druhá světová válka byla vyvolána Německem

druhá světová válka byla vyvolána Německem

 

koncentrák děti
koncentrák děti

 

ruhá světová válka byl globální vojenský konflikt, kterého se zúčastnila většina států světa a který se stal s více než 60 miliony obětí dosud největším a nejvíce zničujícím válečným setkáním v dějinách lidstva. Příčiny války bývají hledané v důsledcích Versailleské smlouvy, která podle některých historiků prohloubila pocit ponížení v poražených státech, zejména v Německu, a velké hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let. Tato krize zásadním způsobem oslabila mnoho evropských států, čímž umožnila vzestup nacismu (pod vedením Adolfa Hitlera) a jiných totalitních režimů v celé Evropě.

Obvykle se za datum začátku války v Evropě považuje 1. září 1939, kdy nacistické Německo napadlo Polsko. 17. září 1939, tedy o šestnáct dny později, zahájil Sovětský svaz (SSSR) invazi do Polska z východu. Krátce poté se do konfliktu vložili i Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu. V Asii je za začátek války považovány přepadení Číny Japonskem, které začalo 7. července 1937.

Kolín nad Rýnem po bombardování v roce 1945

Sovětský svaz nejprve uzavřel s Německem pakt o neútočení (tzv. Pakt Molotov-Ribbentrop), podepsaný 24. srpna 1939 (avšak datované o jeden den dříve, tedy 23. srpna). Tímto paktem si tyto dva státy, mimo jiné ustanovení, rozdělili sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou států. V dalším průběhu událostí byl však 22. června 1941 Sovětský svaz sám propadlý Německem a jeho spojenci (tzv. Operace Barbarossa). Spojené státy americké, který již dříve poskytovaly některým Spojencům v začínající válce pomoc, vstoupili aktivně do války 7. prosince 1941 poté, co Japonsko zaútočilo na jejich námořní základnu v Pearl Harbor. Konec války v Evropě nastal 8. května 1945 kapitulací Německa. Po americkém svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki kapitulovalo Japonsko 2. září téhož roku.

Vztyčení vlajky nad Reichstagem

Druhou světovou válku doprovázely dosud nevídané míry zločinů proti lidskosti, válečné zločiny a nehumánní zacházení s válečnými zajatci. Oproti všem dosavadním konfliktům bylo v průběhu boje zasaženy i civilní obyvatelstvo, které utrpělo obrovské ztráty. Příkladem genocidy se stal holocaust, kterému na základě nacistické rasové ideologie padlo za oběť šest milionů evropských Židů. Dalším příkladem bylo systematické vyhlazování slovanského obyvatelstva na okupovaných územích východní fronty, kde bylo přes 8 milionů civilních obětí. Většina civilních obětí podlehla nemocem a hladu vyvolanými válečnými operacemi německé armády a masakrem nebo genocidě páchanými speciálními německými komandy. Válečné úsilí pohlcovalo veškerý lidský, ekonomický, průmyslový a vědecký potenciál všech zúčastněných národů, lze tak hovořit o vedení totální války. Také pohled na „civilizované metody boje“ se v mnoha ohledech výrazně změnil, protože zatímco v roce 1940 demokratické státy v čele s Velkou Británií a USA odmítali plošné nálety na nepřátelské území, později se k nim sami uchýlili.

V samotném závěru války byla ustanovena OSN, jejímž ústředním cílem byla prevence vzniku jakéhokoliv dalšího podobného konfliktu. Po vítězství Spojenců se zrodily dvě vedoucí světové supervelmoci: Sovětský svaz a Spojené státy. Jejich stále větší vzájemný antagonismus vedl k bipolární rozdělení světa a k počátkům studené války, kdy Josif Stalin spustil napříč evropským kontinentem železnou oponu, který od sebe oddělila svobodný západní svět a komunistické státy ve východní Evropě poddané Sovětům. Vedlejším efektem byl také vzrůst požadavků na právo na sebeurčení mezi národy ovládání koloniálními mocnostmi, což vedlo k akceleraci dekolonizace hnutí v Asii a Africe.