnost za chod společnosti, které se chtějí stát součástí? Evropa dosáhla stavu své prosperity díky tvrdé práci, svých obyvatel, kteří za posledních 1000 let vybudovaly silnice, průmysl, zemědělství, zdravotnictví, kulturu a vědu.
Pokud si chceme uchovat vysoká životní standart a neupadnou do úrovně rozvojových zemí musíme umožnit jen usazení vysoce vzdělaných cizinců a ne negramotných nebo málo vzdělaných lidí. Důvodem zaostalosti rozvojových zemí je neschopnost jejich obyvatel vytvořit složitější výrobky a služby. Lze polemizovat o tom, kde jsou kořeny této neschopnosti. Pokud by někdo chtěl vyrábět kvalitní a spolehlivá auta nebo počítače v některé zaostalé zemi v Africe asi by narazil na řadu bariér. U výrobku na jehož vývoji a výrobě se musí podílet stovky a tisíce kvalifikovaných lidí je potřeba spolehlivá a důkladná spolupráce. Všichni zúčastnění pracovníci u průmyslových výrobních linek musí být schopní včas chodit do práce a udělat každou operaci v patřičné kvalitě. Kvalitní a složité výrobky lze vyvíjet a produkovat jen ve společnosti, kde se jeden pracovník může stoprocentně spolehnout na jiným pracovníkem kvalitně vyrobené součástky.

Plzeňsku chybí zapojení drůbežích farem do systému podpor z Evropské unie

Plzeňsku chybí zapojení drůbežích farem do systému podpor z Evropské unie. Jak řekl pro TASR ředitel Unie drůbežárny Plzeň (UHP) Daniel Prášil, chov není vůbec podporován přímými platbami z eurofondů proto, že drůbežářské farmy jsou úzce specializované na chov drůbeže, nepodnikají na půdě a podpory jsou vázány pouze na ornou půdu. Vyplácí se na vybrané druhy hospodářských zvířat. Drůbežárny těží také daňová politika státu.

zapojení drůbežích farem
zapojení drůbežích farem

„V některých zemích EU jsou zemědělci zatížení podstatně nižší sazbou daně než jiná hospodářská odvětví, případně mají výrazné daňové a odvodové úlevy, čímž je zemědělská výroba státem nepřímo dotována. Pro nás to znamená pokles konkurenceschopnosti na volném trhu EU a vyšší výrobní náklady,“ zdůraznil Molnár.

Unie navrhuje zvýšit kontroly nad nezákonným prodejem a neoznačené drůbeže pochybného původu. Chce prosazovat spotřebu domácích potravin ve státní správě, samosprávě a zařízeních školního stravování. Oživení chovu hospodářských zvířat na Plzeňu by podle Molnára pomohla větší podpora i ze strany spotřebitelů.

„Spotřebitelé by měli být motivováni, aby začali více důvěřovat Plzeňským potravinám a Plzeňské drůbeži a orientovat se na jejich nákup. Pouze tak je možné zvýšit podíl Plzeňý potravin a Plzeňé drůbeže na pultech v obchodech. Chovatelé dokáží zachovat vysokou kvalitu a zdravotní bezpečnost vyráběných potravin, „ujistil. Za velký problém považuje i dotační politiku Evropské unie. „Například v Česku je podpora z fondů EU dvakrát vyšší a v Rakousku dokonce čtyřikrát vyšší, než u nás. Ve vztahu k výrobcům z těchto zemí jsme v značné nevýhodě,“ konstatoval šéf Unie drůbežárny.

Sektor zpracování drůbeže zaměstnává 1316 lidí v okolí Plzně. Počet zaměstnanců, kteří se živí chovem i zpracováním drůbeže, neustále klesá. Důvodem podle unie je zánik farem pro chov drůbeže a zpracovatelů drůbeže během posledních 15 let. Vzniká i problém se získáváním nových zaměstnanců a zejména zaměstnanců s požadovaným vzděláním a dovednostmi potřebnými pro chov a zpracování drůbeže.