Evropská unie – odejít či neodejít?

Mnozí z našich příznivců nás vybízejí k tomu, abychom se spojili s dalšími subjekty, které se pohybují v podobném názorovém spektru jako hnutí CESTA, svůj program však opírají zejména o, pro určité spektrum našich voličů, velmi lákavou myšlenku vystoupení z Evropské unie.

Ačkoliv chápu a do velké míry dokonce sdílím jejich pohnutky, domnívám se, že pokud bychom na tento bod přistoupili, bude se jednat pouze o zjednodušené předvolební heslo. Protože pokud řekneme krok „A“, je pak také potřeba říci krok „B“ a co by to pro nás znamenalo.

Proč? Na počátku mého odůvodnění bych rád zmínil zejména nereálnost této myšlenky – domnívám se, že za současné politické situace a názorové konstelace občanů České republiky vystoupení z Evropské unie nepřipadá v úvahu už jen proto, že si ho velká většina našich občanů nepřeje. A to dokonce ani velká část těch, kteří vnímají jakou nesvobodu pro nás členství v EU dlouhodobě znamená. Což se může rychle změnit.

Souhlasím přitom s tím, že situace v Evropě a v EU se mění, eskaluje napětí, které je posilováno jak představiteli členských států, tak představiteli EU. Z  unie se postupně stává stále efektivnější nástroj k upevňování moci a vlivu zájmových skupin, které jsou skrze lobbistické tlaky schopny ovlivňovat chování politiků i unijních úředníků, přijímání zákonů a nařízení tak, aby co nejvíce vyhovovaly jejich potřebám a nikoliv potřebám občanů členských zemí EU. Sen o jednotné Evropě, kde si budou země rovny, nebudou stejné, ale budou si rovny a jejich občané budou mít stejné možnosti, práva a i povinnosti, se nám vytrácí před očima.

Naopak, z EU se stává diktátorská mocnost, která si připravuje půdu pro zavádění totalitních praktik do společnosti, což je mnohými vítáno jako žádoucí norma a záchrana před vlivem východu. Pod rouškou boje proti falešným informacím zatím eurokraté připravují stále drtivější cenzuru. Jsme svědky paradoxních situací, kdy jsou jménem demokracie nežádoucí a protikladné názory označovány a potlačovány jakožto dezinformace, fake news, hate speech apod. Není to tak dlouho, co se u nás uvědomělí moderátoři, komentátoři a politici předháněli v tom, kdo bude více a plamenněji bojovat proti imperialistům, zatímco dnes se uvědoměle horlí proti špatným názorům, k nimž patří třeba i neutrální postoj k Rusku. Pod rouškou potírání domácího násilí se nám neziskové organizace, podporované zahraničními subjekty, snaží nenápadně i zjevně vnutit genderovou ideologii a členské země mají dle pokynů z Bruselu řešit své populační problémy pravidelnou a řízenou migrační vlnou obyvatel ze střední a východní Afriky, namísto aby podporovali své obyvatelstvo a místní rodiny s dětmi. Země, které si tuto politiku chtějí nastavit jinak, jsou vystavovány velkému nátlaku a pod záminkou například nedodržování podmínek právního státu je jim vyhrožováno pozastavením evropských dotací.

EU se zásadně změnila a spěje ke svému konci. Proto je velkým pokušením říci: „Vystupme hned, dokud je čas.“ Je tu však jedno zásadní ALE …

Přiznejme si, nejsme suverénní stát. Dnes už jsme složitě provázanou součástí unie, jsme velice úzce napojeni na Německo i euro. Situaci dále zatěžuje fakt, že velká část našich politiků a také tajné služby pracují nikoliv pro občany naší země, ale v zájmu našich západních „spojenců“. Mimochodem, gratuluji panu řediteli BIS za jeho vyznamenání za práci ze strany CIA.

Nejsme soběstační ani potravinově či energeticky, snad s výjimkou elektřiny, ovšem i na tomto poli čelíme velkým tlakům a snahám o oslabení nezávislosti.

Podobně smutný obrázek nabízí i naše bezpečnostní situace. Schopnost naší armády bránit hranice před ohrožením je za současného stavu vysoce diskutabilní. Jsme součástí NATO, což je považováno za záruku bezpečnosti a jisté pomoci ze strany všech ostatních členů v případě napadení. Jistotu, že by se tak skutečně stalo, však samozřejmě nemáme.

Pokud bychom se v tuto chvíli sami rozhodli z EU vystoupit, bylo by to umírněně řečeno velice odvážné. Jaká gesta bychom pak mohli od Evropské unie očekávat, jsme viděli na příkladu Velké Británie, se kterou se přitom mocensky ani ekonomicky zdaleka nemůžeme srovnávat. Představitelé unie by jistě nešetřili sil, aby z nás udělali ještě více odstrašující případ, než si lze u Velké Británie vůbec představit.

I ti z našich občanů, kteří problémy a nesvobodu spojenou s členstvím v EU vnímají, v naprosté většině chápou, že odchod v současnosti není možný bez velkých problémů, které si většina obyvatel ani neumí představit a nepomýšlí na něj.

Zastánci vystoupení velmi často přirovnávají Českou republiku k dojné krávě, tvrdí, že o výnos z ní se západ jistě nechce připravit, a to nám zaručí slušné zacházení i po případném odchodu. Opravdu? Po zahrnutí do širších souvislostí se nabízí i trochu jiný vývoj…  Pro ilustraci použiji stejnou, ač samozřejmě extrémní analogii:

Jedna z vašich krav, i když menšího vzrůstu, na správném místě ve stádě pěkně nese. Pro vás je však samozřejmě důležitý celek. Ostatní krávy sice nejsou jako jednotlivci stejně přínosné, ale v součtu jsou pro vás velice důležité. Pak se jedna z nich, ta výkonná, rozhodne, že má dost nesvobody, bez vás jí bude lépe a rozhodne se stádo opustit. Nejspíš vás napadne, že by se šťastnou svobodou mohla inspirovat i ostatní zvířata. Přejete jí její nové štěstí nebo se jí raději pokusíte život na svobodě „osladit“ natolik, aby se ještě ráda vrátila do bezpečné stáje? Právě se vám naskytla příležitost ukázat ostatním jednou pro vždy, že za samostatnost se platí tvrdá cena. A tak krávu zaženete do kouta a doslova vyhladovíte. Vytvoříte jí podmínky, za kterých se vrátí krotká a s prosíkem.

Pokud by tedy čistě hypoteticky náš národ ztratil zbytky soudnosti a pokusil se odejít okamžitě bez domluvy s představiteli EU, dokáže unie snadno vytvořit pro nás zničující podmínky. Jak bychom mohli při naší potravinové a energetické závislosti žít bez spolupráce se západem? Co bychom dělali, pokud by byly uzavřeny hranice, znemožněn dovoz potravin a dalších komodit ze zahraničí? Třeba jen po dobu, než se nevyřeší cla? Jak dlouho by to trvalo, než by eskalovalo vnitrostátní pnutí a vypukly nepokoje? Lidé by sami vyšli do ulic a volali po návratu. Měna by byla znehodnocena natolik, že by cena jakéhokoliv dováženého zboží vystoupala do závratných výšin. Koruny by se v politicky nejisté době všichni v zahraničí o překot zbavovali a kurz by dramaticky padal, euro nebo jakákoliv jiná měna by naopak stoupala proti koruně a s ní opět ceny surovin. Lidé by se dožadovali návratu do EU, kde sice přicházeli o svá práva a svobodu (což si mnozí ani neuvědomovali), ale měli co jíst a mohli si denně kupovat nové oblečení za nízké ceny. A to ani nemluvím o tom, že ČNB v posledních několika letech nakoupila v rámci intervencí euro přes 1 bil Kč. Je tedy zřejmé, že Czechsit, pokud by proběhl na náš podnět, by se nám krutě vymstil. A to bude platit tak dlouho, dokud nebude mít EU tak obrovské problémy, že by v jejich světle jednání České republiky zcela ustoupilo do pozadí. Tj. pokud by se EU začala sama rozpadat, cesta k samostatnosti by byla volná. Ovšem do té doby musíme být obezřetní.

A jak tedy jinak?

Vnímám tíživý kontext současného mezinárodního dění a obávám se o budoucnost naší země i Evropy. Jsem přesvědčen, že jedinou cestou, která je pro ČR v budoucnu možná, je vytvoření silné spolupráce v rámci V4+ a příprava na odchod z EU. Mám však na mysli skutečnou spolupráci, nikoliv vytvoření nového Rakousko-Uherska. Je žádoucí, abychom se s ostatními zeměmi  V4+ domluvili na jasném společném postupu. Přestávám věřit na možnost uzdravení unie. Co by se muselo stát, aby se země EU probraly, přestaly vytvářet podmínky pro diktaturu pod vlajkou jedné velmoci a opět začaly pracovat pro své občany? Aby se vrátily k přirozenému řádu života?

Cesta tedy vede přes spolupráci v rámci V4+ a společné vytváření takových podmínek, za kterých se nás EU s ohledem na okolnosti ráda dobrovolně vzdá, nebo díky kterým budeme mít společně takovou vyjednávací sílu, že nás nechají odejít. Je ovšem mnohem reálnější, že se EU sama rozpadne. I v takovém případě je pro nás ovšem spolupráce v rámci V4+ klíčová.

Nutnost úzké spolupráce s V4+ vyzdvihujeme v hnutí CESTA již dlouhodobě, v současnosti se nám však tato cesta jeví být pro další fungování naší země zásadnější, než kdy dříve. Na případném vystoupení z unie musíme pracovat jako jeden celek. I kdyby se EU rozpadla dříve, než se podaří připravit podmínky na přiměřeně měkké vystoupení, bude se nám obdobím po rozpadu procházet snáze, pokud již kanály pro spolupráci budou zaběhané, než kdybychom se pokoušeli o domluvu teprve v okamžiku rozpadu.

Okamžité vystoupení z EU tedy nepodporuji, dokud nebudou připraveny dostatečné podmínky. Moudřejší variantou je práce na vytváření podmínek pro společné fungování a případné vystoupení států V4+.

Zdroj: https://www.hnuticesta.cz/2021/05/17/evropska-unie-odejit-ci-neodejit/

Problémy zemědělství

Problémy zemědělství

profesor dr. T. Vidrih ve své eseji zvažuje, zda víme, jak správně používat louky a pastviny, zda je politika rozvoje slovinského zemědělství nastavena správně a podobně.

Problémy zemědělství
Problémy zemědělství

Ve světě čelí zemědělství velkým problémům. Výroba potravin roste, výrobní náklady rostou a prodejní ceny zemědělských produktů klesají kvůli konkurenci na trhu. Cena ropy, která formuje celou ekonomiku, roste, což má zásadní dopad na náklady zemědělské produkce.

situace v zemědělství v členských státech EU
situace v zemědělství v členských státech EU

Podobná je situace v členských státech EU, kde na jedné straně čelí obrovským přebytkům potravin a na straně druhé rostoucím peněžním požadavkům zemědělství. Problémy se ještě prohloubí přistoupením dalších zemí, jako je Polsko, Česká republika a Maďarsko, k EU, protože tyto země mají obrovský zemědělský potenciál s příznivými přírodními podmínkami pro výrobu potravin a vysoké nároky na peněžní dotace.

Problémy se ještě prohloubí přistoupením dalších zemí, jako je Polsko, Česká republika a Maďarsko, k EU, protože tyto země mají obrovský zemědělský potenciál s příznivými přírodními podmínkami pro výrobu potravin a vysoké nároky na peněžní dotace.
Problémy se ještě prohloubí přistoupením dalších zemí, jako je Polsko, Česká republika a Maďarsko, k EU, protože tyto země mají obrovský zemědělský potenciál s příznivými přírodními podmínkami pro výrobu potravin a vysoké nároky na peněžní dotace.

A jak ukazuje naše zemědělství?

Ve Slovinsku jsou relativně malé farmy. Podle posledních údajů ze sčítání lidu v červnu 2000 je průměrná slovinská farma těsně pod 5 hektarů zemědělské půdy. Dalším zajímavým faktem je, že více než 80% zemědělské půdy tvoří louky nebo. pastviny. To znamená, že jsme „na trávě“ na jedné farmě na samém vrcholu Evropy.

průměrná slovinská farma těsně pod 5 hektarů zemědělské půdy
průměrná slovinská farma těsně pod 5 hektarů zemědělské půdy

Jak ale víme, jak tento přírodní dárek dobře využít?

Zahraniční zemědělští odborníci k nám přicházejí několikrát a nemohou se divit krásám Slovinska. Ale také nemohou pochopit, že se na našich farmách pasou tak málo hospodářských zvířat.

Bohužel stále existuje mnoho farmářů, kteří chovají zvířata ve stodole po celý rok, i když mají ideální podmínky pro pastvu na svých farmách. S trochou dobré vůle a skromnými náklady je možné na každé farmě uspořádat elektrický plot a zavést řízené pastvy.

Skot tak zůstává po celý rok ve stáji; je nutné krmit siláží a seno, odstraňovat hnoje, platit veterináři za léčbu nemocí, poruch plodnosti, sekání kopyta, protože hospodářská zvířata v takových podmínkách chovu jsou náchylnější k různým chorobám apod.

chová 70 dojnic, zvířata jsou ve stodole po celý rok
chová 70 dojnic, zvířata jsou ve stodole po celý rok

Existují případy, kdy na farmě chová 70 dojnic, zvířata jsou ve stodole po celý rok, farmář balí všechna krmiva, i když vedle stodoly jsou i koryto na silnicích, také postavené z grantů republiky – bohužel prázdné; velitel však požádal o dotaci na nákup lisu a balicího stroje. Kde je účet? Velkým problémem je kromě ekonomiky také vzhled krajiny, protože asi 800 balíků není „krásou pýchy farmy a jejího okolí“.

Stát již řadu let přiděluje nějaké prostředky na správu pastvin, ale zájem zemědělců o některé oblasti je stále skromný. Všichni si příliš neuvědomujeme, že produkce masa a mléka je nejlevnější na pastvinách. Skot a ovce pasou zvířata. Hospodářská zvířata na pastvinách jsou posílena, pokud jde o stav a složení, samoobsluha také zvyšuje spotřebu krmiv, zbytky exkrementů na pastvinách, půda ležící ladem je obohacena pastvinami a obohacena o kvalitní trávy a luštěniny atd.

V úvodu jsme napsali, že cena ropy na světovém trhu roste. V příštích letech je pravděpodobné, že půjde podobnou cestou. To znamená, že tyto náklady se rovněž zvýší v případě výroby potravin. Dokonce i zběžný výpočet ukazuje, že na farmě, kde zvířata zůstávají po celý rok ve stodole a balí trávu, používají 1 dcl oleje na každý dojený litr mléka (fosilní palivo pro pohon traktorů, výrobu fólií, minerálních hnojiv, silných krmiv atd.). Pastva a jiný způsob uchování krmiva na zimu by mohla ušetřit mnoho litrů drahé ropy.

Dalším problémem, kterému na našich farmách čelíme, je vybavení traktorů. V poslední době došlo ke skutečnému šílenství velkých a drahých traktorů. „Pokud soused koupil nový velký traktor, tak to také udělám,“ je nejčastější myšlenka. V úvodu jsme psali, že průměrná slovinská farma je necelých pět hektarů zemědělské půdy. Údaje ukazují, že v průměru je na každé farmě 1,7 traktoru nebo jeden traktor na 2,8 ha zemědělské půdy. Evropské normy ukazují, že traktor musí vykonávat nejméně 700 pracovních hodin ročně, aby byl nákladově efektivní a aby pokrýval variabilní a fixní náklady. Jsou případy, kdy mají na farmě o rozloze 10 hektarů sedm traktorů; téměř každé příslušenství vašeho vlastního traktoru. Zemědělci to obvykle ospravedlňují tím, že traktory jsou staré, znehodnocené a bezcenné, ale jakmile je museli koupit, odpočítat si za ně peníze, mléko, maso a dřevo.

Podobně je to ve výstavbě stájí. V nových konstrukcích a úpravách stodol skotu je příliš mnoho betonu a železa. Téměř každá farma má doma dřevo, pomocí kterého je možné vybudovat vhodnou stodolu, která splní podmínky pro produkci mléka a výkrm skotu.

V betonových stodolách se hospodářská zvířata cítí špatně. V zimě jsou obvykle teplé a vlhké, což způsobuje nemoc a tím i náklady na léčbu. Obecně platí, že v chovu skotu a ovcí bychom se měli vydat jinými cestami, které jsou ve světě zavedeny po mnoho let: hospodářská zvířata by měla být chována po celý rok, dokonce i v zimě, venku, na čerstvém vzduchu a na cestách.

Problémy zemědělství
Problémy zemědělství

Výše mezd a zdanění v Polsku

Daňový systém v Polsku

Daně v Polsku

Polsko je se svou populací více než 38 milionů obyvatel největším státem středně-východní Evropy, který patří do Evropské unie.
Vstup do EU v roce 2004 byl důležitým krokem v dynamickém vývoji země. Přibližování polského zákonodárství a administrativy k standardům EU i příliv strukturálních fondů (do roku 2013 přibližně 67 miliard euro), se staly impulsem hospodářského růstu. Přizpůsobováním se výzvám společného evropského trhu Polsko plně využívá svou příležitost. Hlavními sektory hospodářství jsou služby (67,3% HDP) a průmysl (28,1% HDP). Zbývajících 4,6% HDP představuje zemědělství. S ohledem na počet obyvatel zabírá Polsko 34. místo mezi zeměmi v rámci světa a 6. místo v rámci Evropské unie.

Výše mezd a zdanění v Polsku
Výše mezd a zdanění v Polsku

Přirozený přírůstek obyvatel zaznamenal v roce 2010 kladné hodnoty a počet obyvatel se v porovnání s rokem 2009 zvýšil o 36 tisíc.
OSN považuje Polsko podle indexu lidského rozvoje (HDI) za vysoce rozvinutou zemi berou v úvahu ukazatele, jakými jsou délka života, průměrná délka vzdělávání u 25-letých a očekávaná délka vzdělávání dětí ve školním věku, tak HDP na obyvatele vypočítané na základě parity kupní síly.

Polský daňový systém rozděluje daně na přímé a nepřímé. Přímé daně: daň z příjmu (ve formě daně z příjmu právnických osob, daně z příjmu fyzických osob a ve formě rovné daně), daň z majetku, silniční daň, daň z vlastnictví.
Nepřímé daně: daň ze zboží a služeb, spotřební daň, daň z výhry. Všechny osoby s trvalým pobytem na území Polska jsou povinny platit daň ze všech svých příjmů. příjmy osob, které nemají trvalý pobyt v Polsku jsou zdaňovány pouze z práce vykonávané na území Polska. Daň z příjmu může být ve formě daně z příjmu právnických osob, daně z příjmu fyzických osob a ve formě rovné daně. Všechny osoby s trvalým pobytem na území Polska jsou povinny platit daň ze všech svých příjmů. Příjmy osob, které nemají trvalý pobyt v Polsku jsou zdaňovány pouze z práce vykonávané na území Polska. Polský daňový systém má tři hladiny daní z příjmů – 19%, 30% a 40%. Roční daňové zúčtování 4
(Daň z příjmu) musí poplatník předložit příslušnému finančnímu úřadu v místě bydliště nejpozději do 30. dubna následujícího roku.

Jak se vyvíjí platy zaměstnanců na Slovensku

V Polsku jsou zavedeny dvě sazby daně z příjmu fyzických osob. Do ročního příjmu 85 528 PLN (cca 513 168 Kč) je příjem zdaněn 18% sazbou daně. Nad 85 528 PLN potom 32% sazbou daně z příjmu fyzických osob. Na každé dítě, které studuje a je mladší 25 let lze uplatnit daňovou slevu ve výši 1 112 PLN.

Souhrnné odvody na pojistném v Polsku
Souhrnné odvody na pojistném v Polsku

Sociální a zdravotní pojištění
Zaměstnavatel i zaměstnanec odvádí z hrubé mzdy zaměstnance důchodové pojištění, zdravotní pojištění, nemocenské pojištění, havarijní pojištění, pojištění v nezaměstnanosti. Souhrnné odvody na pojistném činí 17,8 % na straně zaměstnance a 14,8 % na straně zaměstnance z měsíční hrubé mzdy. Odvody na pojistném musí být vždy zaplaceny do 15. dne každého měsíce.

Důvody, proč nová měna Facebook vyvolává obavy z potenciálních hrozeb pro finanční systém

Celkové zdanění práce v Polsku

Daňový odvod  Zdanitelný příjem
(v % k průměrné mzdě)
67 100 133 167
Centrální daň z příjmu fyzických osob 5,2 6,4 7,0 7,4
Místní daň z příjmu fyzických osob 0,0 0,0 0,0 0,0
Odvody na dani z příjmu celkem 5,2 6,4 7,0 7,4
Pojištění placené zaměstnancem 17,8 17,8 17,8 17,8
Celkové odvody zaměstnance 23,0 24,3 24,9 25,2
Pojištění placené zaměstnavatelem 14,8 14,8 14,8 14,8
Celkové zdanění práce 5,2 6,4 7,0 7,4

Nejvýznamnější Napoleonovy bitvy

Po uzavření míru s Rakouskem se Napoleon vydává 19. května 1789 na výpravu do Egypta, která by měla Angličanům odříznout důležitou cestu do Indie. Předpokládá, že domorodé obyvatelstvo se proti Angličanům vzbouří, ale nestane se tak. Francouzi v bitvě pod pyramidami v Káhiře vítězí a britský admirál Nelson za krátkou dobu dokonce poráží i francouzskou flotilu při Abukiru. Napoleonova armáda se vydává na východ, dobývá Tel Aviv, Haifa, Palestinu, ale kvůli šířící se morové nákaze a nedostatku munice se vrací zpět do Káhiry. Napoleon nechává svou armádu v Egyptě napospas nepřátelům, horku a nemocem a vrací se do Francie, kde nastolí vojenskou diktaturu. Výprava do Egypta byla katastrofou, ale měla význam z hlediska historie – znovuobjevení egyptských pyramid a snaha o rozluštění jejich tajemství a hieroglyfů začala století velkého rozmachu archeologie.
V r. 1802 se mu podařilo uzavřít mír s Angličany, ale 2 roky na to se rozpory s Británií prohlubují, Napoleon se snaží omezovat dovoz anglického zboží do Evropy a Angličané odmítají odejít z Malty a tak se roku 1805 opět začíná válka. Británie měla velkou strategickou výhodu – tou byl kanál La Manche. Británie disponovala vojenským námořnictvem dost silným na to, aby kanál pohlídala. 19. října 1805 se Britové blíží k francouzsko – španělské flotile 33 bitevních lodí plujících jižně od Cádizu, přičemž Nelson vedl návětrnou linií 12 lodí a Colingwood vedl na závětrné linii 15 lodí. Velitel francouzské flotily Vilneuve měl sice početní převahu v lodích iv dělech, ale Britové vynikali velením a morálkou – plánovali proniknout francouzsko – španělskou linií na dvou místech a zaujmout nepřítele bojem na krátkou vzdálenost, aby mu znemožnily únik. Nelson chtěl mít jistotu, že bitva bude dobojovaná až do konce, a proto byl připraven smířit se na začátku se zničením nebo poškozením několika lodí, aby se přiblížil natolik blízko, aby jeho boční děla zničili nepřítele, ale sám utrpěl smrtelné zranění. Vedení bitvy převzal Colingwood a v následující hodině bylo zničeno dalších 9 nepřátelských lodí. Bitva u Trafalgaru byla na konci. Skončila masakrem – 4408 mužů mrtvých a 2250 zraněných. Napoleonova námořní moc byla navěky zlomena. Napoleon zuřil a změnil taktiku. Začal šířit zprávy, že chce uzavřít mír. Car Alexandr k němu poslal svého generála, který potvrdil, že se Napoleon chce vzdát.