VISEGRAD – TERRA INTERCULTURALIS

Přichází přelom roku a s ním i nové projekty. Slovensko-český klub, vydavatel Slovenská dotyků, jich má tentokrát víc než jindy. Mezi nimi i několik mezinárodních. Konečně, patří se rozjíždět nové aktivity, když je za dveřmi rok, ve kterém Slovensko-český klub oslaví desáté výročí své existence. Samozřejmě, ani oslavy nebudou chybět.
Vlastně každý z projektů je čímsi výjimečný. Zaměřme se však na jeden, který určitě vzbudí patřičnou pozornost. Už mnohokrát jsme informovali o společných aktivitách s institucemi jiných národnostních menšin v České republice. Jindy zase o aktivitách spolu se Slováky žijícími po celém světě, ostatně i v tomto čísle časopisu je článek o konferenci Slováků v zahraničí, která se v říjnu uskutečnila v Bratislavě. Nejnovější projekt obě kategorie přirozených partnerů Slovensko-českého klubu jistým způsobem propojuje.

Jeho cílem je poukázat na to, že národy ve Střední Evropě – prostoru Visegrádské čtyřky – jsou navzájem promíchané a že tyto vzájemné menšiny (Češi na Slovensku či v Polsku, Maďarská menšina na Slovensku av Česku, Poláci v Česku a na Slovensku, Slováci v Česku, Maďarsku a Polsku) představují významné bohatství tak pro země původu, tak pro země, kde žijí. Tuto myšlenku obsahuje název projektu „Visegrad – Terra Interculturalis“.

Za důležité je třeba považovat také nastartování užší spolupráce a výměny zkušeností mezi těmito menšinami, která dosud do značné míry chyběla. Jaké výsledky může taková komparace přinést? Ačkoli předbíhám, zcela jistě vyčíslí například to, jaká malá je podpora svým krajanům ze strany Slovenska oproti podpoře Maďarska či Polska, porovnáme samosprávný model podpory menšin v Maďarsku s odlišným modelem v ostatních zemích, vyhodnotíme přínos dokumentů jako Evropská charta regionálních či menšinových jazyků, ratifikovaných v různých zemích v odlišném znění … Na základě toho se bude jistě každá ze zainteresovaných komunit snažit o uplatnění dobrých zkušeností, které získá. A také o prosazení lepšího přístupu ze strany veřejného sektoru v zemi, kde žije i v zemi původu. Tyto snahy opře o opravdu odborný základ a získá i novou politickou argumentační bázi.

Projekt je zamýšlen jako dlouhodobý. Jeho obsahem v prvním roce, kterým je ten právě nadcházející, by měla být především konference představitelů těchto menšin v kostele v Budmerice při Bratislavě, která by vytyčila směr další spolupráce a přinesla první odborné výstupy, dále vydání sborníku z této konference, vytvoření internetové komunikační báze a uspořádání výměnných literárních večerů v zúčastněných zemích. Na těch se zúčastní špičkoví autoři jako například maďarský spisovatel žijící na Slovensku Lajos Grendel, slovenský spisovatel v Česku Ľubomír Feldek, český historik a spisovatel žijící na Slovensku Pavel Dvořák, maďarský spisovatel se slovenskými kořeny Pál Závada nebo polská básnířka tvořící v Česku Renata Putzlacherová. Do spolupráce budou zapojeni bohemistů, hungaristi, polonisti a slovakisti z ostatních zemí.

Projekt bude řídit výbor v čele s velvyslancem ČR v ČR, J. E. Ladislavem Ballek, který s ideou přišel jako první. Koordinátorem projektu bude autor těchto řádků, ostatně i sko místopředseda Rady vlády ČR pro národnostní menšiny. Partnery, spolu s nimiž Slovensko-český klub úspěšně předložil žádost o podporu Mezinárodnímu Visegrádské fondu, jsou Celostátní slovenská samospráva v Maďarsku, Csemadok v ČR a Spolek Slováků v Polsku. Stejné postavení, jakož i zástupce v koordinačním výboru, však budou mít i další partnerské organizace jako Kongres Poláků v České republice, Svaz Maďarů žijících v českých zemích, Slovenské fórum v ČR, Český spolek na Slovensku, Spolek Poláků a jejich přátel na Slovensku, Svaz maďarských pedagogů na Slovensku, česká komunita v Polsku, Svaz Slováků v Maďarsku a další. Členství ve výboru přijali i další osobnosti z řad menšin v čele s místopředsedou vlády ČR PALOMA Csáky.

V dalších letech bude rozsah spolupráce narůstat. V oblasti kultury (například divadlo, výtvarné umění), vydavatelských počinů, jakož i v oblasti výměny informací. Věříme, že projekt si získá takové renomé, že to umožní získat i prostředky, potřebné pro jeho realizaci. Předpokládáme vícezdrojové financování, mimo jiné z vlastních zdrojů spolupracujících institucí, od sponzorů, z národních zdrojů i od mezinárodních institucí. Domníváme se, že za úvahu ze strany představitelů Mezinárodního visegrádského fondu by stálo, zda by taková aktivita nemohla stát po přidělení standardního grantu na rok 2006 od dalšího roku strategickým programem.

Ani rozšíření na další země, byť i na celou Evropskou unii, není nereálné. To je však asi v tuto chvíli až příliš vizionářské – nuže ale, kdo nemá velké ambice, nic zásadního ani nedokáže …