Archiv pro měsíc: Květen 2021

Jak Scientologická církev dokázala zahájit masivní vzdělávací kampaň na ochranu komunit po celém světě.

LOS ANGELES, KALIFORNIE, SPOJENÉ STÁTY, 1. března 2021
/EINPresswire.com/ –

Dne 1. března 2021 tomu byl rok, co nás zasáhla pandemie COVID-19.

Interaktivní časová osa na webu Scientologie s názvem 20/21: Pohled do minulosti a Pohled dopředu ukazuje, jak církev okamžitě zahájila program úplné připravenosti na ochranu scientologických církví, zaměstnanců, farníků, komunit a celých zemí.

Mezinárodní centrum diseminace a distribuce Scientologické církve dokázalo zařadit nejvyšší rychlostní stupeň a okamžitě vytvořit a odeslat veškeré materiály pro tuto globální kampaň Stay Well.
Mezinárodní centrum diseminace a distribuce Scientologické církve dokázalo zařadit nejvyšší rychlostní stupeň
a okamžitě vytvořit a odeslat veškeré materiály pro tuto globální kampaň Stay Well.

Rychlost a intenzita reakce církve byla v souladu se zásadou, kterou vytvořil zakladatel Scientologie L. Ron Hubbard pro tento typ událostí: „Unce prevence má cenu tuny léčby.“

Jen málo lidí vědělo, jak se před takovou infekční chorobou chránit. Církev tedy nejprve sestavila kompilaci těch nejúčinnějších oficiálně uznaných pravidel pro řešení takové epidemie a vytvořila z nich řadu ilustrovaných brožur napsaných jednoduchým a prostým jazykem, kterému každý porozumí. Poté dobrovolní duchovní uskutečnili vzdělávací kampaň, která měla pomoci jejich komunitám porozumět tomu, jak si udržet zdraví.

Kampaň Stay Well byla prováděna v komunitách blízko každé scientologické církve a mise po celém světě.
Kampaň Stay Well byla prováděna v komunitách blízko každé scientologické církve a mise
po celém světě.

Jedním z důvodů, proč byla církev schopna rychle reagovat v mezinárodním měřítku a v takovém rozsahu, bylo Mezinárodní centrum diseminace a distribuce Scientologické církve.

Tiskařské lisy běžely nepřetržitě a produkovaly 17.500 brožur za hodinu ve 21 jazycích.

V plánu bylo, aby dobrovolní duchovní z každé scientologické církve a mise distribuovali tyto brožury ve svých komunitách. Aby bylo zajištěno, že tak mohou činit bezpečně, Mezinárodní  centrum diseminace a distribuce Scientologické církve vyrobilo více než 35.000 kusů ochranných pomůcek pro dobrovolné duchovní a odeslalo je spolu se 7,5 miliony výtisků brožur.

Dobrovolní duchovní ze všech scientologických církví a misí se zúčastnili kampaně.
Dobrovolní duchovní ze všech scientologických církví a misí se zúčastnili kampaně.

Jak bylo možné, aby tato organizace reagovala tak rychle a efektivně na naléhavé potřeby globální pandemie?

Při zahájení vysílání Scientology Network, pan David Miscavige, církevní vůdce scientologického náboženství, uvedl, že církev poskytne nebývalý přístup k zařízením a zákulisním operacím Scientologické církve. Epizoda s názvem Uvnitř Scientologie o Mezinárodním centru diseminace a distribuce Scientologické církve ukazuje, jak církev spojila špičkovou technologii s vlastní organizační politikou, aby vnesla do výroby smysl a nasazení, čímž vytvořila masivní, nejmodernější fenomén technologie tisku, publikování a výroby.

Mezinárodní centrum diseminace a distribuce Scientologické církve vytisklo a odeslalo 7,5 milionu výtisků brožur ve 21 jazycích, aby poskytlo tyto životně důležité informace pro komunity po celém světě.
Mezinárodní centrum diseminace a distribuce Scientologické církve vytisklo a odeslalo 7,5 milionu výtisků brožur ve 21 jazycích, aby poskytlo tyto životně důležité informace pro komunity po celém světě.

Díky tomu mohla církev uskutečnit tuto mezinárodní kampaň s objemem a rychlostí nezbytnou k uspokojení potřeb scientologů a jejich komunit po celém světě.

Vytvořili a odeslali ochranné pomůcky pro scientology podílející se na kampani.
Vytvořili a odeslali ochranné pomůcky pro scientology podílející se na kampani.

Sledujte Uvnitř Scientologie: Mezinárodní centrum diseminace a distribuce Scientologické církve na Scientology Network na DIRECTV 320. Vysílání lze sledovat také na scientology.tv a je k dispozici prostřednictvím satelitní televize, mobilních aplikací a prostřednictvím platforem Roku, Amazon Fire a Apple TV.

Media Relations
Church of Scientology International
+1 323-960-3500

prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr.h.c.

prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr.h.c.
prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr.h.c.

Životopisná data

  • 1963-1968 studium historie, následně dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze

  • od 1. října 1968 do 28. února 1969 zaměstnán jako historik umění v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou

  • 1968-1969 člen redakce revue Arch vydávané v Českých Budějovicích – vydávání ukončeno v květnu 1969

  • 1969-1972 zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Artia v oddělení publikací o umění

  • 1972-1977 zaměstnán jako referent/historik umění na Útvaru hlavního architekta města Prahy

  • od 1. října do 13. prosince 1977 zaměstnán jako referent/historik umění na Pražském středisku památkové péče

  • od 13. prosince 1977 do 31. prosince 1983 zaměstnán ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy

  • od 1. ledna 1984 zaměstnán jako odborný pracovník Ústavu dějin umění ČSAV, od r. 1989 jako vědecký pracovník

  • v letech 1988-1989 studijní pobyt v Německu umožněný nadací Konrad-Adenauer-Stiftung

  • od října 1990 výuka dějin umění a památkové péče na Katolické teologické fakultě UK

  • 1994-1995 hostující profesor na Technické univerzitě v Berlíně na ústavu pro dějiny umění (ředitel Prof. Dr. Robert Suckale)

  • 1996 habilitace na univerzitě v Olomouci

  • 1997 vědecká hodnost DrSc. pro obor československé dějiny

  • od 1999 člen vědecké rady Katolické teologické fakulty UK

  • od 2001 jako docent, pak profesor na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy – přednášky o evropském a českém umění středověku, vedení semináře středověkého umění

  • 2002 hodnost profesor obhájená před vědeckou radou Univerzity Karlovy, jmenování profesorem pro dějiny umění 15. května 2002

  • 2002-2003 příprava akreditace pro obor Dějiny křesťanského umění na Katolické teologické fakultě UK

  • od 2003 vedoucí Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy

  • od 2003 člen Grémia pro vědecký titul doktor věd Akademie věd ČR

  • 2003-2006 člen Vědecké rady Univerzity Karlovy

  • od 2005-2012 člen vědecké rady Centra medievistických studií AV ČR a UK

  • 2006-2007 proděkan pro vědu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

  • od 2007-2009 člen vědecké rady Filozofické fakulty Univerzity Karlovy

  • od 2013 člen Vědecké rady Univerzity Karlovy

  • od 2015 člen vědecké rady Grantové agentury ČR

    prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr.h.c.
    prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr.h.c.

Hlavní oblasti vědeckého zájmu:

  • České a evropské umění období středověku – zejména umění cisterciáckého řádu, architektura a umění doby posledních Přemyslovců, v posledních letech architektura a umění doby lucemburské a jagellonské

  • Aristokratická sídla 19. století

    prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr.h.c.
    prof. PhDr. Jiří Kuthan, DrSc., Dr.h.c.

Ocenění

  • 2003, 23. srpna – ocenění města Třebíče za práci ve prospěch zachování třebíčských historických památek a jejich zapsání do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO

  • 2005, 29. dubna – udělila  Univerzita ve Vídni Herderovu cenu propůjčovanou osobnostem, které příkladně přispěly k zachování a rozmnožení evropského kulturního dědictví v intencích mírového porozumění národů

  • 2005, 27. května – medaile Arnošta z Pardubic udělovaná Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy

  • 2010, 23. června – zlatá Svatovojtěšská medaile udělená arcibiskupem pražským a primasem českým Dominikem Dukou

  • 2010, 23. listopadu – zvláštní uznání ministra školství, mládeže a tělovýchovy za autorství monografie Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců díl I. Král a šlechta.

  • 2011, 16. května – Dr.h.c. (Technická univerzita v Drážďanech).

  • 2013, 25. srpna –  pamětní medaile města Třebíče u příležitosti 10. výročí zápisu historických památek města Třebíče – Židovské čtvrti, židovského hřbitova a baziliky sv. Prokopa v Třebíči do Seznamu světového dědictví UNESCO.

  • 2015, 20. dubna – zlatá medaile Univerzity Karlovy.

  • 2015, 25. května – udělil Svatý otec František rytířský řád svatého Řehoře Velikého, předán v Praze v katedrále sv. Víta 21. listopadu 2015.

  • 2016, 16. listopadu – na zámku v Lužanech udělena medaile Josefa Hlávky určená nestorům a zakladatelským osobnostem české vědy a umění jako výraz úcty k jejich celoživotnímu dílu ve prospěch české vědy, umění a vzdělanosti

  • 2016, 30. listopadu – v Senátu Parlamentu České republiky udělena společně s prof. Janem Roytem cena ministryně školství, mládeže a tělovýchovy za rok 2016 za mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací.

Bibliografie

Ia. Monografie

  1. Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny 13. století. České Budějovice 1972, 232 str.; Přepracované a rozšířené vydání: Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny 13. století. České Budějovice 1977, 308 str., obrazové přílohy

  2. Gotická architektura v jižních Čechách. Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II. Praha 1975 (Academia), 224 str.

  3. Die mittelalterliche Baukunst der Zisterzienser in Böhmen und in Mähren. München / Berlin (Deutscher Kunstverlag) 1982 (ISBN 3-422-00738-5), 320 str.; Zkrácené české vydání: Počátky a rozmach gotické architektury v Čechách. K problematice cisterciácké stavební tvorby. Praha (Akademia) 1983, 376 str.

  4. Zakladatelské dílo krále Přemysla Otakara II. v Rakousku a ve Štýrsku. Praha (Academia) 1991 (ISBN 80-200-0370-3), 256 s.

  5. Přemysl Otakar II. Král železný a zlatý. Král zakladatel a mecenáš. Vimperk 1993 (ISBN 80-85618-10-9), 371 s.; Německé vydání: Přemysl Ottokar II. König, Bauherr und Mäzen. Höfische Kunst im 13. Jahrhundert. Wien / Köln / Weimar (Verlag Böhlau) 1996 (ISBN 3-205-98119-7), 460 s.

  6. Česká architektura v době posledních Přemyslovců. Města – hrady – kláštery – kostely. Vimperk 1994 (ISBN 80-85618-14-1), 584 s.

  7. Aristokratická sídla období klasicismu. Praha 1999 (ISBN 80-85770-81-4), 189 s., 181 obr. (ve spolupráci s Ivanem Muchkou)

  8. Aristokratická sídla období romantismu a historismu. Praha 2001 (ISBN 80-7304-003-4), 336 s.

  9. Gloria Sacri Ordinis Cisterciensis (Sborník Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Dějiny umění – historie III). Praha 2005 (ISBN 80-903600-3-3), 521 s.

  10. Splendor et Gloria Regni Bohemiae. Kunstwerke als Herrschaftszeichen und Symbole der Staatsidentität (Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. VI, Aleš Mudra /ed./). Praha 2007 (ISBN 978-80-87082-06-5), 624 s.; České vydání: Splendor et Gloria Regni Bohemiae. Umělecké dílo jako projev vladařské reprezentace a symbol státní identity (Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. VII, Aleš Mudra /ed./). Praha 2008 (ISBN 978-80-87082-07-2), 592 s.

  11. Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců. Díl I. Král a šlechta.  Praha (vydala Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta ve spolupráci s Katolickou teologickou fakultou ve vydavatelství Togga) 2010 (ISBN 978-80-7308-313-7; ISBN 978-80-87258-12-5), 616 s.

  12. Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Svatyně českých patronů a králů. Praha (Nakladatelství Lidové noviny) 2011 (ISBN 978-980-7422-090-6), společně s Janem Roytem

  13. Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců. Díl II. Města, církev, korunní země. Praha (vydalo Nakladatelství Lidové noviny ve spolupráci s Katolickou teologickou fakultou Univerzity

    Karlovy) 2013 (ISBN 978-80-7422-247-4), 800 stran

  14. Benediktinské kláštery střední Evropy a jejich architektura (= Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. XVIII). Praha (vydalo Nakladatelství Lidové noviny ve spolupráci s Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy) 2014 (ISBN 978-80-7422-334-1), 361 stran.

  15. Aristokratická sídla v českých zemích 1780-1914. Praha (Nakladatelství Lidové noviny) 2014 (ISBN 978-80-7422-332-7), 712 stran.

  16. Karel IV. Císař a český král – vizionář a zakladatel (ve spolupráci s Janem Roytem). Praha (Nakladatelství Lidové noviny spolu s Katolickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy) 2016 (ISBN 978-80-7422-460-7), 1062 stran.

  17. The Cathedral of St. Vitus at Prague Castle. Praha 2017, ISBN 978-80-246-3129-5

Ib. Menší samostatné publikace

  1. Jižní Čechy – krajina, historie, umělecké památky. Praha 1976, 316 str. (jako vydavatel a spoluautor, společně s Mojmírem Horynou a Ivanem Muchkou); Přepracované vydání: Jižní Čechy – krajina, historie, umělecké památky. Praha 1982, 336 str. (jako vydavatel a spoluautor, společně s Mojmírem Horynou a Ivanem Muchkou).

  2. Hrad v Písku. Dějiny a stavební vývoj. Písek 1979, 78 str.

  3. České Budějovice (Text Jiří a Věra Kuthanovi, fotografie Josef a Marie Erhartovi). Praha 1980

  4. Zvíkov. Dějiny a umělecké památky hradu. České Budějovice (Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody) 1987; Německá verze: Zvíkov. Geschichte und Kunstdenkmäler der Burg. České Budějovice (Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody) 1987

  5. Rožmberk. České Budějovice (Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody) 1987; Německé vydání: Rožmberk. České Budějovice (Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody) 1987

  6. Vyšší Brod (české vydání). České Budějovice 1989 (ISBN 80-85033-00-3). Německé vydání: Vyšší Brod/Hohenfurt – ehemalige Zisterzienserabtei. České Budějovice 1989 (ISBN 80-85033-00-3)

  7. Zámek Hluboká nad Vltavou. Romantická rezidence knížecího rodu Schwarzenbergů. České Budějovice 1991 (ISBN 80-7016-031-4); Německé vydání: Das Schloß Hluboká nad Vltavou. Die romantische Residenz des Fürstenhauses Schwarzenberg. České Budějovice 1991 (ISBN 80-7016-031-4)

II. Články, kapitoly v týmových publikacích

  1. Johanitská komenda ve Strakonicích v raném středověku. Jihočeský sborník historický XXXVI. České Budějovice 1967, s. 117n., 165n.

  2. Kostel sv. Jiljí a premonstrátské opatství v Milevsku. Jihočeský sborník historický 38. České Budějovice 1969, s. 57-68

  3. Architektura strakonické huti a sféra jejího vlivu v období 1220-1240. Jihočeský sborník historický XXXVIII. České Budějovice 1969, s. 121n.

  4. Premonstrátské opatství a kostel sv. Jiljí v Milevsku. Umění XVII. Praha 1969, s. 521-538

  5. Architektura jižních Čech v prvé polovině 13. století. Jihočeský sborník historický XXXIX. České Budějovice 1970, s. 145n., 201n.

  6. Zvíkovský purkrabí Hirzo. Příspěvek k dějinám kolonisace jižních Čech. Československý časopis historický XIX. Praha 1971, s.711-725

  7. Architektura jižních Čech do počátku 13. století. Jihočeský sborník historický XL. České Budějovice 1971, s. 65n.

  8. Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny 13. století. Umění XIX. Praha 1971, s. 564n.

  9. Hrad Zvíkov za vlády posledních Přemyslovců. Jihočeský sborník historický XLII. České Budějovice 1973, s. 65-76, 113-125

  10. Stavby písecké huti. Raně gotické stavby města Písku. Umění XXI. Praha 1973, s. 18-43

  11. Fundace a počátky kláštera cisterciaček v Tišnově. Časopis Matice moravské 93. Brno 1974, s. 361-370

  12. Městská založení Přemysla Otakara II. v rakouských zemích a Štýrsku. Památky a příroda 1976. Praha 1976, s. 401-416

  13. Výtvarný charakter středověkých staveb cisterciáckého kláštera v Oseku. Umění XXV. Praha 1977, s. 314-339

  14. Pozůstatky středověkých staveb cisterciáckého kláštera v Hradišti nad Jizerou. Památky a příroda 1977. Praha 1977, s. 597-609

  15. Cisterciácký klášter a pohřebiště posledních Přemyslovců na Zbraslavi. Pražský sborník historický XI. Praha 1978, s. 81-100

  16. Ideový program tišnovského portálu a jeho kořeny. Umění XXVII. Praha 1979, s. 107-118 (spolu s Ivanem Neumannem)

  17. Přemysl Otakar II. a dvorské umění jeho doby. Folia historica bohemica I. Praha 1979, s. 279-293

  18. König Přemysl Otakar II. als Gründer, Bauherr und Auftraggeber von Kunstwerken. Umění XXVII. Praha 1979, s. 465-488

  19. Středověké stavby kláštera v Plasích. Památky a příroda 1980. Praha 1980, s. 203-217 (spolu s Jaroslavem Čechurou)

  20. Král Přemysl Otakar II. jako zakladatel, stavebník a objednavatel uměleckých děl. Muzeum a současnost 3/80. vyd. Středočeské muzeum Roztoky u Prahy 1980, s.27-63

  21. Załozenia miejskie Przemysła Ottokara II. v zemiach austriackich i w Styrii. In: Z badań trzynastowiecznej architektury na Śląsku i w Czechach. Prace Naukowe Instytutu Historii Architektury, Sztuki i Techniki Politechniki Wrocławskiej Nr. 15. Seria Studia i Materialy Nr. 8. Wrocław 1981, s. 39-48

  22. Architektura v přemyslovském státě 13. století. In: Jiří Kuthan (ed.): Umění doby posledních Přemyslovců. Roztoky u Prahy – Praha 1982, s. 181-351

  23. Grangie v Plasích? Umění XXX. Praha 1982, s. 273-276 (ve spolupráci s Jaroslavem Čechurou)

  24. Architektura 13. století v českých zemích jako historický a sociální fenomén. In: Umění 13. století v českých zemích. Příspěvky z vědeckého zasedání (2.-14. prosince 1981, Praha). Praha 1983 (vyd. Ústav teorie a dějin umění ČSAV), s. 201-222

  25. Die böhmische Architektur des 13. Jahrhunderts als historisches und soziales Phänomen. In: Stil und Gesellschaft. Ein Problemaufriß (hrsg. von F. Möbius). Dresden 1984, s. 318-337

  26. K některým otázkám výkladu architektury 13. století v českých zemích. Umění 32. Praha 1984, s. 38-47

  27. Královské kaple 13. století v českých zemích. Styl, typologie, sociální kořeny a význam. Umění XXXIII. Praha 1986, s. 35-43

  28. K otázce geneze kastelů krále Přemysla Otakara II. In: Itálie, Čechy a střední Evropa, Praha 1986 (Universita Karlova), s. 109-121

  29. Einige Stilparallelen zur Kirche von Schöngrabern in den böhmischen Ländern. In: Schöngrabern. Internationales Kolloquium des österreichischen Nationalkomitees des C.I.H.A. (herausgegeben von H. Fillitz und M. Pippal). Wien 1987, s. 95-101

  30. Poklady cisterciáckých klášterů v Čechách a na Moravě. In: Umění 36. Praha 1988, s. 127-141

  31. Kunstschätze der Zisterzienserklöster in Böhmen und Mähren. Ein Beitrag zur Geschichte mittelalterlichen Kunstgewerbes. In: Cistercienser Chronic 95. Mehrerau-Bregenz 1988, s. 16-35

  32. Dvorské umění a zakladatelské dílo krále Přemysla Otakara II. ve světle dobového politického myšlení. In: Folia historica bohemica 12. Praha 1988, s. 197-214

  33. Středoevropské metamorfózy pravoúhlého chóru. K interpretaci výsledků archeologického výzkumu na Zbraslavi. In: Časopis Národního muzea v Praze. Řada historická roč. 156-1987, č. 3-4. Praha 1989, s. 33-70

  34. O stavu našeho kulturního dědictví aneb Pláč koruny české. Památky a příroda roč. 15, č. 4/90. Praha 1990, s. 193-199

  35. Zum Zustand unseres Kulturerbes oder: Die Klage der böhmischen Krone. In: Kunstchronik, 43 Jahrg., Heft 7 (Prag). München 1990, s. 304-317

  36. Die Zisterzienserklöster in den böhmischen Ländern und die hussitischen Bilderstürme. In: L’art et les révolutions. Section 4. Les iconoclasmes (Responsable Sergiusz Michalski). XXVIIe congres international d’histoire de l’art. Strasbourg 1992, s. 45-58

  37. Marchegg – město krále Přemysla Otakara II. Časopis Národního muzea v Praze řada historická CLIX – 1990, č. 1-4. Praha 1992, s. 21-39

  38. Katedrální chór v cisterciácké architektuře. In: Památky středních Čech 7/2. Zpravodaj památkového ústavu středních Čech v Praze. Praha 1993, s. 2-15.

  39. Südböhmen – eine Kunstlandschaft am Rande des Landes. In: Umění XLI/1993, č. 3-4. Praha 1993, s. 220-230

  40. Jižní Čechy – kulturní „provincie“ na pomezí země. Jihočeský sborník historický 1993/LXII. České Budějovice 1993, s. 30-54

  41. Die mitteleuropäischen Abwandlungen der Klosterkirchen mit geradem Chorschluß. In: Arte medievale. Periodico internazionale di critica dell‘ arte medievale II. Serie. Anno VIII, n.1, tomo secondo, 1994. Ratio fecit diversum. San Bernardo e le arti, volume primo°°, pag. 45-56

  42. Cisterciácké kláštery v českých zemích a husitské obrazoborectví. In: Časopis Národního muzea. Řada historická roč. CLXIII, č. 3-4, Praha 1994, s. 81-89

  43. Schlösser des Klassizismus, der Romantik und des Historismus (spolu s. Ivanem Muchkou). In: Böhmen im 19. Jahrhunderts. Vom Klassizismus zur Moderne. Hrsg. von Ferdinand Seibt. Frankfurt am Main – Berlin 1995 (Verlag Ullstein, Propyläen Verlag), s. 99-131, 388-389, 429-31, 452-453

  44. Der Kathedralchor in der Zisterzienserarchitektur. In: Denkmalkunde und Denkmalpflege. Wissen und Wirken. Festschrift für Heinrich Magirius zum 60. Geburtstag am 1. Februar 1994. Dresden 1995, S. 165-176

  45. Schloß Hluboká (Frauenberg). Die romantische Residenz des Fürstenhauses Schwarzenberg. In: Kamenná kniha. The Stone Book (ed. Marie Mžyková). Sychrov 1997, s. 88-101

  46. Die Zisterzienserinneklöster in den böhmischen Ländern. In: 750 Jahre Kloster St. Marienstern (hrsg. von Karl Heinz Blaschke, Heinrich Magirius und Siegfried Seifert). Halle an der Saale 1998, s. 186-203

  47. Umění na dvoře Přemysla Otakara II. v rámci středoevropských kulturních okruhů 13. století. In: Marie Bláhová, Ivan Hlaváček za spolupráce Jana Hrdiny a Petra Kubína (ed.): Česko-rakouské vztahy ve 13. století. Sborník příspěvků ze sympozia 26.-27. září 1996 ve Znojmě. Praha 1998 (ISBN 80-85899-41-8), s. 191-196

  48. Die Kunst am Hofe Přemysl Ottokars II. im Rahmen des mitteleuropäischen Kulturkreises des 13. Jahrhunderts. In: Marie Bláhová, Ivan Hlaváček unter Mitwirkung von Jan Hrdina und Petr Kubín (ed.): Böhmisch-österreichische Beziehungen im 13. Jahrhundert. Vorträge des internationalen Symposions vom 26. bis 27. September 1996 in Znaim. Prag 1998 (ISBN 80-85899-42-6), s. 217-223

  49. Královský majestát české gotiky (úvaha o charakteru českého gotického umění). In: Anna Blażejewska, Elżbieta Pilecka (ed.): Argumenta, articuli, quaestiones. Studia z historii sztuki średniowiecznej. Księga jubileuszowa dedykowana Marianowi Kutznerowi. Toruń 1999 (ISBN 83-910478-6-5), s. 145-160

  50. Architektura rožmberského dominia v době Jagellonské. In: Dana Bořutová, Štefan Oriško (red.): Pocta Václavovi Menclovi. Zborník štúdií k otázkám interpretácie stredoeuropského umenia. Bratislava 2000 (ISBN 80 – 88 982 – 10 – 3), s. 169-192

  51. Cisterciácké kláštery jako pohřební místa vladařských rodů střední Evropy. In: Kubelík Martin, Pavlík Milan, Štulc Josef (red.): Historická inspirace. Sborník k poctě Dobroslava Líbala. Praha (nakladatelství Jalna) 2001 (ISBN 80-86396-06-1), s. 199-214

  52. Die Architektur des rosenbergischen Dominiums in der Jagiellonenzeit. In: Popp Dietmar, Suckale Robert (Hrsg.): Die Jagiellonen. Kunst und Kultur einer europäischen Dynastie an der Wende zur Neuzeit. Nürnberg 2002 (ISBN 3-926982-85-3), s. 289-298

  53. K Parléřovu chóru kostela sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem. In: Prix Dalibor (ed.): PRO ARTE. Sborník k poctě Ivo Hlobila. Praha 2002 (ISBN 80-903230-1-4), s. 127-139

  54. Das Herzogtum Österreich, Salzburg, Bayern und Südböhmen – Zu den Beziehungen der Baukunst in der Zeit der Spätgotik. In: Schultes Lothar, Winkler Gerhard: Gotik Schätze Oberösterreich. Symposion im Limzer Schloss 20. bis 22. September 2002. Linz 2003 (ISBN 3-902299-31-2), s. 13-54

  55. Rakousko, Salcburk, Bavorsko a jižní Čechy – ke vztahům architektonické tvorby v období 1390-1520. In: Tomáš Borovský, Libor Jan, Martin Wihoda (eds.): Ad vitam et honorem. Profesoru Jaroslavu Mezníkovi přátelé a žáci k pětasedmdesátým narozeninám. Brno 2003 (ISBN 80-86488-13-6), s. 639-650

  56. Zu Parlers Chor der St. Bartholomäuskirche in Kolín an der Elbe. In: Richard Strobel, Annette Seifert, Klaus Jürgen Herrmann (Red.): Parlerbauten. Architektur, Skulptur, Restaurierung. Internationales Parler-Symposium Schwäbisch Gmünd 17.-19. Juli 2001. Arbeitsheft 13 – Landesdenkmalamt Baden-Württemberg. Stuttgart 2004 (ISBN 3-8062-1882-X), s. 141-148

  57. K vizi posvátné Prahy císaře Karla IV. In: Časopis Národního muzea – řada historická. Roč. 173, č. 1-2. Praha 2004 (ISSN 0139-9543), s. 21-50

  58. Architektura cisterciáckých klášterů a její regionální varianty. In: Martin Nodl, Petr Sommer, Eva Doležalová (eds.): Verba in imaginibus. Františku Šmahelovi k 70. narozeninám. Praha 2004 (ISBN 80-7203-605-X), s. 259-283

  59. Pařížská Sainte-Chapelle a trny z koruny Kristovy. Poznámky k vazbám mezi architekturou a sochařstvím ve Francii a zakladatelským a objednavatelským dílem posledních Přemyslovců a Lucemburků. In: Štefan Oriško (ed.): Pocta Vladimírovi Wagnerovi. Zborník štúdií k otázkám interpretácie stredoeurópského umenia 2. Bratislava 2004 (ISBN 80-88982-66-9), s. 43-78; Rozšířený reprint in: Petr Kubín, Mlada Mikulicová, David Svoboda (eds.): Omnia autem probate. Sborník Katolické teologické fakulty sv. VII. In memoriam doc. ThDr. PhDr. Karla Vrány. Praha 2005 (ISBN 80-246-0904-5), s. 285-319

  60. Královský mecenát doby jagellonské v českých zemích – jeho charakter a středoevropský kontext. In: Kubík Viktor (ed.): Doba Jagellonská v zemích České koruny (1471-1526). Konference k založení Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK v Praze (2.-4. 10. 2003). Sborník Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Dějiny umění – historie I. Praha 2005 (ISBN 80-903600-0-9), s. 85-132

  61. Staré opatství v nové záři majestátu císaře Karla IV. Michael Parléř a klášter cisterciáků ve Zlaté Koruně. In: Bobková Lenka, Holá Mlada (eds.): Lesk královského majestátu ve středověku. Pocta Prof. PhDr. Františku Kavkovi, CSc. k nedožitým 85. narozeninám. Praha – Litomyšl 2005 (ISBN 80-7185-773-4), s. 273-290

  62. König Přemysl Ottokar II. und sein Gründerwerk in den einstigen babenbergischen Ländern. In: Österreich in Geschichte und Literatur 49. Jahrgang/2005, Heft 6. Wien 2005 (AU ISSN 0029-8743), s. 326-346

  63. Arcibiskup Arnošt z Pardubic jako stavebník. In: Bobková Lenka, Gładkiewicz Ryszard, Vorel Petr: Arnošt z Pardubic (1297-1364). Osobnost – okruh – dědictví. Postać – środowisko – dziedzictwo. Wrocław – Praha – Pardubice 2005 (ISBN 80-7208-107-6), s. 175-192

  64. Zisterzienserklöster als Begräbnisstätten mitteleuropäischer Herrschergeschlechter. In: Denkmalpflege in Sachsen. Mitteilungen des Landesamtes für Denkmalpflege Sachsen. Jahrbuch 2004. Beucha 2005 (ISBN 3-934544-84-3), s. 32-47

  65. Die Architektur der Zisterzienserklöster und ihre regionalen Varianten. In: Stephan Gasser, Christian Freigang, Bruno Boerner (ed.): Architektur und Monumentalskulptur des 12.-14. Jahrhunderts. Produktion und Rezeption. Festschrift für Peter Kurmann zum 65. Geburtstag. Architecture et sculpture monumentale du 12e au 14e si?cle. Production et réception. Mélanges offerts ? Peter Kurmann ? ľ occasion de son soixante-cinqui?me anniversaire. Bern – Berlin – Bruxelles – Frankfurt am Main – New York – Oxford – Wien 2006 (ISBN 3-03910-679-1), s. 281-304.

  66. Architektura jako prostředek reprezentace slezských knížat a měst. K vazbám mezi českými zeměmi a Slezskem v době jagellonské. Luděk Březina, Jana Konvičná, Jan Zdichynec (ed.): In: Ve znamení Koruny české. Sborník k šedesátým narozeninám prof. PhDr. Lenky Bobkové, CSc. Praha 2006 (ISBN 80-903756-1-8), s. 384-399.

  67. K vazbám mezi uměleckou tvorbou Slezska a českých zemí za Jiřího z Poděbrad, Matyáše Korvína a králů z rodu Jagellonců – město Vratislav a biskupové vratislavští. In: Aleš Mudra (ed.): Ars videndi. Ad honorem Jaromír Homolka. Opera Facultatis Theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. V. Praha 2006 (ISBN 80-903600-9-2), s. 131-173.

  68. La Sainte-Chapelle de Paris et les épines de la couronne du Christ. Quelques notes concernant les liens entre ľarchitecture et la sculpture en France et ľ?uvre fondatrice et commanditaire des derniers Přemyslides et des Luxembourg en Boh?me. In: Aleš Mudra (ed.): Inspirations françaises. Recueil ďinterventions portant sur ľhistoire de ľart. Journées académiques franco-tchéque en France les 7 – 8 novembre 2002 ? Paris: Université de la Sorbonne. Établissements de ľécole normale supérieure. Opera Facultatis philosophicae Universitatis Carolinae Pragensis vol. I. Praha 2006 (ISBN 80-903600-8-4), s. 11-63.

  69. Caput Regni. Prag als Residenzstadt der Herrscher des Heiligen Römischen Reiches. In: Klein Bruno (ed.): Geschichte der bildenden Kunst in Deutschland Bd. 3. Gotik. München – Berlin – London – New York 2007 (Prestel Verlag, ISBN 978-3-7913-3120-1), s. 197-205, 209-215; Studienausgabe (Deutscher Taschenbuchverlag, ISBN 978-3-423-34303-9), s. 197-205, 209-215.

  70. Praha jako sídelní město vladařů Svaté říše římské. In: Eva Doležalová, Robert Šimůnek (ed.): Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozenin Josefa Žemličky. Praha 2007 (ISBN 978-80-7106-896-9), s. 309-324.

  71. Stavební dílo a mecenát Lva († 1485) a Zdeňka Lva († 1535) z Rožmitálu. In: Jan Boublík (ed.): Labor omnia vincit improbus. Sborník Jarmile Háskové k 70. narozeninám. Festschrift für Jarmila Hásková zum 70. Geburtstag. Memorial Volume of Contributions dedicated to the 70th Birthday of Jarmila Hásková. Sborník Národního muzea v Praze. Řada A – Historie. Acta Musei nationalis Pragae. Series A – Historia. Vol. 61. 2007. no. 1-2. Praha 2007 (ISSN 0036-5335), s.53-65.

  72. Les épines de la couronne du Christ, La Sainte-Chapelle de Paris et son rayonnement en Boh?me. In: Christine Hediger (ed.): La Sainte-Chapelle de Paris. Royaume de France ou Jérusalem céleste? Actes du colloque (Paris, Coll?ge de France, 2001). Culture et société médiévales 10. Turnhout, Belgium 2007 (ISDN 978-2-503-52577-8), s. 137-155.

  73. Pohřebiště českých knížat a králů z rodu Přemyslovců. In: Martin Bedřich / Benedikt Mohelník / Tomáš Petráček / Norbert Schmidt (eds.): In Spiritu Veritatis. Almanach k 65. narozeninám Dominika Duky OP. Praha 2008 (ISBN 978-80-87183-02-1), s. 651-676.

  74. Mezi světskou mocí a spiritualitou. Lobkovický patronát a mecenát v době jagellonské. In: Vojtěch Novotný (ed.): Všechno je milost. Sborník k poctě 80. narozenin Ludvíka Armbrustera. Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Theologica et philosophica 11. Praha 2008 (ISBN 978-80-246-1505-9, ISSN 1802-9159), s. 463-491.

  75. K šíření kultu sv. Václava za hranice Čech a Moravy v době Přemyslovců a Lucemburků. In: Dana STEHLÍKOVÁ (ed.): Svatý Václav ochránce české země. Praha 2008 (ISBN 978-80-7106-446-6), s. 28-33.

  76. Die Herrscher aus dem Haus der Luxemburger – Reichskirchenhierarchie, Reichsfürsten, Reichsstädte. In: Markéta JAROŠOVÁ / Jiří KUTHAN / Stefan SCHOLZ (ed.): Prag und die grossen Kulturzentren Europas in der Zeit der Luxemburger (1310-1437). Internationale Konferenz aus Anlaß dees 660. Jubiläums der Gründung der Karlsuniversität in Prag, 31. März – 5. April 2008. Prague and Great Cultural Centres of Europe in the Luxemburgeois Era (1310-1437). International Conference on the occasion of the 660th anniversary of the foundation of Charles University in Prague, 31st March – 5th April 2008. Praha 2008 (ISBN 978-80-87258-10-1), s. 27-94.

  77. Zakladatelská činnost posledních Přemyslovců. Klášterní fundace. Královská města. Pečetě posledních Přemyslovců. Dvorské umění: nástup a rozkvět gotiky. In: SOMMER Petr / TŘEŠTÍK Dušan / ŽEMLIČKA Josef (eds.): Přemyslovci. Budování českého státu. Praha 2009 (ISBN 978-80-7106-352-0), 418-425, 431-437, 441-459, 463-469, 472-475, 632-635, 692.

  78. Královská hodnost českých vladařů, jejich dílo a reprezentace. In: Jiří KUTHAN / Miroslav ŠMIED (ed.): Korunovační řád českých králů. Praha 2009 (ISBN 978-80-7308-266-6, 978-80-87258-09-5), s. 21-195; Úvodem. In: KUTHAN / Miroslav ŠMIED (ed.): Korunovační řád českých králů. Praha 2009 (ISBN 978-80-7308-266-6, 978-80-87258-09-5), s. 15-17.

  79. Michael Parler – 1359. Nürnberg und Goldenkron. In: Jiří FAJT / Andrea LANGER: Kunst als Herrschaftsinstrument. Böhmen und das Heilige römische Reich unter den Luxemburgern im europäischen Kontext. Berlin / München 2009 (ISBN 978-3-422-06837-7), s. 234-245.

  80. Prof. Josef Cibulka (1886-1968) a studium dějin umění na Karlově univerzitě. In: Markéta JAROŠOVÁ (ed.): Professori Josef Cibulka ad honorem. Sborník příspěvků přednesených na symposiu „Život a dílo profesora Josefa Cibulky“ dne 14. 12. 2007. Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (= Opera Facultatis theologiae katholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. IX). Praha 2009 (ISBN 978-80-87258-11-8), s. 9-16.

  81. Královna Eliška Rejčka († 1335). In: Jiří ŠTĚPÁN (ed.): Chrám Svatého Ducha a královna Eliška Rejčka v Hradci Králové 1308-2008. Historická tradice v dějinách města. Od chrámu ke katedrále. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference ve dnech 15. a 16. října 2008 v Hradci Králové. Hradec Králové 2009 (ISBN 978-80-7405-060-2), s. 113-128.

  82. Der böhmische und polnische König Wenzel II. (1271-1305) als Gründer, Bauherr und Auftraggeber von Kunstwerken. In: Radka LOMIČKOVÁ (ed.):  Sedlec. Historie, architektura a umělecká tvorba sedleckého kláštera ve středoevropském kontextu kolem roku 1300 a 1700. Mezinárodní sympozium, Kutná Hora 18.-20. září 2008. Sedletz. Geschichte, Architektur und Kunstschaffen im Sedletzer Kloster im mitteleuropäischen Kontext um die Jahre 1300 und 1700. 18.-20. September 2008 (= Opera Facultatis theologiae katholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. X). Praha 2009 (ISBN 978-80-97258-22-4), s. 39-69.

  83. K šíření kultu sv. Václava za hranice Čech a Moravy v době Přemyslovců a Lucemburků. In: Petr KUBÍN (ed.): Svatý Václav. Na památku 1100 výročí narození knížete Václava Svatého (= Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium XI). Praha 2010 (ISBN 978-80-87258-23-1), s. 221-238.

  84. Světská kurfiřtství ve Svaté říši římské v době Lucemburků. In: Milada Studničková (ed.): Čechy jsou plné kostelů. Boemia plena est ecclesiis. Kniha k poctě PhDr. Anežky Merhautové, DrSc. Praha 2010 (ISBN 978-80-7422-031-9), s. 384-390.

  85. Hradní kaple v Krumlově jako Sainte-Chapelle. In: Martin GAŽI / Petr PAVELEC (ed.):  Český Krumlov. Od rezidenčního města k památce světového kulturního dědictví (= Collectiones sv. 3). České Budějovice 2010 (ISBN 978-80-8533-26-7), s. 443-454, 999-1000, 1022-1023 (společně s Janem Roytem).

  86. K osobnosti a dílu císaře Karla IV. In: Karlštejn a jeho význam v dějinách a kultuře (= Práce NPÚ, svazek 3). Praha 2010 (ISBN 978-80-87104-75-0), s. 7-29.

  87. Architektura v rožmberské doméně do počátku 15. století. In: Jaroslav Pánek (ed.): Rožmberkové.

    Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. České Budějovice (Národní památkový ústav. Územní

    odborné pracoviště v Českých Budějovicích) 2011 (ISBN 978-80-85033-31-1), s. 374-385

  88. Praha v době lucemburské – rezidenční město vladařů Svaté říše římské a Koruny české.

    In: František Šmahel / Lenka Bobková (ed.): Lucemburkové. Česká koruna uprostřed Evropy. Praha (Nakladatelství Lidové noviny) 2012 (ISBN 978-80-7422-093-7), s. 467-484, 828-830

  89. Jakub Haylmann ze Schweinfurtu, Jorg z Maulbronnu a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě.

    Pokus o rekapitulaci. In: Helena Dáňová / Klára Mezihoráková / Dalibor Prix (ed.): Artem ad vitam.

    Kniha k poctě Ivo Hlobila. Praha 2012 (ISBN 978-80-86890-46-3), s. 186–205, 678–680

  90. Svatá Anežka Česká a velké ženy její doby. In: Miroslav Šmied / František Záruba (ed.): Svatá

    Anežka Česká a velké ženy její doby (= Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae

    Pragensis. Historia et historia artium XIV). Praha (ISBN 978-80-7422-242-9) 2013, s. 20–35

  91. Kunstgeschichte Böhmens, Kunstgeschichte Mitteleuropas. Anmerkungen zum Thema Geschichte der Kunstgeschichte. In: Eva SCHLOTHEUBER / Hubertus SEIBERT: Soziale Bindungen und gesellschaftlichen Strukturen im späten Mittelalter, 14.-16. Jahrhundert (= Veröffentlichungen des Collegium Carolinum Bd. 132). München / Göttingen 2013, s. 28-39

  92. Ke středověké architektuře v jihozápadních Čechách a jejím historickým kořenům. In: Petr JINDRA / Michaela OTTOVÁ (ed.): Obrazy krásy a spásy. Gotika v jihozápadních Čechách. Praha (nakladatelství Arbor vitae) / Plzeň (Západočeská galerie) 2013 (ISBN 978-80-7467-059-6; 978-80-86415-93-2), s. 68-79.

  93. Architektura. In: Marie MALIVÁNKOVÁ WASKOVÁ / Jaroslav DOUŠA (ed.): Dějiny města Plzně 1. Do roku 1788. Plzeň 2014 (ISBN 978-80-87911-02-0), s. 267-288.

  94. Monstrance kláštera cisterciáků v Sedlci a zlatnická díla z okruhu pražské katedrální huti. In: CHLÍBEC Jan / OPAČIĆ Zoë (eds.): Setkávání. Studie o středověkém umění věnované Kláře Benešovské. Praha (Artefactum / Ústav dějin umění AV ČR, v.v.i.) 2015 (ISBN 978-80-86890-75-3), s. 222-235.

  95. Der Krönungszug Karls IV. nach Italien 1354/1355 und der St. Veitsdom in Prag. In: BUCHINGER Günther / HUEBER Friedmund (ed.): Bauforschung und Denkmalpflege. Festschrift für Mario Schwarz. Wien / Köln / Weimar (Böhlau Verlag) 2015 (ISBN 978-3-205-79677-0), s. 281-297, 507-509.

  96. Korunovační cesta Karla IV. do Itálie v letech 1354/1355 a katedrála sv. Víta v Praze. In: DOLEŽALOVÁ Eva / SOMMER Petr (ed.): Středověký kaleidoskop pro muže s hůlkou. Věnováno Františku Šmahelovi k životnímu jubileu. Praha (Nakladatelství Lidové noviny) 2015 (ISBN  978-80-7106-512-8), s. 357-376.

III. Recenze a drobné příspěvky (výběr)

  1. Recenze: Historická geografie 17. Praha 1978, Historická geografie 18. Praha 1979. In: Československý časopis historický 30. Praha 1982, s. 779-780

  2. K výstavě umění doby posledních Přemyslovců. In: Muzeum a současnost 7/1984. Roztoky u Prahy 1984 (Středočeské muzeum), a. 217-228

  3. Recenze: Anežka Merhautová, Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě (nakladatelství Odeon, Praha 1983, 2. vyd. 1985). In: Umění 33, Praha 1985, s. 178-179

  4. Výprodej našeho umění? Lidová demokracie, roč XLV, č. 286. Praha 5. prosince 1989 (pod značkou -kr-)

  5. Naše kulturní dědictví aneb Pláč koruny české. Lidová demokracie roč. XLVI, č. 58, 9. března 1990

  6. Ke článku Naše kulturní dědictví. Lidová demokracie roč. XLVI – č. 87, 12. dubna 1990

  7. Barbarský projekt aneb Další „obchod“ firmy Warimpex. Lidová demokracie roč. XLVI – č. 109, 11. května 1990

  8. Recenze: O středověké architektuře v Rakousku. Ke knize Renate Wagner-Riegerové Mittelalterliche Architektur in Österreich (vydal Artur Rosenauer, zpracoval Mario Schwarz), nakladatelství Niederösterreichisches Pressehaus St. Pölten-Wien 1988. In: Umění XXXVIII. Praha 1990, s. 68-73

  9. Recenze: Renate Wagner-Rieger: Mittelalterliche Architektur in Österreich (hrsg. von Artur Rosenauer, bearbeitet von Mario Schwarz). 2. Auflage. Verlag Niederösterreichisches Pressehaus Sankt Pölten-Wien 1991. In: Steine sprechen (Zeitschrift der österreichischen Gesellschaft für Denkmal- und Ortsbildpflege) Nr. 96, Jg. XXXI/1. Wien Januar/März 1992, s. 22-23

  10. České Budějovice. Český Krumlov. In: Enciclopedia dell’ arte medievale vol. IV. Roma 1993, S. 635-639.

  11. In: Nová encyklopedie českého výtvarného umění (ed. A. Horová), Praha 1995. Hesla: Cisterciáci (s. 108), Gotika – doba posledních Přemyslovců – architektura (s. 215-217), Premonstráti (s. 649-670).

  12. In: Encyklopedie Českých Budějovic (red. Jiří Kropáček). České Budějovice 1998. Hesla: Hirzo (s. 140-141), založení města (s. 560-561).

  13. Proslov pronesený v Karolinu dne 26.3. 1998 při předání diplomů vědeckých hodností udělených vědeckou radou AV ČR. In: Akademický bulletin č. 5/98 ze dne 27.4.1998

  14. Proslov vedoucího Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK v Praze prof. PhDr. Jiřího Kuthana, DrSc. z 30. září 2003. In: Kubík Viktor (ed.): Doba Jagellonská v zemích České koruny (1471-1526). Konference k založení Ústavu dějin křesťanského umění KTF UK v Praze (2. – 4. 10. 2003). Sborník Katolické teologické fakulty. Dějiny umění – historie I. Praha 2005 (ISBN 80-903600-0-9), s. 13-16.

  15. K jubileu prof. PhDr. Jaromíra Homolky, CSc. In: Aleš Mudra (ed.): Ars videndi. Professori Jaromír Homolka ad honorem. Opera Facultatis Theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artis vol. V. Praha 2006 (ISBN 80-903600-9-2), s. 15-17.

  16. Begräbnisstätten der böhmischen Landesfürsten und Könige aus dem Haus der Přemysliden. In: Protokoll Nr. 398 über die Arbeitstagung auf der Insel Reichenau vom 2.-5. Oktober 2007. Thema: „Böhmen und seine Nachbarn in der Přemyslidenzeit im mitteleuropäischen Vergleich“. Konstanzer Arbeitskreis für mittelalterliche Geschichte. Konstanz 2008, s. 55-63.

  17. Praga sacra – k vizi posvátné Prahy císaře Karla IV. In: Duchovní, umělecký a státnický odkaz Karla IV. Texty přednášek ze slavnostního setkání zakládajících fakult Univerzity Karlovy dne 8. dubna 2008. Praha 2008 (ISBN 978-80-7265-583-3), s. 17-37.

  18. Triforium katedrály sv. Víta v Praze. In: Duchovní, umělecký a státnický odkaz Karla IV. Texty přednášek ze slavnostního setkání zakládajících fakult Univerzity Karlovy dne 8. dubna 2008. Praha 2008 (ISBN 978-80-7265-583-3), s. 73-92.

  19. To by můj dávný přítel jistě nechtěl … Za historikem umění Prof. PhDr. Mojmírem Horynou († 26. ledna 2011). In: Perspektivy. Křesťanství, svět, kultura 4. Příloha Katolického týdeníku 07. Roč. XXII. Praha 8.-14. 2. 2011.

  20. Za prof. PhDr. Mojmírem Horynou. In: Zprávy památkové péče 71. Praha 2011, č. 2, s. 128-129, společně s Josefem Štulcem.

  21. Rožmberský jezdec. In: Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou. České Budějovice (Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích) 2011 (ISBN 978-80-85033-33-5), s. 116-119 (společně s Petrem Pavelcem).

  22. Rožmberský jezdec. In: Jaroslav PÁNEK (red.): Rožmberkové. Rod českých velmožů a jeho cesta dějinami. České Budějovice (Národní památkový ústav. Územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích) 2011 (ISBN 978-80-85033-31-1),  s. 94 (společně s Petrem Pavelcem).

  23. Recenze: Josef Žemlička, Přemysl Otakar II. Král na rozhraní věků, Nakladatelství Lidové noviny 2011, 753 s., ISBN 978-80-7422-118-7. In: Český časopis historický 111/2013, č. 1. Praha 2013, s. 152-154.

  24. Deset let Ústavu dějin křesťanského umění při Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy 2003-2013. In: Miroslav ŠMIED (ed.): Ústav dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy (= Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. XIII). Praha 2013 (ISBN 978-80-7422-247-4), s. 15-33.

  25. K životu a dílu Jana Royta (* 20. dubna 1955). In: ŠMIED Miroslav / ZÁRUBA František (ed.): Obrazy uctívané, obdivované a interpretované. Sborník k 60. narozeninám Jana Royta (= Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium vol. XX). Praha 2015 (ISBN 978-80-7422-382-2), s. 14-19.

IV. Edice

  1. Umění doby posledních Přemyslovců (editor: Jiří Kuthan, úvodní slovo: Jiří Dvorský, autorský kolektiv: Josef Janáček, Jaromír Homolka, Josef Krása, Jiří Kuthan, Josef Žemlička), Roztoky u Prahy (Středočeské muzeum) – Praha (Středočeské středisko státní památkové péče a ochrany přírody) 1982, 372 str.

  2. Jaroslav V. Polc: Česká církev v dějinách. Praha 1999 (ISBN 80-857700-75-X), 390 str.

  3. Markéta JAROŠOVÁ / Jiří KUTHAN / Stefan SCHOLZ (ed.): Prag und die grossen Kulturzentren Europas in der Zeit der Luxemburger (1310-1437). Internationale Konferenz aus Anlaß dees 660. Jubiläums der Gründung der Karlsuniversität in Prag, 31. März – 5. April 2008. Prague and Great Cultural Centres of Europe in the Luxemburgeois Era (1310-1437). International Conference on the occasion of the 660th anniversary of the foundation of Charles University in Prague, 31st March – 5th April 2008. Praha 2008 (ISBN 978-80-87258-10-1), 808 str.

  4. Korunovační řád českých králů (editor Jiří Kuthan, Miroslav Šmied). Praha 2009 (ISBN 978-80-7308-266-6, 978-80-87258-09-5), 436 str.

V. Použití dokumentace

  1. Jiří SLÁMA / Vladimír VAVŘÍNEK /ed./: České dějiny 1. Slovanské osídlení českých zemí a velkomoravská říše. Czech history 1. Slavic Settlement in the Czech Lands and Great Moravia. Praha 1996.

  2. Rostislav NOVÝ /ed./: České dějiny 2. Český stát  v 10.-12. století. Czech history 2. The State of Bohemia in the 10th-12th Centures. Praha 1996.

  3. Josef ŽEMLIČKA /ed./: České dějiny 3. Vzestup Čech mezi evropské mocnosti (1173-1253). Czech history 3. The Rise of Bohemia among European Powers (1173-1253). Praha 1996.

  4. Josef ŽEMLIČKA /ed./: České dějiny 4. České země za posledních Přemyslovců (1253-1310). Czech history 4. The Czech Lands during the Reign of the last Přemyslids (1253-1310). Praha 1996.

  5. In: Caesarius z Heisterbachu. Vyprávění o zázracích. Středověký život v zrcadleč exempel /ed.Jana Nechutová/.Praha 2009.

  6. In: Libor Jan / Jiří KACETL: Pocta králi. K 730. výročí smrti českého krále, rakouského vévody a moravského markraběte Přemysla Otakara II. Brno / Znojmo 2010 (ISBN 978-80-86488-67-7).

  7. František ŠMAHEL / Lenka BOBKOVÁ (eds.): Lucemburkové. České koruna uprostřed Evropy. Praha (Nakladatelství Lidové noviny) 2012 (ISBN 978-80-7422-093-7).

  8. František ŠMAHEL: Diví lidé (v imaginaci) pozdního středověku. Praha 2012 (ISBN 978-80-257-0622-0).

  9. Marie MALIVÁNKOVÁ WASKOVÁ / Jaroslav DOUŠA (ed.): Dějiny města Plzně 1. Do roku 1788. Plzeň 2014 (ISBN 978-80-87911-02-0), č. 89, 92, 96, 101, 104, 109-112, 115-119, 122, 123, 126, 129-131, 180, 181, 192, 195, 201, 333, 343, 345.

  10. CERMANOVÁ Pavlína / NOVOTNÝ Robert / SOUKUP Pavel (ed.): Husitské století. Praha 2014 (ISBN 978-80-7422-277-1), s. 750 (s. 128), 751 (s. 186), 752 (s. 214, 222, 232, 238, 252), s. 753 (s. 286-287, 294.

Josef kardinál Beran – 33. arcibiskup pražský a primas český

Josef kardinál Beran - 33. arcibiskup pražský a primas český
Josef kardinál Beran – 33. arcibiskup pražský a primas český

Kniha sleduje životní osudy arcibiskupa pražského a primase českého Josefa kardinála Berana a představuje ho jako aktivního účastníka dramatických dějin 20. století. Přibližuje jeho charakter a úctu k morálním principům, jež ho dostaly do konfliktu s totalitní mocí.

Josef kardinál Beran arcibiskup pražský a primas český
Josef kardinál Beran arcibiskup pražský a primas český

Po smrti kardinála Berana v nuceném exilu a nezájmu komunistického Československa o převoz jeho ostatků do vlasti, rozhodl papeže Pavel VI., že kardinál Beran bude pohřben 22. května 1969 v bazilice sv. Petra v Římě. Zde odpočíval až do 19. dubna 2018, kdy byly jeho ostatky slavnostně vyzdviženy a převezeny do katedrály sv. Víta v Praze, jak si přál ve svém testamentu. Publikace, která sleduje jeho slavný návrat do vlasti, obsahuje řadu dosud nepublikovaných fotografií a také eseje a reflexe našich církevních a státních představitelů, kteří se zamýšlejí nad osobností kardinála Berana a jeho odkazem pro dnešní dobu.

(vydavatel ÚSTR ve spolupráci s Katolickým týdeníkem, 2018)

Maďarská centrální banka snížila úrokové sazby

maďarské bankovky
maďarské bankovky

Maďarská centrální banka včera překvapivě snížila základní tříměsíční úrokovou sazbu vztahující se na povinné minimální rezervy, a to o 15 bazických bodů na 0,75 procenta. Přebytečnou likviditu tak banky budou pravděpodobně ukládat do týdenní depozitní facility za 0,75 %. To bude platit ovšem pouze za předpokladu, že banka uspokojí celou poptávku.

Pokud by tak neučinila, znamenalo by to další uvolnění měnových podmínek. Banky by totiž v takovém případě musely část likvidity ukládat za O/N sazbu na úrovni -0,05 %. Týdenní depozitní sazbu může centrální banka měnit každý týden a to v rámci koridoru -0,05-1,85 %. Minulý týden se sazba nacházela na úrovni 0,9 %. Přepokládáme však, že banka tento týden sazbu sníží na výše zmiňovaných 0,75 %.

Na rozdíl od maďarského forintu si česká koruna i polský zlotý užívaly poklidný den. Ve srovnání s úterním obchodováním změny kurzů nedosáhly ani úrovně 0,1 %. Koruna se pohybovala převážně v pásmu 26,60-26,70 CZK/EUR, polský zlotý pak osciloval kolem hladiny 4,440 PLN/EUR.

Maďarská centrální banka stále očekává, že meziroční dynamika HDP zůstane kladná. V ekonomice však pozoruje silné dezinflační tendence. Prostor pro další snižování úrokových sazeb tak zůstává otevřen. Forint na oznámení reagoval oslabením o jedno procento. Dostal se přes 350 HUF/EUR, v zápětí však zkorigoval zpět pod tuto hladinu. V následujících měsících bude forint podle naší prognózy dále oslabovat. Ve druhé polovině roku by se měl vyšplhat až na 375 HUF/EUR.

Magyar Nemzeti Bank – Maďarská národní banka

Magyar Nemzeti Bank – Maďarská národní banka
Magyar Nemzeti Bank – Maďarská národní banka

Doufejme, že tak, jak včera překvapila maďarská centrální banka, nezaskočí trh dnes ta česká. Vzhledem k vyjádřením, která poslední dobou od centrálních bankéřů přicházela, jsme náš výhled změnili a nyní očekáváme stabilitu úrokových sazeb až do konce příštího roku. Snížení úrokových sazeb ze svých očekávání vymazal i trh. V současné době ve svých cenách zahrnuje 3-4 body pohybu směrem dolů.

Vyznění dnešního zasedání však bude pravděpodobně holubičí. Česká národní banka nezapomene zmínit, že snížení sazeb nelze do budoucna vyloučit, a že ve hře zůstává i použití nekonvenčních nástrojů. Na trhu se tak stále budou nacházet hráči, kteří budou na další snížení úrokových sazeb spekulovat. Koruna se tak podle našeho názoru vydá spíše ke slabším úrovním, než že by současná situace ospravedlňovala její posilování.

Maďarská národní banka dovezla zpět z Londýna téměř tři tuny zlata

Maďarská národní banka dovezla zpět z Londýna téměř tři tuny zlata
Maďarská národní banka dovezla zpět z Londýna téměř tři tuny zlata

Maďarská národní banka (MNB) dovezla z Londýna zpět do vlasti téměř tři tuny zlata, informovala banka v úterý agenturu MTI. O dovozu státní rezervy v hodnotě 33,1 miliardy forintů (105,5 milionu eur) rozhodlo vedení MNB jednohlasně. Oznámila to národní banka s poznámkou, že držení rezervy zlata ve vlasti – což je také v souladu s mezinárodním trendem – podle názoru MNB může dále posílit mezinárodní důvěru vůči Maďarsku.

Tiktoker olizuje „medúzy“, ale neví, že jsou jedním z nejnebezpečnějších tvorů v oceánu

Moře je fascinujícím místem, také obývané tajemnými tvory . Existují neškodná zvířata a zvířata, od kterých by bylo lepší se držet dál, ale – pokud nejsme dříve informováni nebo neznáme moře dobře – není snadné odlišit první od druhého. Tiktoker zveřejnil video: zachycuje se, jak sbírá jedno z nejjedovatějších a nejnebezpečnějších zvířat v oceánu, a olizuje, co považoval za jednoduchou a neškodnou modrou medúzu.

Tiktoker olizuje „medúzy“, ale neví, že jsou jedním z nejnebezpečnějších tvorů v oceánu
Tiktoker olizuje „medúzy“, ale neví, že jsou jedním z nejnebezpečnějších tvorů v oceánu

Na pláži ležela barevná a okouzlující malá modrá medúza. Uživatel Tiktok – Alexa – přijde ke stvoření a roztočí video. Pokud jde o jeho milion následovníků, říká: „Podívejte, medúzy jsou stále tady. Chystám se to získat. Je to medúza, podívej, jak velká je. Pohybuje se stále. Olíznu to “. Tiktoker se pak dotýká a podněcuje nevědomé průhledné zvíře s modrými odstíny a dlouhými chapadly .

Ale zvíře, kterého se uživatel dotýká a olizuje, není medúza: ve skutečnosti jde o portugalského muže o válku , nazývaného také portugalský karavel nebo „plovoucí teror“. Díky svému vzhledu se často mylně považuje za medúzu, ale ve skutečnosti jde o  sifonofór : nejedná se o jediné zvíře, ale o tvora složeného ze souboru specializovaných jedinců, kteří jsou navzájem fyziologicky propojeni a vzájemně na sobě závislí. Jeho bodnutí je neuvěřitelně bolestivé a zanechává na pokožce velké modřiny. Byly hlášeny případy obzvláště zranitelných lidí, kteří přišli o život kvůli bodnutí portugalského karavela.

Tiktoker olizuje „medúzy“, ale neví, že jsou jedním z nejnebezpečnějších tvorů v oceánu
Tiktoker olizuje „medúzy“, ale neví, že jsou jedním z nejnebezpečnějších tvorů v oceánu

Vyskytují se hlavně na australských plážích a surfaři a plavci, kteří tyto pláže běžně navštěvují, vědí, že tato stvoření představují nebezpečí, ale tiktoker zjevně nevěděl o povaze a potenciálním nebezpečí zvířete. Naštěstí Alexa z této zkušenosti vyšla bez úhony , ale učí nás všechny, jak důležité je hledat informace o místech, která navštěvujeme, a tvorech, které tato místa obývají.

Tiktoker olizuje „medúzy“, ale neví, že jsou jedním z nejnebezpečnějších tvorů v oceánu
Tiktoker olizuje „medúzy“, ale neví, že jsou jedním z nejnebezpečnějších tvorů v oceánu

Ostatní uživatelé TikToku video okomentovali a uvedli, že se člověk mýlil, když zvíře podcenil. Jiný uživatel odpověděl na video Alexa a řekl, aby ostatní nenapodobovaly chování tohoto muže. V některých případech je lepší nepřistupovat ke zvířatům a nejen zajistit jejich vlastní bezpečnost, ale také respektovat životní prostor mořských živočichů. Alexa poté odstranila své video z kanálu, pravděpodobně poté, co si uvědomil chybu, kterou udělal.

Dvě jeptišky po návratu z mise v Africe zjistili, že jsou těhotné

Dvě jeptišky po návratu z mise v Africe zjistili, že jsou těhotné
Dvě jeptišky po návratu z mise v Africe zjistili, že jsou těhotné

Někdy se stane něco, co se zdá být v rozporu s jakoukoli formou „ normálnosti “ a může nás to přimět k převrácení očí právě proto, že věříme, že k něčemu podobnému prostě nemůže dojít.

Slovensko už dostalo z Maďarska výsledky testů vakcíny Sputnik V, vakcína je v pořádku

V katolickém církevním prostředí jsou sliby a slib čistoty náboženských představitelů mužů a žen základními principy, které by nikdy neměly být porušovány. Realita, a zejména příběh, kterou vám chystáme vyprávět, nám však čas od času řekne víc. V tomto případě jsou reflektory více než dvě misionářské jeptišky, které se po cestě do Afriky vrátily domů těhotné a nevzbudily žádný malý rozruch.

Příběh je jedním z těch, kteří dokáží v krátké době destabilizovat rovnováhu a vytvořit poměrně zjevné a trapné skandály. Byl rok 2019, kdy dvě jeptišky, jedna italská a druhá původem z Madagaskaru, při svém návratu do Itálie z cesty do Afriky provedené z charitativních důvodů zjistily, že jsou těhotné .

Ihned po objevu zahájila katolická církev vyšetřování , které vyjadřovalo „ zděšení “ nad tím, co se stalo. Podle toho, co se dozvěděli, obě jeptišky patřily k různým řádům a zůstaly by těhotné, zatímco by vykonávaly samostatné charitativní pozice . Jedna z nich by byla matkou představenou, zatímco druhá, 34 let, by zjistila, že je těhotná poté, co po návratu do kláštera utrpěla silné bolesti břicha .

Jisté je, že oba měli během svého pobytu v Africe důvěrné vztahy, a proto porušili přísná pravidla cudnosti stanovená náboženstvím. V každém případě z Vatikánu dali najevo, že „ blahobyt dětí je na prvním místě “, a doufáme, že tomu tak je. S největší pravděpodobností obě jeptišky opustily své poslání věnovat se výchově svých malých dětí.

Jakkoli se to může zdát neobvyklé, není to poprvé, kdy k takovým epizodám došlo. A rozhodně se neomezují pouze na jeptišky. Ačkoli se na ně ve většině případů vztahuje maximální důvěrnost , zdá se, že povinnosti a přísliby čistoty nejsou vždy tak zjevné, aby byly dodržovány. Musíme jen doufat, že obě děti vyrostou nejlepším možným způsobem.

Podvodné inzeráty / scam emails dan@qtanks.com

—–Original Message—–
From: Sweetheart Elene <dan@qtanks.com>
Sent: Wednesday, May 12, 2021 11:56 AM
To: hugo@ventil.cz
Subject: you are everything to me!

dan@qtanks.com
dan@qtanks.com

How are you, gives me great pleasure to write a email for dating. I am very sorry if that letter is very bothering you. I’m alone and weared to live. Many of my friends told me to try the internet to meet for new love. I’m think it will be a very important step that will change all my life. I not used this kind of dating and so bit confused what to doing. If you also might be interested in the continue in our communication, I’ll be glad to read about you more. I very much doubt that is necessary to talk about myself in the first letter. In a begin I must need to talk about my name – is Elena. I active, sociable, industrious, open and sincere girl. I want to find a kind, courageous, fair, caring and loving man. These qualities, I consider the most important, and I think it| is about you. If you are still interested, then I think that we can begin a great communication that will make glad both of us. Write me as soon as possible, because I too would like to see about you, about your lifestyle and your mind. I also wanna see much your various pictures. Therefore, I show you my pic. I hope you enjoy this all and we can now more frequently and interest chat. All the best, Yelena

Horst Seehofer – federální německý ministr vnitra

Horst Lorenz Seehofer (narozen 4. července 1949 v Ingolstadtu ) je německý politik ( CSU ). Od března 2018 je ministrem vnitra pro stavebnictví a bydlení v kabinetu Merkelové IV a od roku 2019 čestným předsedou CSU.

V letech 2008 až 2018 byl bavorským předsedou vlády , předsedou CSU v letech 2008 až 2019 a v letech 2013 až 2018 poslancem bavorského zemského parlamentu .

Na federální úrovni byl Seehofer federálním ministrem zdravotnictví v letech 1992 až 1998 a federálním ministrem pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitele v letech 2005 až 2008 . V letech 1980 až 2008 byl členem Spolkového sněmu CSU.
Horst Seehofer a jeho tři sourozenci vyrůstali v Ingolstadtu v konzervativní katolické rodině. Byli to dělnické děti , jejich otec Lorenz Seehofer byl řidič kamionu a stavební dělník a jejich matka Grete Seehoferová byla žena v domácnosti. Horst Seehofer byl ženatý s Christine „Christl“ Hildegardou v letech 1974 až 1982. Od roku 1985 je podruhé ženatý s administrativní úřednicí Karin Seehoferovou. S ní má Seehofer tři děti, Ulrike (nar. 1986), Andreas (nar. 1988) a Susanne (nar. 1991). Má dceru narozenou v roce 2007 z mimomanželského vztahu s manažerkou kanceláře Anette Fröhlichovou.

Je římskokatolické církve a bydlí v ingolstadtské čtvrti Gerolfing .

V letech 1961 až 1965 navštěvoval Freiherr-von-Ickstatt-Knabenrealschule v Ingolstadtu až do střední školy . [8] Poté absolvoval stáž u kurýra ( stupeň A 1 ) v městské správě v Ingolstadtu. [9] Ve svém volném čase hrál házenou na ESV Ingolstadt . Seehofer složil správní zkoušku pro střední službu v roce 1967 na bavorské správní škole v Mnichově. V roce 1970 nastoupil jako místní státní úředník do vyšší služby jako správní inspektor. V letech 1974 až 1980 byl Seehofer výkonným ředitelem plánovací asociacea záchrana sdružení na plánování oblasti Ingolstadt a profesionálně aktivní pro okresních úřadů Ingolstadt a Eichstätt ve vedoucím správního funkce. Seehofer sám sebe označuje za „zkušeného právníka“.

V roce 1979 absolvoval administrativní a obchodní akademii v Mnichově (jako nejlepší ve svém ročníku) s titulem v oboru obchodní administrativa (VWA) . Od roku 1980 do roku 2014 (dosáhl důchodového věku) byl Horst Seehofer na dovolené jako bavorský obecní úředník.

Politik CSU (od roku 1971)
Po vstupu do Junge Union v roce 1969 nastoupil také do CSU v roce 1971. Od září 1994 do svého zvolení předsedou CSU v říjnu 2008 byl místopředsedou CSU. Byl také předsedou Dělnické unie CSU (CSA). Poté, co Edmund Stoiber v lednu 2007 prohlásil, že se chce vzdát předsednictví strany i úřadu předsedy vlády v září 2007, Seehofer oznámil, že se chce ucházet o předsedu strany.

V průzkumech z ledna 2007 byl bavorským voličem k jejich preferovaným Stoiberovým nástupcům Seehofer daleko dopředu, zejména po oznámení tajné dohody mezi Güntherem Becksteinem a Erwinem Huberem , zatímco Huber stále za Becksteinem, Aloisem Glückem , Gabrielem Paulim a Joachimem Herrmannem ustoupil.

Ve stejném měsíci BILD zveřejnil informace o dlouhodobém mimomanželském vztahu, ve kterém se Seehofer stal otcem (ze svého manželství měl již tři děti). BILD odůvodnila toto odhalení skutečností, že Seehofer vždy „vložil svůj soukromý život do velkých plakátů, kdokoli ho politicky použije, musí být podle něj souzen“. Cílená nerozvážnost proti novinám Bild byla přisuzována internímu boji o moc CSU jinými médii. Publikace na vrcholu boje o moc CSU vyvolala vlnu solidarity. Podle průzkumu Forsa v Bavorsku v červnu 2007 ovlivnily zprávy o aféře a nemanželském dítěti pověst Seehofera. 53% dotázaných se domnívalo, že to způsobilo pokles reputace v předchozích měsících. Ve stejném měsíci přátelé ze strany veřejně vyzvali Seehofera, aby vyřešil své soukromé poměry před volbami; Na začátku července 2007 Seehofer oznámil, že zůstane se svou ženou. [19] Objasnění soukromé situace poskytlo CSU velkou úlevu.

Na stranickém sjezdu CSU v Mnichově dne 29. září 2007 ztratil 39,1% na svého konkurenta pro stranické předsednictví, bavorského ministra hospodářství Erwina Hubera, který získal 58,19% hlasů delegáta. Třetím konkurentem byl okresní správce Fürth Gabriele Pauli se ziskem 2,5% hlasů. Na Huberův návrh byl Seehofer znovu zvolen místopředsedou strany s 91,81%.

Člen Spolkového sněmu (1980 až 2008)
Seehofer byl členem německého Spolkového sněmu v letech 1980 až 2008. Od roku 1983 až do svého jmenování státním tajemníkem v roce 1989 působil jako mluvčí sociální politiky pro regionální skupinu CSU. Od října 1998 byl místopředsedou parlamentní skupiny CDU / CSU pro oblasti Evropy, zemědělství a životního prostředí. Spor o jím neschválené zdravotní pojistné v zákonném zdravotním pojištění znamenalo, že dne 22. listopadu 2004 rezignoval na funkci místopředsedy skupiny. Zůstal však jedním z místopředsedů CSU a udržel si mandát člena německého Spolkového sněmu. Seehofer vždy vstoupil do Bundestagu jako přímo zvolený člen volebního obvodu Ingolstadt . Ve volbách do Spolkového sněmu v roce 2005 získal 65,9% prvních hlasů ; toto byl druhý nejlepší výsledek na celostátní úrovni.

Po svém zvolení předsedou vlády se Seehofer vzdal mandátu Spolkového sněmu s účinností od 4. listopadu 2008.

Viz též : Seznam členů německého Spolkového sněmu (16. volební období)

V letech 1989 až 1992 byl Seehofer parlamentním státním tajemníkem u federálního ministra práce a sociálních věcí .

Dne 6. května 1992 byl jmenován ministrem zdravotnictví ve vedlejších kancléř Helmut Kohl vedl federální vlády ( Cabinet Kohl IV jmenován). V roce 1993 byla Seehofer kritizována kvůli nedostatečné informační politice o problému krevních přípravků kontaminovaných HIV . V této souvislosti Seehofer zařídil zrušení Spolkového zdravotního úřadu v letech 1993/94. Jako ministr zdravotnictví Seehofer bojoval proti rostoucím nákladům na zdravotní péči a deficitu zákonného zdravotního pojištění během celého svého funkčního období . Zákon o struktuře zdraví, který vstoupil v platnost 1. ledna 1993, přinutil systém zdravotnictví snížit náklady a již po jednom roce vedl ke snížení nákladů o přibližně 5,5 miliardy eur. Zákon o příspěvku na úlevu (1996) a zákon o zákonné reorganizaci zdravotního pojištění (1997) byly dalšími reformními iniciativami Seehofera.

Po federálních volbách v roce 1998 došlo ke změně vlády ( kabinet Schrödera I ); funkční období kabinetu Kohla V skončilo 26. října 1998. V lednu 2002 Seehofer vážně onemocněl a byl přijat do nemocnice v Ingolstadtu kvůli život ohrožující myokarditidě . Seehofer později uvedl, že s ním bylo kvůli jeho pracovní zátěži zacházeno příliš pozdě. Ve velké koalici, která byla vytvořena po federálních volbách v roce 2005 , se Seehofer stal federálním ministrem pro výživu, zemědělství a ochranu spotřebitele . Byl 22. listopadu 2005 v kanceláři kancléřky Angely Merkelovévedená federální vláda jmenována.

Dne 27. října 2008 se vzdal funkce federálního ministra, aby mohl být zvolen za bavorského předsedu vlády.

Bavorský předseda vlády (2008 až 2018)
Po špatném výkonu CSU ve státních volbách v Bavorsku v roce 2008 – CSU chyběla absolutní většina poprvé za více než čtyři desetiletí – a následném stažení předchozího předsedy vlády Günthera Becksteina byl Seehofer také nominován do této funkce stranou. Ve straně dokázal zvítězit proti Georgovi Schmidovi , Thomasi Goppelovi a Joachimu Herrmannovi. Velká část CSU vyzvala Seehofera, aby dal znovu stranické předsednictví a úřad předsedy vlády do jedné ruky.

27. října 2008 byl Seehofer bavorským zemským parlamentem zvolen předsedou vlády Svobodného státu Bavorsko . Z přítomných 184 poslanců jej volilo 104, což je o čtyři hlasy méně, než se sjednotily koaliční strany CSU a FDP.

Od 1. listopadu 2011 do 1. listopadu 2012 byl Seehofer podle plánu předsedou Federální rady. Z tohoto důvodu převzal dne 17. února 2012 po rezignaci dočasného Christiana Wulffa , do zvolení nového německého prezidenta Joachima Gaucka 18. března 2012, oficiální povinnosti německé hlavy státu.

Na začátku května 2013 byl Seehofer zvolen nejlepším kandidátem CSU na volby do bavorského státu dne 15. září 2013 [26], v nichž CSU získala zpět absolutní většinu ve státním parlamentu. Seehofer nebyl ve svém prvním funkčním období předsedy vlády členem státního parlamentu, ale získal přímý mandát ve státních volbách v roce 2013 v nově vytvořeném volebním obvodu Neuburg-Schrobenhausen s 61,5% prvních odevzdaných hlasů.  8. října 2013 byl znovu zvolen 100 ze 176 členů parlamentu za předsedu vlády.

Po federálních volbách v roce 2013 hrál Seehofer klíčovou roli při přípravě koaliční dohody pro 18. Spolkový sněm o vytvoření velké koalice .

Seehofer v roce 2015 uvedl, že již nechce kandidovat na státní volby v Bavorsku v roce 2018. V říjnu 2016 oznámil, že se chce v roce 2017 vzdát jedné ze svých dvou kanceláří (předseda strany a předseda vlády), aby předseda strany mohl znovu působit ve spolkové vládě v Berlíně. [30] Po federálních volbách v roce 2017 se Seehofer dostal pod značný vnitřní stranický tlak v CSU. Dne 4. prosince 2017 oznámil, že chce odstoupit z funkce předsedy vlády na začátku následujícího roku. Poslanecký klub CSU zvolil Markuse Södera za určeného nástupce. [32]Seehofer rezignoval na funkci předsedy vlády 13. března 2018. Od 13. prosince 2017 byl nejdéle sloužícím předsedou vlády v Německu.

1. května 2018 se vzdal mandátu státního parlamentu poté, co vstoupil do federální vlády jako ministr.

Předseda CSU (2008 až 2019)

Po Huberově rezignaci v důsledku neočekávaně špatného výkonu CSU ve státních volbách v roce 2008 byl Seehofer zvolen předsedou CSU 25. října 2008 na speciální stranické konferenci s 90,3% hlasů. Během obnovené kandidatury na předsedu strany 18. července 2009 získal Seehofer 88,1% hlasů. 8. října 2011 byl znovu potvrzen jako vůdce strany s 89,9% hlasů. [36] Jeho nejlepšího výsledku dosáhl Seehofer na kongresu strany v listopadu 2013 (95,3%). O dva roky později získal 87,2%, když to bylo naposledy potvrzeno v prosinci 2017 na stranickém sjezdu v Norimberku, bylo to 83,7%. [38]16. listopadu 2018 Seehofer v písemném prohlášení oznámil, že se vzdá předsednictví strany 19. ledna 2019 a že o jeho nástupci rozhodne téhož dne zvláštní stranická konference. [39] K tomu byl zvolen Markus Söder jako nový předseda strany.

Spolkový ministr vnitra, budov a vnitřních věcí (od roku 2018)
Pro kabinet Merkelové IV byl Horst Seehofer jmenován novým spolkovým ministrem vnitra, budov a vnitřních věcí dne 14. března 2018.

Jeho vztah s Merkelovou charakterizuje obdiv a nechuť; V souhře Merkelovy stylu vedení malých kroků s velkou ochotou ke kompromisu to veřejnost někdy vnímala jako vládní krizi. Byl pod značným tlakem kvůli výzvám k rezignaci v listopadu 2018.

Nejdéle sloužící federální ministr
S více než 12 lety ve funkci je Horst Seehofer nejdéle sloužícím federálním ministrem v současné federální vládě (od roku 2021).

Další závazek
Od 23. dubna 2005 do 22. listopadu 2005 byl předsedou sociálního sdružení VdK Bavaria a dokázal získat 20 000 nových členů. Se svým jmenováním federálním ministrem pro ochranu spotřebitele, výživu a zemědělství musel Seehofer rezignovat ze své funkce. Zákon o spolkových ministrech takovou dvojí funkci neumožňuje.

Až do 27. října 2008, Seehofer byl členem představenstva od Landwirtschaftliche Rentenbank .

Jako zástupce federálních států byl Seehofer členem správní rady ZDF od 28. října 2010 až do své rezignace předsedou vlády 13. března 2018.

Šlachta kopíruje Babišovu taktiku. Bývalí voliči hnutí ANO na to zřejmě začínají slyšet

Boj s korupcí, kniha společenských vizí či aktivní sociální sítě a vyjíždění do krajů. Hnutí Přísaha bývalého policisty Roberta Šlachty nastoupilo do volebních průzkumů poměrně s razancí a jeho kampaň nápadně připomíná cestu nynějšího premiéra Andreje Babiše (ANO) do sněmovny. To se také začíná projevovat v přelivech voličů. Z prvotních dat se ukazuje, že jsou to z podstatné části právě nespokojení voliči hnutí ANO, kteří by mohli na nový příslib boje s korupcí slyšet.

Robert Šlachta na jedné z tiskových konferencí hnutí Přísaha. Foto: Hnutí Přísaha
Robert Šlachta na jedné z tiskových konferencí hnutí Přísaha. Foto: Hnutí Přísaha

Nové hnutí Přísaha už se začalo zapisovat do volebních modelů. Ten nejnovější od agentury Kantar přisoudil hnutí Přísaha 2,5 % hlasů, stejné hodnoty pak Přísaha dosahuje například i v dubnovém modelu agentury Median, kde se tak dostává na úroveň mnohem déle působící Trikolóry či Zelených.

Uzbekistán a Jižní Korea mají v úmyslu posílit meziparlamentní vazby

Strany uvedly, že v poslední době se rovněž zintenzivnil meziparlamentní dialog mezi Uzbekistánem a Koreou.

Uzbekistán, Jižní Korea mají v úmyslu posílit meziparlamentní vazby
Uzbekistán, Jižní Korea mají v úmyslu posílit meziparlamentní vazby

Boj s korupcí patří k zásadním tématům, na kterých hnutí Přísaha staví. Patří také k tématům, které se na české politické scéně dlouhodobě vrací. Před Andrejem Babišem s ním jednorázový úspěch slavilo například i hnutí Věci veřejné. „Andrej Babiš na tom tématu vyrostl minimálně v roce 2013, ale poté ve volebním období 2013-2017 velmi výrazně změnil svůj elektorát, zaměřil se na jiné skupiny voličů a dnes už jde komunikace hnutí ANO úplně jiným směrem,“ dodal analytik agentury Kantar Pavel Ranocha.

Protikorupční rétorika však nemusí být jediným prvkem, který přitahuje bývalé voliče hnutí ANO. Dosavadní styl kampaně Šlachtova hnutí se totiž výrazně podobá taktice zvolené Andrejem Babišem u voleb v roce 2013. „Stylem to může oslovovat dost podobné skupiny lidí,“ řekl Ranocha s tím, že je Šlachta například velmi aktivní na sociálních sítích. „Je v tuhle dobu velmi aktivní a snaží se vybudit minimálně znalost a začít se tímhle způsobem prosazovat. Otázka je, jestli v tom plánuje pokračovat, bude na to mít zdroje a jestli se bude schopen dostat výrazněji přes současná čísla,“ dodal Pavel Ranocha.

Podobných prvků je celá řada. Kampaň staví zejména na příběhu a tváři svého předsedy, kterého staví do role policisty, který se nebál zasáhnout proti politikům a proto musel jeho útvar skončit. Podobně jako Andrej Babiš pak disponuje Robert Šlachta knihou, která představuje čtenářům jeho vize či dlouhými videi na sociálních sítích, v nichž prezentuje své názory či odpovídá na dotazy lidí. Důležitým prvkem jsou pak také kontaktní kampaň, tedy vyjíždění do krajů a navštěvování vesnic či měst. Těch už má Šlachta desítky za sebou a podle svých slov jich chce zatím další čtyři desítky stihnout navštívit do začátku června. V krajích pak hnutí mobilizovalo podle Šlachty už přes čtyři tisíce dobrovolníků, kteří s kampaní pomáhají. Ti organizují také sběr podpisů pod petici, která vyzývá k prověření státních zakázek v době nouzového stavu.

Na programu hnutí zatím pracuje, na webu zveřejnilo pouze obecnější „programové body“. V nich zmiňuje například zřízení specializovaných policejních útvarů pro korupci či závažné hospodářské trestné činnosti, urychlení a zjednodušení právních procesů či zjednodušení a větší transparentnost v dotační politice. Podle Šlachtova dřívějšího vyjádření se jeho hnutí chce pohybovat na politickém středu. Odmítá také přijetí eura nebo kvót na uprchlíky.

Rozhodnutí založit politické hnutí oznámil bývalý ředitel policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu koncem letošního ledna. Na rozjezd hnutí si Šlachta i spoluzakladatel hnutí a bývalý policista Tomáš Sochr půjčili peníze. Šlachta si půjčil milion korun od bývalého kolegy Romana Těžkého, Sochr pak stejnou částku od svého bratra. „Do příprav hnutí taky vložila peníze firma Tomášova kamaráda z dětství Petra Kahouna, z Nenačovic, firma Šimway. Bylo to 770 000 korun,“ uvedl při příležitosti zaregistrování hnutí Šlachta s tím, že do projektu vložil i svých dvě stě tisíc korun.

Podle Šlachty patří zatím mezi největší sponzory hnutí podnikatel Miloš Fürst. Ten podle transparentního účtu do hnutí investoval už 3 miliony. „Sledoval jsem tvoji kariéru už na ÚOOZ a bylo mi jasné, že se lidi ve vládě báli, že na ně taky dojde, a proto vás radši rozpustili. To se mě dotklo. Chtěl jsem, aby si se všem těm gaunerům podíval na zoubek,“ komentoval Fürst svůj první dar milionu a půl korun na oficiálním facebookovém profilu Roberta Šlachty.

Tvářemi hnutí jsou kromě Šlachty a někdejšího policisty Tomáše Sochra i další bývalí Šlachtovi kolegové od policie Jiří Komárek a Jaroslav Pelc či sociální pracovnice Jaroslava Pauchová. Objevila se však i řada spekulací o postavách stojících v pozadí, například bývalém předsedovi Věcí veřejných Vítu Bártovi. To však Šlachta odmítá, připustil však, že mezi jeho spolupracovníky patří i někdejší poslanec Věcí veřejných Jiří Štětina. „Má velké politické zkušenosti. Radí mi ohledně stanov, programu a toho, jak vůbec politické strany a hnutí fungují,“ řekl Šlachta MF Dnes. „Je také pravda, že mi s Vítem Bártou zprostředkoval asi dvě sezení, pokaždé byl u toho. U Bárty mě zajímaly hlavně ty jeho slečny ve Věcech veřejných a věci okolo, abych nedopadl jako oni,“ dodal pro deník Šlachta s tím, že se kvůli zájmu o zkušenosti stýkal s řadou bývalých či současných politiků, například i s bývalým jihomoravským hejtmanem Michalem Haškem (ČSSD).